Po několika neúspěšných pokusech dostat se do kanceláře, začínala být Sněženka zoufalá. ,,Už to vzdej. Ještě se dostaneš do problémů." Řekl starostlivě Willy a přes mříže klece do Sněženky šťouchl. ,,Když já to musím vidět. Musím vidět co tam je... Dostat se z téhle klece..." Smutně svěsila uši. Willy se na ni jen podíval a nic neřekl. Sněženka začínala z téhle pasti ve které byla šílet.

V noci nemohla Sněženka spát. Měsíc i hvězdy svítily v hluboké noci a ona přemýšlela, zda se teď jeden z jejích sourozenců také dívá na nebe. Stále na ně myslela. Z myšlenek jí vythrlo jakési zavřešťení. Bylo kočičí a pocházelo z chodby. Sněženka to neřešila, jenže když se ozvalo znovu, otřásla se. A tak udělala něco co už se jí párkrát podařilo. Vytasila drápky a jeden z jich strčila do zámku od klece. Podařilo se jí to a ona byla volná. Mohla oustit i ostatní, jenže noční hlídači by jí uviděli a uspali. Znovu slyšela to zavřešťení a divila se že nikoho dalšího to neprobudilo. Dveře naštěstí byly odemčené, tak se natáhla a vzala za kliku. Dostala se ven a šla za zvukem, jenž zněl jako zavřeštění. Zvuk vycházel z kanceláře šéfa.

Sněženka přišla ke dveřím jeho kanceláře a bedlivě naslouchala. Z kanceláře se linul kočičí pach a pach krve. Bylo slyšet tiché, těžké oddechování a sečení. Sněženka zkusila vzít za kliku, jenže bylo zamčeno. A tak se Sněženka pořádně natáhla a potichu se snažila zámek odemknout drápky. Podařilo se. Klika povolila, dveře tiše zavrzaly a Sněženka vešla dovnitř. Byl tam stůl s židlí na kolečkách, nějaké poličky a knihovny. Sněženka se zahleděla do rohu na druhé straně místnosti. Viděla tam dvě velké, zelené oči a z toho rohu se ozývalo do vřešťení. Sněženka se naježila, avšak dřív než stihla cokoliv udělat, z toho rohu místnosti po ní skočil ohromný kocour a svalil jí na zem.

Sněženka vystrašeně zamrkala a dívala se na něj. Měl tmavě hnědou, krátkou srst a béžové packy. ,,Jak jsi se sem dostala?" Zaprskal kocour a Sněženka polkla. ,,Odemkla jsem si drápky..." Znovu se cítila jako malé, citlivé kotě jímž bývala. Kocour si jí změřil pohledem a slezl z ní. ,,Jak se jmenuješ?" Zeptal se a zůstal přikrčený. ,,Sněženka... Ty?" Odpověděla a vstala. Kocour si jí znovu změřil pohledem. ,,Jsem Colonel..." Sněženka si všimla jeho jizev na těle a jedné obrovské jizvy pod uchem. ,,To ti udělal šéf?" Zeptala se opatrně a kocour přimhouřil oči. ,,Stejně jako vám ostatním mi tu ubližujou. Jen si jsou vědomi toho, že jsem vzácná kočka." Řekl a vyskočil na stůl. Tam se posadil a sledoval Sněženku. ,,Jak jsi se sem dostal?" Zeptala se Sněženka a kocour začal švihat ocasem. ,,Já a moje sestra Carevna, jsme žili u jednoho bohatého, ale starého páru. Když oba umřeli, nějací lidé nás zavřeli do útulku, kde si Carevnu odvedl nějaký zrzavý chlap s malou holkou a mě si vzal šéf tohoto kartelu, na černo prodávajícího zvířata, jenž týrá a množí mezi sebou." Ošil se odporem. Sněženka střihla ušima. ,,Já jsem také z útulku. Byla jsem tam se sourozenci... A nevím kde teď jsou." Sklopila smutně zrak. ,,Nejsi jediná, kdo se sem dostal... Ty máš ale štěstí, že tu není šéf, jinak bych tě musel vyhnat jako toho kocoura." Olízl si tlapku. To mluví o Willym? Pomyslela si Sněženka.

Chodbou se začali rozléhat čísi kroky. ,,Měla bys jít." Řekl kocour a někam zalezl. Sněženka vyběhla z kanceláře, ale dveře nechala pootevřené. Utekla zpátky do místnosti s klecema, těsně před tím než na ni zasvítila baterka hlídače. Zalezla do své klece a zubama zacvakla zámek. Colonel... Pomyslela si a schoulila se do klubíčka. Zavřela oči a brzy usnula.

608 slov :O

Taakžee
Jaký příběh vás baví nejvíce?
Sněženky, Plamínka, nebo Havránka?
Zatím se mějte vy XDďáci!