Byla noc. Jedna s těch nejznámějších v roce. V táboře vlčí smečky v jeskyni, daleko od ostatních, která patřila vlčicím s vlčaty, panovala tma. Ale i tak byli vidět dva šedivé kožíšky vlčice a vlčete.

,,A večer, když duch mladého psa stoupá do nebes se snese veliká bouře a zlý duchové Krvavé sekty se snesou nazem a mísí se vzduchem." vyprávěla vlčice Octavia svému vlčeti příběh. ,,A věř mi Lynxi, že legendy jsou pravdivé, jen se nadechni, cítíš to ve vzduchu."

Lynx, malé vlče se nemotorně postavilo a zavětřilo. K hlavě přitisklo své miniaturní ouška. ,,Ano, mami, cítím to, ten železný pach....to je pach duchů z Krvavé sekty." kníkl a Octavia přikývla. ,,A....dnes večer je tu nějaký mladý duch vlka?" zeptal se.

,,Nejspíše ano, Lynxi, vlčátko moje, ale teď už je čas jít spát." řekla a usmála se. Lynx si lehl a pak se zase posadil. ,,A ty se nebojíš?" zeptal se vysokým hláskem.

,,Ale ne, Lynxi." řekla Octavia jemně a srst jí vlála v kouzelném větru. Dotkla se ho čumákem čumáku. ,,Ten kdo jde večer spát se nemusí Krvavé sekty bát." řekla vesele a usmála se.

Plynula noc a Lynx spal poklidným spánkem v teple jeho maminky Octavii. Najednou na něho ale zavál studený vítr a on se probudil. Silueta těla vlčice se postavila a mířila ke vchodu. ,,Mami? Kam jdeš? Venku je přeci Krvavá sekta." kníkl vystrašeně.

,,Ale neboj," zašeptala. ,,Spi, za chvíli se vrátím, neboj." dotkla se ho čumáčkem a zmizela ve vchodu. Lynxi nešlo usnout, teď bez Octavii se bál. Pak se ale oklapel. Už mu bylo dost měsíců na to, aby se choval dospěleji. Lehl si a usnul.

Najendou se ozval řev, který natrhl klid noci. Divoce se mu rozbušilo srdce a vyběhl z jeskyně. ,,Mamiiiiiii!" zavyl. Nic se neozvalo. Pomalu ho opouštěla naděje. Srst mu vlála ve velkém vichru a on hleděl daleko do lesa.

                              👻