Alternativ univers: Moderní svět (strážný anděl)

Inspirované písní : Láska je prevít ⬆️

Dnes jsem mu zařídil další rande s tou jeho blondýnkou. Dá mi to čím dál víc práce a nejenom proto,že ona je pitomá a nevidí co má před sebou.  Nechci mu jí dál dohazovat, vždyť jsem padlý anděl. Měl bych mít možnost se konečně rozhodovat sám o tom co budu dělat. Jenže já dostal posledního svěřence. Poslední ztracený případ, který mám skrýt pod svými černými křídly.

Nemám rád pravidla a poprvé jejich porušení lituju. Chtěl jsem poznat koho mi přiřadili i když se to nesmí. Konečně jsem pochopil proč. Ze známých se z nás stali nejlepší přátele a nakonec jsem se do tebe zamiloval. Samozřejmě jednostranně, ty stále mluvíš jen o ní. Astrid sem, Astrid tam. Máš oči jen pro ní i když pro tebe toho udělala tak málo.

To já jsem tam byl pro tebe když ti umřel otec, to já tě bral každý týden do kina, já jsem tě vzal na ten tvůj dračí fest o na který si toužil jít již několik let. Chtěl jsem aby jsi byl šťastný, aby každá tvá vzpomínka spojená semnou byla z nezapomenutelného zážitku, který ti dopřeju.  Zaprodal bych duši ďáblu jen za další tvůj úsměv, za tvůj smích který mě pronásleduje ve snech.
Byl jsem mocný a uznávaný anděl. Nějaký ten metál tam určitě byl také ale já vždy měl blíž k peklu. Bylo tam tepleji a větší zábava. To byl taky hlavní důvod proč mě schodily z oblohy.

To mi připomíná když jsme se poprvé skutečně potkali. Dům ve kterém si bydlel začal hořet a ty jsi samozřejmě byl uvnitř. Tehdy ses příčinil za jeden ze zázraků, protože jsi mě přiměl hodit pud sebezáchovy za hlavu a vběhnout do hořící budovy, která ze všeho nejvíc připomínala peklo. Bylo mi v ten moment úplně jedno co se semnou stane ale tebe jsem musel dostat ven.  Z toho důvodu jsem následně skončil v nemocnici s několika popáleninami.

Zachumlal jsem se do deky když mi došlo,že tím to začalo všechno, protože jsi neměl nic lepšího na práci než každý den v nemocnici navštívit muže co tě vytáhl z plamenů.  Vždycky jsem bral lidí jako něco míň. Tvory bez slušnosti, kteří moc rádi zapomínají na to co pro ně někdo udělá ale to nikdy nebyl tvůj případ. Ty jsi hodný kluk se srdcem na dlani a tím odporně optimistickým úsměvem co mě pokaždé donutí se také usmát.  Tvůj úsměv byl až nebezpečně nakažlivý.

Při té vzpomínce mě mimoděk začala pálit jizva na rameni ale ani to mi nedokázalo smazat úsměv, který mám na tváři kdykoliv na tebe pomyslím.

Vždycky to ale nebylo takhle růžové. Když si zjistil jakým způsobem žiju a jak moc se pohybuju na hranici zákona byl jsi v šoku. Dokonce tě opustil i úsměv a já měl cest účastnit se tvé několikahodinové přednášky na téma jak se chová spořádaný občan. Jako kdybych já někdy byl svatý. Nejsem, naopak jsem si vybudoval jméno na porušování pravidel.  To byla další věc,kterou jsem pro tebe udělal. Začal jsem sekat latinu, tedy do určité míry. Stále jsem postrach ale už mi nehrozí že mě zavřou.

Stejně ale bydlím v nejhorší části města a dávno jsem přestal počítat kolikrát jsem se kvůli tvému bezpečí porval. Následuje to většinou nějaká hraná fráze. Máš je pro tyhle situace schované a já se jich nemůžu dočkat.  Ty nejpoužívanější slýchávám když se mi zdá o tvém úsměvu.

,, Dagura, už je na čase abych si své bitky vybojoval sám."

,, Dagure, nejsem dáma v nesnázích aby s mě stále zachraňoval."

,, Dagure, není ti už blbé dělat mi živý štít?"

,, Dagure, nejsem tak důležitý abych potřeboval bodyguarda."

,, Dagure, měl by jsi chránit sebe a ne mě."

,, Dagure, už ses s tou absencí pudu sebezáchovy někde léčil?"

Možná bych si to mohl vzít osobně kdyby jsi neměl v očích tolik vděku a úlevy. Ty nejsi rváč, místo pěstí raději používáš hlavu a mě nevadí být tím ranařem za tvou inteligencí. Chci tě chránit tak dlouho jak jen budu moct i za cenu, že budu muset sledovat důležité okamžiky tvého života s Astrid.
I kdyby mě to mělo zničit zůstanu po tvém boku.

Asi bych pokračoval ve svém duševní pitvě kdyby mě nevyřešilo naléhavé klepání na moje dveře. Otráveně jsem stále zamotaný v dece vstal a šel se podívat kdo mi ruší mou sebemrskačskou chvilku. S trhnutím jsem otevřel dveře a ztuhnoul když se mi naskytl pohled na Škyťáka v slzách jak se mi tu klepe jako dráhy pes. Ani na okamžik jsem nezaváhal. Přehodil jsem přez něj deku co mi šokem spadla z ramen a vtáhl ho dovnitř. Neptal jsem se, na to bude ještě času dost. Teď je nejdůležitější ho uklidnit.  Proto jsem ho pevně sevřel ve svém objetí a nechal ho se mi vybrečet do trička. Čert vem to,že ho nejspíš budu mít celé špinavé a mokré. Hlavně pokud se mu uleví.

Křečovitě tiskl v prstech látku mého trička a já ještě zpevnil své sevření. Připomíná mi ptáče co vypadlo z hnízda a každý má chuť ho sevřít v dlaních aby ho ochránil. Hladil jsem ho po zádech a přemýšlel co udělám osobě co mu tohle provedla. Na rovinu ale přiznám, že asi jen jeden z těch nápadů byl legální a nejspíš by mě za to nezavřeli. O zbytku to říct nelze.

Trvalo  opravdu dlouho než vzlyky utichly a zhluboka se v mém náručí nádechl. Úplně jsem cítil jak se zachvěl když ho do nosu uhodila moje vůně.  Párkrát když jsme se spolu napili se tolik nekontroloval a přiznal mi,že se mu líbí.

,, O-omlouvám za ten vpád..ale nevěděl jsem kam jinam jít."řekl roztřeseně. Jeho hlas byl tak tichý,že jsem musel dost špicovat uši abych jeho sdělení zaslechl.

,,Škýťo, víš že jsi tady vždycky vítán."řekl jsem něžně a odsunul mu pramen vlasů z tváře. Jako jeho nejlepší přítel mám určitou toleranci na intimnosti. Mám právo se ho dotýkat důvěrněji než je to dovoleno ostatním lidem v jeho okolí.
To můžu jen já a ta jeho blondýna.

,,O-ona ..ona.."začal ale pokaždé se mu  zlomil hlas. Začal jsem vidět rudě když jsem si uvědomil,že za tenhle jeho stav může Astrid. ,,O-ona si našla jiného. Prý že nejsem skutečný chlap, protože se za mě pořád pereš....a když mě nebaví sport.. no a když jsem jen kost a kůže... prý s tím novým chodí dlouho a už došlo i na to, protože on prý není takový  zdrženlivý, stydlivý mamlas a ještě k tomu panic.."

V tomto okamžiku byla jediná věc zabraňující mi ve vraždě Astrid Hoffersnové byl zelenooký brunet v jeho náruči. Zacouval jsem až ke gauči na který si sedl a Škyťáka si stáhl na klín. On teď hlavně potřebuje mě.

,,Je to nána pitomá a neměl by si jí vůbec poslouchat."řekl jsem vážně a povzdechl si. On je dokonalý přesně takový jaký je a kdo to nevidí ať si trhne nohou, protože si ho nezaslouží.

,, V-vážně?"zeptal se opatrně a já se plácl do čela. Proč ,že jí vůbec poslouchá?

,, Stoprocentně."

No a tím by to v ideálním světě skončilo. On by odešel a za pár dní by mi řekl kterou další dívku si vybral. Jenže ideální svět neexistuje. To byl taky hlavní důvod proč jsme skončili na mém gauči každý s jednou flaškou alkoholu a snažili se v něm utopit náš srdce bol. On zapíjel svou lásku k Astrid a já svou lásku k němu.

,,Proč jsi na mě tak hodný?"zeptal se Škyťák už dost přiopile a já si od něj ukradl nevinný, téměř dětský polibek.

,, Protože tě miluju."odpověděl jsem upřímně a pohladil ho po tváři.

Díval se na mě jako na cvoka a  mě došlo jaké strašné chyby jsem se dopustil. Upřímnost můžu svést na alkohol ale dál to tajit nemůže. Škyťák měl vždy malou toleranci na alkohol a už teď byl dost mimo. Dokonce to bylo horší než jsem si myslel, protože když se vzpamatoval z šoku začal se snažit mě dostat z oblečení.

,,D-dagure...já nechci být už dál.."snažil se mě přemluvit ale já ho prstem na rtech zastavil dřív než by mohl říct něco čeho by litoval.

Za tu dobu co ho znám jsem měl spoustu snů které začínali takto ale ve všech byl střízlivý a jeho chtíč po mém těle byl reálný. Nešlo jen o snahu vyléčit si na mě své mindráky a díky sedu semnou zapomenout na bolest z rozchodu o neúspěšného vztahu. Nechci být jen náplast na ránu, kterou bude ráno nenávidět protože využila jeho slabosti a vzala mj to nejcennější co si chtěl nechat pro někoho výjimečného.
Někoho kdo nejspíš nebude já.

Povzdechl jsem si a odložil svou flašku. Měl jsem po náladě a věděl jsem ,že další alkohol by mu stejně nepomohl a jen by mi bylo zítra ještě hůř. Jak snadno může člověka, i když ne úplně, do tváře uhodit pravda a zbavit ho všech iluzí i nadějí.
Mě k tomu stačilo toto.

Zavřel jsem i jeho flašku a pak ho odnesl do ložnice. Mohl bych ho sice nechat na gauči ale v téhle náladě by mi nejspíš vypil celý bar a přivodil si otravu alkoholem. Dnes ho zkrátka budu muset hlídat i na úkor svým vlastním citům. Nikdy bych si totiž neodpustil kdyby se mu něco stalo.

Sundal jsem mu boty, ponožky i kalhoty čemuž se vůbec nebránil,  protože si asi myslel že chci splnit jeho přání. To byl asi důvod proč ho tak překvapilo když jsem mu zbytek nechal a přikryl ho dekou až po bradu.

,, Spát."zavelel jsem přísně a celý oblečený si lehl vedle jeho boku.
Pevně jsem ho sevřel v náručí aby mi neutekl ani nemohl udělat nic jiného, alespoň tuhle malinkou radost jsem si musel nechat. Tak dlouho jsem snil o tom jaké by bylo usínat s ním v náručí,že prostě musím zjistit jaké to je.

Sice chvíli protestoval ale únava nakonec vyhrála nad vzdorem. Klidně mi oddechoval v náručí a já sledoval jeho tvář. Poprvé můžu skutečně beztrestně , důvěrně pozorovat každý rys jeho tváře. Každou maličkost i něco co by se ostatním mohlo zdát jako nedokonalost. Tu jemnou vrásku co se mu tvořila mezi obočím od věčného přemýšlení a klížení očí nad knížkami když se snažil najít tam to co jiní nevidí, najít ty informace skryté pod zřejmým. Pozoroval jsem tu téměř neviditelnou jizvu nad levým obočím co má z noci kdy přišel o matku a pár úplně malých copánků na levé straně ve vlasech, jediný nepatrný projev vzdoru proti konvencím. Možná by mohl někdo říct, že je úplně obyčejný ale pro mě neexistuje dokonalejší bytost. Nikdo se mu svou krásou nemohl vyrovnat i kdyby se na mě díval s obálky nejluxusnějšího časopisu. On byl totiž skutečný, reálný se svými chybami i netypickostmi. On byl pro mě tím nejcennější a já to mohl pro dnešní noc držet.

Byl tak křehký proti mým velkým svalnatým pažím,že jsem raději trochu uvolnil sevření. Protože volnost k lásce patří. Pokud někoho skutečně miluješ dáš mu křídla i když může uletět a nikdy se nevrátit. Není to slepá víra v to,že jsou si dva lidé navěky souzeni aby spolu spojili životy. Je to pouze přesvědčení,že štěstí druhé osoby má větší cenu než naše vlastní. My můžeme trpět při pohledu na naší lásku v náručí jiné osoby, protože pokud je takhle šťastná... je to sladká bolest. Já si téhle bolesti užíval plnými doušky v době kdy Škyťák pálil za Astrid a nepochybně mě jí ještě dost čeká.

Nešel jsem spát, protože dnešní noc se nejspíš už nebude opakovat. Nebude, protože až zjistíš co se stalo budeš se bát v mé přítomnosti napít. Budeš se bát ztratit v mé přítomnosti zábrany ,protože už se to jednou stalo. Přestal ses tak dobře kontrolovat a málem jsi ztratil své panictví se svým nejlepším přítelem. S mužem, který se kvůli tobě snažil zbavit všech svých hříchů i chyb ale stejně mu jedná zůstala. Mým hříchem jsi ty, protože já bych kvůli tobě udělala cokoliv. Nikdy ale nebudu dostatečně dobrý aby ses na mě v tomto ohledu podíval i za střízliva. To budu jen muž co s tebou tráví tvůj volný čas.
Když začalo svítat a první sluneční paprsky dopadly na tvou tvář byl jsem okouzlen. Ten výjev jako by sem ani nepatřil a byl vytrhnout z pohádkové knížky. Z knížky kde černý rytíř hlídá svého prince ve dne v noci aby mu nikdo nezkřivyl ani vlásek na hlavě. Byl to vlastně i náš příběh akorát,že já se nemůžu každou noc dívat jak usínáš i jak vstáváš na budíka a musíš se přemlouvat vstát protože se ti nechce. Můj příběh nemá své šťastně až na věky. Možná můj příběh nemá ani špetku opravdového štěstí, protože každá šťastná chvíle je protkaná hořkostí a bolem z toho, že pro tebe to neznamená totéž co pro mě.

Kéž by jsi věděl jak se mi pokaždé sevře srdce když ti něco hrozí nebo si jen omylem ublížíš. Jak mě trhá na kusy každá slza co opustí hradbu že tvých řas. Jak všechno uvnitř mě majetnicky křičí když tě nechávám odejít a následně nekontrolovatelně oslavuje když se opět setkáme. Nechtěj abych popsal slovy ten pocit uvnitř mě když jsem tě viděl líbat se s Astrid. Ano, byly to jen nevinné polibky ale kdyby mi zaživa stahovali kůži z těla bylo by to méně nepříjemné.

Nevím proč tohle cítím ale věř mi snažil jsem se na to přijít. Přijít na to proč tě tak zoufale miluji abych se mohl odmilovat a žít zase dál jak jsem žil.  Tak moc bych si přál nevěnovat ti poslední myšlenku před spaním než se ní začnou zdát sny o tobě i tu první po probuzení. Přál bych si pohřbít všechny tyhle emoce hluboko do svého nitra aby mě tak netrápili i když vím,že je to marné. Nadále budu ten blázen co bez pohledu na tebe nedokáže přežít den a  je zoufalý ty dny kdy nemá ani nejmenší šanci zahlédnout z tebe byť i jen vlas.

Pomalu se blíží čas kdy se vzbudíš. Upřeš na mě ty své dva smaragdy a budeš se dožadovat vysvětlení proč jsme my dva v jedné posteli, navzájem si v náručí. Budeš chtít pochopit situaci a já ti nejspíš nakonec vyklopím pravdu jen abych ti ušetřil práci až to budeš zjišťovat jinak. Znám tě jak svý boty, takže i vím že by jsi nepřestal dokud by ses nedozvěděl každou i tu nejmenší informaci. Potřebujuš to vědět aby jsi mohl pochopit ale co je na tomhle k chápání. Možná ti ale neřeknu,že jsem se přiznal ke svým citům. Ty si schovám, protože dříve či později se ta scéna bude opakovat a my se opět ocitneme v tom začarovaném kruhu. Kruhu ze kterého nemůžeme ani jeden ven.

Já miluju tebe, ty miluješ holku a holka tě nechá. Ty u mě hledáš útěchu a já v záchvatu masochismu strávím dalších několik dlouhých minut posloucháním co všechno ti provedla a budu se snažit ti každé její tvrzení rozmluvit. Nechápu, proč je baví ti stále tolik ubližovat.

V mysli jsem počítal každou minutu do tvého procitnutí a když už to bylo opravdu blízko začal jsem počít i vteřiny. Cokoliv abych nemusel myslet na výraz v tvé tváři a emoce v tvých očích až ti řeknu co k tobě cítím. Až ti nakonec přiznám, že mě přitahuješ protože si čím dál víc uvědomuju,že už to nemůžu tajit. Jak jsem ti to řekl stalo se to najednou příliš reálné abych to zase mohl v klidu zamést pod koberec. Postavím se tomu jako chlap, stejně jako bych se postavil nakládačce kterou bych vítal víc než tohle. Rvačky a násilí jsou pro mě známé území narozdíl od emocí. Nikdy mi nešlo správně s emocemi pracovat. Pokaždé jsem něco zkazil a zůstal sám. Tak to asi dopadne i teď, protože ty odejdeš. Možná ne hned dnes nebo zítra ale jednou až uznáš, že mě nepotřebuješ odejdeš.
Bez jediného ohlédnutí a já zůstanu úplně sám.

Tři....

Dva...

Jedna...

A na mě se upřely zelené oči stále zahalené závojem rozespalosti.
Spánek ho ze svých spárů pouštěl ještě neochotněji než já.