„Připrav se na přemístění," řekl Draco rozkazovačně.

Harry k němu přistoupil blíž, ale stále příliš daleko pro přemisťování. Ruce měl přivázané k tělu důmyslnou konstrukcí z obvazů. Draco si ho musel přitáhnout k sobě, Harryho za střízliva ani nenapadlo, aby si pokládal hlavu na jeho rameno. Černé vlasy byly tentokrát cítit dezinfekcí. Draco ho pevně chytil a za okamžik stáli před hlavním vchodem Malfoy Manor. Draco Harrymu ukázal jeho novou ložnici. Byla hned vedle jeho vlastní, ale vypadala dost podobně jako ta, v níž Harry přespal při minulé návštěvě. Zmijozelské barvy!

Draco zaregistroval, s jakou nelibostí si jeho host pokoj prohlíží. Namířil hůlku na záclony, pak na povlečení. Místnost se ze stříbrozelené začala měnit na zlatočervenou.

„Dík," zamumlal Harry. „Já nemusím být celý den v posteli. Až na ty ruce se necítím nemocný."

Draco se zarazil. Co když se mu tady ten bezruký Nebelvír utrhne ze řetězu? Jak zabavit bystrozora, který se nemůže ani posadit na koště, ani cvičit obranu proti černé magii? Možná čtením sportovní rubriky? Draco si nevzpomínal, že by Pottera bavilo někdy něco jiného než famfrpál.

„Nemáš tady nějaký knížky třeba?"

Draco se asi zatvářil pořádně překvapeně, protože odpovědí mu bylo sarkastické: „Jo, umím číst."

Draco se rozchechtal.

„Promiň, nikdy jsem tě v knihovně v Bradavicích nepotkal."

„Když jsem viděl, že tam seš, tak jsem tam nešel," odsekl Harry. Byla to pravda a ze způsobu, jak to bylo vysloveno, šel Dracovi mráz po zádech. Potter mu nikdy nezapomene, co mu prováděl. Dracovi připadal najednou hloupý i jeho plán vzít si Harryho k sobě. U Weasleyho by mu bylo líp, měli by si aspoň o čem povídat. Draco bude svědkem jeho nemohoucnosti a on ho za to bude nenávidět. Jakákoliv naděje na smíření bude pohřbena v každodenních konfliktech, jako je tento.

„Ukážeš mi vaši knihovnu? Chtěl bych si přečíst něco o bezhůlkové magii."

„Jistě." Draco odvedl Harryho do obrovské knihovny, která rozsahem připomínala tu bradavickou. Bylo vidět, že na Harryho udělala dojem. Očima přejížděl názvy a autory. Když ho něco zaujalo, poprosil Draca, aby mu knížku vyndal. Nakonec si vybral tři tituly a nechal si je odnést do obývacího pokoje. Draco mu vykouzlil na knihu stojánek a Harry se uvelebil na pohovce a rychle se začetl.

Draco očekával, že Harry bude potřebovat, aby mu obracel stránky. Byl velmi překvapen, když uviděl, jak se stránky v knize samy obracejí.

„Dobře ty!"

„Jako bystrozor bezhůlkovou magii používám docela často. Přesněji řečeno bezhůlkovou neverbální, stínovou," ušklíbl se Harry a vychutnával si Malfoyovy rozpaky. Na tohle musí mít kouzelník hodně silné magické jádro. Pochyboval, že by byl ten nafoukaný Zmijozel něčeho takového schopen. Určitě ne v takové míře.

„Tím líp, aspoň mě nebudeš tolik potřebovat," řekl Draco, ale nebyl v tom ani náznak ironie. Popravdě řečeno, bude jen dobře, když některé úkony osobní hygieny zvládne Potter bez jeho asistence. Některé věci vůbec nedomyslel, když si sem Harryho vzal.

„Dáš si něco k pití, k jídlu?"

„Máš dýňovou šťávu?"

„Cože? Ty ještě piješ dýňovou šťávu? A citrónový bonbony bys nechtěl?"

„Radši čokoládovou tyčinku. Co kdybys tady měl mozkomory?" zasmál se Harry.

Za okamžik měl obojí před sebou. Draco s mírně škodolibým očekáváním pozoroval, jak si s tím bezhůlkově poradí. Harrymu se povedlo sklenici zvednout do vzduchu, ale napít se nedokázal.

Draco přiskočil, aby mu sklenici přidržel u úst, ale Harry ho odstrčil. „Brčko by nebylo?"

„A já se tak těšil, jak ti to budu lejt do krku," zavrčel Draco a podal mu stříbrozelené brčko.

Harry se zakřenil. „Co ta barva?"

„Pravda," zasmál se Draco a změnil oranžový džus na zelený.

„Teď to ladí daleko víc."

„Bod pro tebe, Malfoyi." Harry se konečně napil. S tyčinkou to ovšem bylo horší. Harry neměl v nemocnici dovoleno kouzlit a byl pouze na tekuté stravě. Sníst tyčinku pro něj bylo náročné jak z technického, tak zdravotního hlediska.

Draco se nevydržel dlouho pást na jeho rozpacích. Rozbalil tyčinku a nechal Harryho kousek ukousnout. Pak si kousl sám, opět nabídl Harrymu, znovu si kousl sám. Bylo to zvláštním způsobem roztomilé. Prstem otřel Harrymu čokoládu z koutku úst a bezmyšlenkovitě ji slízl. Harry se na něj konsternovaně podíval, ale přešel to mlčky.

„Ehm... musíme nějak vyřešit komunikaci mezi námi."

„Jak to myslíš?" zeptal se Harry. Snad nechce Malfoy řešit nějaké psychologické nesmysly?

„Nebudu ti pořád za zadkem a může se stát, že budeš něco potřebovat. Když byl Scorpius menší, nosil takovej přívěšek. Když něco chtěl, stačilo, aby na mě zavolal, a já jsem ho slyšel, ať byl kdekoliv."

„No výborně," vzdychl Harry. „Ještě na mě připni hlídáček a bude to dokonalý."

„Sakra Pottere, a jak to chceš teda vyřešit?"

Harry vzdychl. „Vlastně to není špatnej nápad. Jen je to ponižující."

„Já vím." Draco odešel a za chvíli se vrátil. Pověsil Harrymu na krk stříbrný medailonek s motivem draka.

„Je to jen pro jistotu," snažil se uklidnit Harryho. „Ty stejně všechno zvládneš sám."

Harry se pokřiveně pousmál. „Běž už. Nechci tě zdržovat."

„Přijdu za tebou večer. Držet tě za ruce." Draco si uvědomil, jak to vyznělo, a kvapně opustil místnost.