Byla temná půlnoc. Armáda Zaurků udělala veliký kruh kolem temné trojice. Černě odění muži drželi v jedné ruce pochodeň, druhou rukou vysílali temnou energii do rukou dívky. Ta sílu vstřebávala a z ní dělala ohromnou energetickou kouli. Poté se rozmáchla svými ohromnými křídly, která ji vynesla nad povrch. Odříkávajíc mocnou kletbu stoupala a zas postupně klesala...

„Tak kde je?" Říkal si tiše pro sebe Stephan. Pochodeň již pohasla a obřad byl teprve na začátku. Nechtěl dát nic najevo, čekal už dva roky, tak těch pár minut už ho nezabije.

On si na toho spratka z Ásgardu počká.

***

„Můžeš mi říct, kde se myslíš, že lítáš?!" Zlobila se Dara na Lokiho už v moment, kdy se vedle ní objevil i s krabicí plnou kůží Viliusova hada.

„Co jsem udělal?" odvětil nechápavě. Dara mu jen ukázala jezírko vzpomínek a co právě provádí Adriana. „A sakra!" křikl a bohyně se jen plácla do čela a začala vyndavat věci z brašny. 

„Teď vlez do toho jezírka a usilovně mysli na Adrianu. Já tam dám všechny ingredience a zdejší světlo udělá své." Loki na ní hodil opět nechápavý pohled tak to Dara vzdala a do jezírka ho strčila.

„Opravdu velice vtipné, vůbec teď nevypadám jak polívka." Prskal, když na něj Dara sypala rozdrcenou kůži z hada. Tu následoval pyl z černé růže, slzy a nakonec oheň z Helheimu. Ten s syčivým doprovodem pomalu uhasínal, až se zvedal dým. Voda zbělala podivnou září a začala podivně bublat. Jenže pak se nedělo nic.

„Hm, tak to nám trochu nevyšlo..." Zašeptal Loki mezi kašláním ze štiplavého dýmu.

„Světlo si hold nechává trochu na čas." Konstatovala Dara

„Jak to jako m...." větu už Loki nedořekl, protože ho život vytáhl z Vallhalského království.

***

Celé království se otřásalo. Temná energie již byla všudypřítomná. Vojáci stále plní nervozity drželi pozice kol celého zámku, božstvo se vydalo za nepřítelem, poddaní byli schovaní v tajných chodbách hradu. Takže nejlepší výhled na celé dění měla Lusy se Sianou na jednom balkonu.

Najednou leknutím Lusy zaječela. Měla k tomu pádný důvod.

Kus pevniny s teď již rozbořeným chrámem vznesl nad pevninu. Neviděla, jestli tam stojí jen oni tři, ale rozhodně věděla, že celá ta armáda Zaurků míří rovnou k paláci...

„Hele, támhle něco padá!" zamžourala na rozzářenou oblohu. 

„To není něco, ale někdo." opravila ji Siana „A jestli je to Loki, tak bitva o Derlios právě začíná."

***

Přistál jsem. 

Dvojka těch chlápků z toho nebyla zrovna nadšená, takže než jsem je stihl zařadit, zmizeli. Podle intuice jsem se otočil. Nestáli tam oni, nýbrž ona.

Jako kdyby levitovala za skleněnou stěnou. Nereagovala na podměty, nemluvila, nemrkala, pomalu ani nedýchala. Měl jsem pocit že kdybych na ni sáhl, roztříštila by se jako křehká skleněná váza, co byla vyvedená z rovnováhy.

Skrz ní proudila energie v barvě havraního peří, shromažďovala se v jejích dlaních, které jako zbytek kůže zůstaly barvou nedotčené. Ale magie na nich znát byla. Kdybych si přehrál ty krátké vzpomínky s ní, vybavím si ji jako veselou se sytou barvou v obličeji. Teď by se nejen pletí rovnala hororovému vydání Sněhurky.
Vlasy stejně černé jako je vraník, snad o několik odstínů tmavší. Již zmiňovaná pleť byla bílá jako rozdrolená křída. Právě na ní se vyjímaly černé šaty po kolena. Oči zůstaly smaragdově zelené, avšak byly prázdné, žádné emoce tam nebyly znát. Rty měli barvu odkysličené krve.

Něco se mi na ní přesto nezdálo. Nechci říct že je normální aby v sobě nechala proudit energii, které až bude dost, tak bude mít sílu zničit galaxii. Z toho jsem měl strach, jenže ten okamžik se nenávratně blížil. Čas byl můj největší nepřítel, zdálo se mi, že minuty ubíhají až moc rychle...

,,Mění se zákony gravitace a nejen to, i fyzika si na zdejší poměry dělá co chce... Za chvíli to tu celé spadne a ty, ty s tím nic neuděláš!"

Vytrhl mě z myšlenek příliš známý hlas. Jeho slova donutila, aby mi čelo orosilo pár kapek potu. Přesto jsem to nehodlal vzdát. Prohlédl jsem si místo kde jsem se nacházel.
Ponurý kus pevniny vznešený nad královstvím, na kterém se se stále nabírající výškou, bořil chrám jí zasvěcený. Napadalo mě několik spojitostí, ale všechny jsem vyvrátil. Udělal jsem několik kroků, které by byly slyšeny díky zdejším dlaždicí, vítr kolem je však utišil.
Díky těm krokům jsem měl možnost sledovat ji zezadu. Už vím co mi na ní nesedělo. Malá černá křídla se krčila na jejích zádech. Jako by tušila, nad čím přemýšlím. Mé uvědomění mi rvalo srdce, poté co je roztáhla. Nebyla tak malá jak jsem si myslel, naopak. Kdyby chtěla, obtočila by se jimi na dvakrát...

,,Dokonalá práce, nemyslíš?"

Syčel posměšky nadále a další kapky potu o sobě daly znát. Jeho to jisto jistě potěšilo, kdyby tušil, jaké eso mám v rukávu moc by se neradoval.

,,Ne, dokonalá už byla, a já jsem schopný vrátit ji zpět!"

Zněly mé odpovědi, on se jim vysmál.

,,Máš na mysli zpětné kouzlo?"

Zněl hlas z nenadání za mnou, zatímco předtím byl slyšet po celém prostranství.

,,To ti tady nepomůže, je kolem ní bariéra, po jejímž doteku tě Z.A.B.I.J.E."

Syknutím do ucha mi vyvrátil naději a zmizel tak rychle jako se zjevil...

Ahoj :D 

Vím, že kdyby tady nebyla ta část, která je v prologu, kapitola by to snad ani nebyla, ale to nevadí 

Chtěla bych vám říci, že až tento příběh dokončím, budu ho procházet a opravovat chyby, tak abyste se někdo nedivil, že vám po ukončení příběhu budou skákat upozornění, že jsem vydala kapitolu :) Nechci to dělat teď, abych vás ještě víc nezblbla :D 

Tak zatím pá :D