Z místa kde jsem splnila další úkol, tedy aspoň v to doufám, jsem chtěla odletět směrem do Keonu a porozhlídnout se v tom městě. Město bylo sice pro mě známé, ale chtěla jsem se aspoň na chvíli podívat zpět domů, aniž by me někdo vyrušoval. ,,Kam letíš?" Zeptal se mě Optimus, když jsem se chtěla transformovat.

,,Do Keonu, chci se tam porozhlídnout." Oznámím. ,,Tak dávej, hlavně na sebe pozor." Řekne starostlivě, já kývnu a transformuju se a odletím. Neletím moc rychle,ale tak přiměřeně, aby jsem mohla pozorovat okolí. Město nebylo ani nějak daleko, a tak jsem aspoň měla sanci se vrátit v nějak rozumnou dobu.

Doletěla jsem k Keonské střední. Zde jsem vystudovala, mohla jsem jít dál, ale tehdy začala válka, a tak jsem dál ani nemohla. Pamatuji si i na své přatele, kteří se dali, ale povětšinově na stranu autobotů, tedy k Optimovi. Pamatuju si na svého nejlepšího kamaráda, který se ale před válkou ztratil pryč.

Popravdě jsem měla odletět s ním, ale jelikož jsem tátu nechtěla nechat samotného, tak jsem zůstala a bojovala. No, ale... od té doby jsem svého drahého kamaráda neviděla. Byli to fajn doby, ale někdy si říkám, že jsem nejak sama. Procházela jsem se dál, bloudila jsem všude možně, jen aby jsem si připomněla Keon a vůbec domov.

O několik hodin později

Zkontroluji čas a když uvidím, že je nejvyšší čas se vrátit. Transformuju se a letím zpět. Doletím do tábora, kde uvidím Castelline společně s tátou. A mimochodem úplně mimo od ostatních. Byli asi čtyři hodiny, projdu kolem nich, ale o ni nic. Zastavím se o kousek dál a poslouchám je.

Evidentně si mě nevšimli, no řekněme, že táta se s ní nebavil jako z normálním vojákem, ale spíš jako z někým koho chce dostat. A to dostat nemyslím, jako zabít či uvěznit, ale jako zbalit. Fajn. Nechci s tím mít nic společnýho, ale stejně mi to nedá a musím se zeptat. ,,Omlouvám se že vás vyrusuju, ale chci se na něco zeptat." Oba se podívají na mě.

Táta se už chce zeptat asi kde jsem byla, ale to jsem ho přerušila a zaskočila. ,,Co dělala Castelline tehdy u tebe? A vůbec teďka pokaždý?" Oba se zarazí, podívají se po sobě a poté opět věnují pohled mě. ,,Plánujeme." Vyrhkne na mě. Vím, že to pravda není. Neboť to by tam byl: Soundwava, Scream, Break, Knock a hlavně já!

,,Vážně? Tak proč tam nejsem já? Scream? Sound? Barric? Knocky? Break? A mohla bych vyjmenovat všechny ostatní." Konstatuji. ,,Protože vy se tam začnete vždy hádat a u toho potřebuji chladnou hlavu." Jo jasně. ,,Ok, tak proč tam nejsem ani já?" Naléhám, jako chápu ikdyby to byli opravdu porady, tak bych tam stejně vzheledm k mým úkolům nemihla být.

,,Nechci tě rušit. Stejně se pořád vypařuješ po večerech pryč." Odsekne táta. ,,Tati... možná chodím pryč, ale myslíš si, že jsem blbá abych nevěděla kdy byli povětšinově porady? A abych si nevšimla, toho, že ani nikdo nehlídal tvůj stan? To si myslíš, že jsem tak blbá nebo co?" Vyšiluju. ,,To samozřejmě, že ne ale...."

Snaží se zase něco marně říct, ale já věděla, že to je jen další výmluva a oddalování se od pravdy. ,,Hele, až mi to budete chtít říct, tak přijďte. Vím, ze mi neříkáte pravdu, u conů jsem už hódně dlouho, abych poznala zda lžete nebo ne." Rozejdu se k sobě do stanu, přijde za mnou Optimus. ,,Electro?" Otočím se na něj. ,,Pojď."

Řeknu mu a zajdeme dovnitř, aby si toho nevšiml náhodou můj tatínek. ,,Dneska ve 23:30. Přijdeš?" Zeptal se já kývla. ,,A mohu se zeptat co bude posledním úkolem?" Rozzářili se mi oči. ,,To jdybych ti mohl říct, ale když si to ty. Tvůj poslední úkol je ten nejtěžší, teda měl by být. Musíš porazit určitého Prima. Aby si získala titul."

Dobře zář z očí mi zmizela, nýbrž jsem dostala strach. ,,Neboj se prosímtě." Uklidnil mě. Já kývla na souhlas. ,,Takže přijdeš?" Znovu zopakoval otázku. ,,Ano, přijdu. Spolehni se." Ujistím jej. Ten kývne a odejde, já si aspon na chvíli lehnu a chci se prospat.

V noci

Zvoní mi budík. Okamžitě jej vypnu, porozhlídnu se po stanu, ale jako každej večer svou společnici a kamarádku nevidím. Což je ale dobře, aspoň nikoho nevzbudim. Vyjdu ven, vypnu lokalizátor a odletím. Doletím na stadion, kde čeká již Optimus. ,,Připravená?" Zeptá se. ,,Na všechno." Odpovím.

Vytáhne si meč. ,,Co to..." udivím se, ale to začne boj. Zaútočí jako první, meče se překříží. Odrazím jeho, poté se rozběhnu proti němu a nastavím meč. On mě zablokuje, potom mě obejde a chytne mě mečem pod krk. ,,Vzdáš se?" Zeptal se. Já nic neřekla, místo toho jsem vzala jeho ruku a zkroutila jsem ji. Meč mu vypadl.

Ten jsem odkopla dál. Vypadal, že nemůže, ale to jsem se šíleně mýlila. Vzal mě přes záda a odhodil mě. Nohama, rukou a mečem jsem se zabrzdila. Podívám se na něj docela šibalským pohledem. Rozběhnu se proti němu napřáhnu se, ale ten se skloní a natlačí mě na zeď. Veme mi můj vlastní meč a přiloží mi ho pod krk.

Ruce a nohy mám, ale volné což znamená že ho kopnu do nohy, on spadne k zemi a já ve vzduchu chytnu meč, který upustil a dám mu jej ke krku, když stojím nad ním. ,,Budu bojovat až do konce." Řeknu mu. Je to déle jak pět sekund co leží, coz v zápasech znamená, že jsem vyhrála. Dám tedy meč pryč. ,,Výborně." Pochválí mě.

Já se usměji, ale ne šibalsky, normálně. ,,Děkuji."

Znovu děkuji Kim-Sub-Ha a KvenaMoon za pomoc při úkolech. Nvm co bych si počala. :)