Draco se probudil přitisknutý k Harrymu, jeho ruce držel ve svých. Vylekaně se posadil. Malfoyi, ty idiote, jak se ti u Merlina podařilo usnout v Potterově posteli? No jasně, neměl jsem tolik chlastat. Zamžoural na Harryho, který byl evidentně vzhůru a tvářil se docela vesele.

„Jen se mi posmívej, Pottere. Chtěl jsem ti jen pomoct."

„Draco, já se nesměju tobě, já se směju na tebe. Podívej."

Draco nemohl věřit svým očím. Harryho ruce! Už nebyly zuhelnatělé, vypadaly jako obyčejné lidské ruce začerněné uhlím. Žíly už vůbec neprosvítaly a na několika místech byla vidět světlejší kůže.

Draco ho přátelsky objal. Harry vypadal opravdu překvapeně. Nečekal od Malfoye tak spontánní reakci. Draco Harryho rychle pustil, stále ale působil velmi potěšeně.

„Bolí tě to?"

„Jen trošku."

„Můžeš pohnout rukou?"

Harry zklamaně zavrtěl hlavou.

Draco ho pohladil po ruce. „Cítíš to?"

„Jo. Slabě."

„Harry, i tak je to skvělý!"

„Děkuju, že jsi včera přišel. Choval jsem se jako blbec. Zase."

„Všechno zlý pro něco dobrý. Kdybysme se nepohádali, neopil bych se, neusnul bych u tebe, nedržel bych tě za ruce celou noc..."

Harry byl určitě rád, že ho ruce přestaly bolet, ale Dracova živelná radost mu připadala nepochopitelná. Musel si přiznat, že tohohle nového Malfoye nezná. Možná stojí za to ho poznat. Motivy jednání mu stále zůstávaly skryté, ale on byl jeho jediná naděje na uzdravení.

Harry se rozhodl dát tomu neobvyklému přátelství šanci.

---

Draco Harrymu navrhl, že mu může dělat společnost v laboratoři. Harrymu se to příliš nezamlouvalo, vzpomínal si na neoblíbené hodiny lektvarů s profesorem Snapem a obával se, že se opět ztrapní. Snad ho Malfoy nebude zkoušet z lektvaristiky. I když je pravda, že při své práci bystrozora Harry s lektvary rovněž pracoval a dost se v nich zlepšil. Nakonec to může být docela zábavné. Určitě lepší než být sám v pokoji a číst si.

V klidu se přesunuli do jídelny na snídani. Harry si všimnul, že si Draco do kafe tajně nalil lektvar proti kocovině, ale taktně to přešel mlčením. Už se naučil bezhůlkovou magií levitovat jídlo ke svým ústům, ale provádět to před Malfoyem? Ani za nic. Už takhle si připadal divně, když mu skřítka přinesla jídlo a on ho ve svém pokoji konzumoval přes hodinu.

„Ale no tak Harry, nebudeš nic jíst? Řekni si, na co máš chuť, nechám ti to připravit."

„Možná čokoládovou tyčinku?"

Rychlá energie, rychlá konzumace. To bude ono. To by ovšem nesměl Malfoy mít blbý nápady mu tyčinku držet u pusy a připitoměle se u toho uculovat. Nejede v nějakých lektvarech? Tohle přece není ten Malfoy, kterého znal. Harry konečně spolkl poslední kus tyčinky, a přestože měl stále docela hlad, zvedl se k odchodu. Společně odcházeli na druhou stranu rozlehlého sídla. Draco držel Harryho za ruku! Pro něj to zdálo být tak samozřejmé, jako kdyby vedl svého malého syna, ale Harry z toho byl v rozpacích. Dracův dotek byl léčivý, příjemný, ale... bylo v něm něco elektrizujícího, co způsobovalo Harrymu naprosto nepatřičné šimrání kolem bederní páteře.

Ještě že včera večer Draco spal tak pevně, jinak by možná postřehl, že má jeho pacient nevyslovené potřeby, na které bezhůlková magie nestačí.

Draco se svou laboratoří a výzkumem vysloveně chlubil. Bylo vidět, že chce na Harryho udělat dojem. Harry se rozhodl mu tu radost udělat a vyptával se na různé detaily výzkumu, Draco mu nadšeně odpovídal. Musel uznat, že je ve svém oboru opravdu dobrý, pravý následovník Severuse Snapea. Nakonec dopoledne v laboratoři uběhlo jako voda a byl čas oběda.

„Draco, nebudeš se zlobit, když ti nebudu dělat společnost u oběda? Chci se najíst sám," poprosil Harry.

„Samozřejmě, ale potom si tě zase vyzvednu."

Intenzita kontaktu se Zmijozelem byla na Harryho moc.

„Jsem unavenej, radši bych si četl."

Draco pochopil. „Dobře, přijdu k tobě večer."

Harry přikývl. Nevěděl, jestli se na Draca má těšit nebo se jeho přítomnosti bát. Nebo se bát sebe?

Možná má Ron pravdu a Malfoy si ho pomalu omotává kolem prstu. Nebo si Harry omotává Malfoye kolem svých rukou? Už aby lektvarista našel nějaký skutečný lék a Harry mohl odsud odejít. Zvláštní, ta představa ho naplňovala podivnou úzkostí...