(Jen chci na začátek říct, že minulá kapitola měla být z pohledu Lasičky a ne Hvězdy, jsem to prohodila lol. Příště si budu dávat větší pozor)

Slunce již bylo vysoko na obloze a Lasička pociťovala čímdál větší strach a úzkost. Podívala se na své sestry. Skvrnka vypadala stejně vyděšeně jako ona a na Hvězdě bylo poznat že se svůj strach snaží skrýt, ač se jí to moc nedařilo. Najednou zastavili před jakýmsi velkým a znatelně starým domem. Měl vepředu čtyři okna u každého jakýsi mini balkón s květinami a šedou, kamennou, hrbolatou zeď. Celý byl tak nějak obrostlý rostlinama. Ferrand vystoupil z auta a zamířil k domu. Zaklepal a za chviličku zpoza dveří vystoupila starší paní, jejíž dlouhé, hnědé vlasy začínali pomalu šednout. O čemsi se bavili a tvář té paní se hned rozzářila. Ferrand přišel k autu a otevřel zadnì dveře kde byla koťata. Sáhl po Lasičce, ta mu hned vyklouzla a schovala se za své sestry. Hvězda zasyčela a úprava na Ferranda své zelené oči. Ten na chvíli zaváhal, ale pak Hvězdu odstrčil a vzal Lasičku za zátylek. ,,Lasičko!" Zakřičeli Hvězda se Skvrnkou jednohlasně. Lasička se zmítala, ale Ferrand měl sílu. Zavřel dveře auta a s lasičkou v ruce šel k té paní.

,,Tak paní Sheenová, tohle je vaše nové kotě." Paní si Lasičku jemně vzala do náruče a ač se tvářila velmi mile, šel z ní zvláštní pocit po kterém Lasičce zamrazilo v zádech. ,,Ahoj maličká." Řekla ta paní a otočila se na Ferranda. ,,Hned jsem tu i s penězi." Řekla a s Lasičkou v náručí, která se stále snažila utéct, zašla dovnitř domu. Pustila jí na zem a podívala se na ni. ,,Já jsem hned tu, nesnaž se utéct." Pousmála se a kamsi odešla. Lasička se vyplašeně začala rozhlížet kolem sebe. U vchodových dveří stál Ferrand a všechna okna byla zavřená. Nebylo úniku. Uvnitř domu to vypadalo staromódně a zvláštně. Lasička si všimla dvou točitých schodů a vedly do druhého patra a pár dveří do různých místností. Naježili se jí chlupy na krku, když cítila jak se za ní cosi mihlo. Otočila se ale nic neviděla. Pouze cítila pach rostlin a dalších koček. Nastražila proto uši a ani se nehla. Znovu za sebou ucítila pohyb a tentokrát i jakési chichotání. Otočila se proto zpět a málem vyletěla z kůže, když viděla jak na ni zpoza zábradlí točitých schodů zírají dvě chladně modré oči. Nadskočila a začala couvat, když z těch schodů sešla kočka a mířila k Lasičce.  Najednou však uslyšela další chichotání. Pomalu otočila hlavu a za ní stála vysoká, štíhlá kočka se stejně modrýma očima. Kočky jí začaly pomalu obcházet. Jedna se k ní naklonila.

,,Jakpak se jmenuješ?" Řekla tiše a jakoby zasyčela. Lasička se přikrčila. Ta druhá kočka šťouchla do té první. ,,Neděs jí tak. Už teď vypadá že je v šoku." Řekla a podívala se na Lasičku. ,,Neboj se, my ti hlavu neukousnem." Zachichotala se. ,,Já jsem Ivory." Zvedla tlapku a ukázala na svůj modrý obojek se známkou a jejím jménem. Pak ukázala na tu druhou kočku, která měla červený obojek. ,,A tohle je má sestra Violet. Jsme siamské kočky." Vesele a celkem i přátelsky zamávala ocasem ze strany na stranu. Lasička zamrkala a trochu se narovnala. ,,Já jsem Lasička..." Špitla a v tu chvíli k nim opět přišla ta paní a zavřela za sebou vchodové dveře, za kterýma stál Ferrand a auto s Hvězdou a Skvrnkou. Lasičku polil smutek a bezmoc. ,,Děje se něco?" Zeptala se Ivory a Lasička sklopila zrak. ,,V autě ve kterém mě přivezli jsou mé sestry. Nikdy jsem bez nich nebyla. A bojím se že se jim něco stane. Nebo že je nikdy neuvidím..." Začala se třást. Ivory s Violet se po sobě podívali a Violet špičkou ocasu zvedla Lasiččinu hlavu. ,,Hele, neboj se. Nebudeš tu sama a třeba své sestry ještě někdy uvidíš, kdo ví." Pokrčila rameny a pousmála se. Lasička se pokusila o úsměv, když vtom ta paní Sheenová zavolala ze zadní místnosti domu.

,,Kočičky, pojďte si pro jídlo!" Čímsi zašustila a zapískala. Lasička vyvalila oči, když z druhého patra seběhly asi tři kočky a z jiných místností v dolním patře vyběhly další čtyři. ,,Tak pojď. Už je oběd." Usmála se Ivory a s Violet se postavili každá z jedné strany vedle Lasičky a vedli jí k té místnosti kam se seběhly všechny ty kočky a která se ukázala být jako hodně veliká kuchyň s miskama na podlaze zařazenýma vedle sebe. Kočky se seběhly k miskám a trpělivě čekali na jídlo, které jim paní Sheenová postupně spala do misek. Ivory a Violet stáli u misek vedle sebe a Lasička se k nim postavila, ač neměla misku. Přišla na ni řada. Sheenová cosi vyryla nožem na jednu červenou misku, nasypala do ní kočičí granule a dala misku Lasičce na zem. ,,Teď se budeš jmenovat: Pixie." Lasička si povzdechla. Takže takhle teď bude vypadat její nový život. U staré paní s devíti kočkama, každodenní rutinou a s novým jménem, které se Lasičce ani trochu nelíbilo. Toužila najít své sestry a jít zpátky na chatu s její mamkou a paničkou. Jenže.... Se cítila bezmocná.

845 slov AAAAA