Seděli jsme v té místnosti kde jsme obědvali. Všichni přítomní na mě nedočkavě koukali. Jeden člen ale chyběl, což byla škoda. Právě nepřítomné se to týká nejvíce.

,, No?" Pobídl mě Tony.
Čekat na Wandu by bylo zbytečné.

Už jsme se nadechovala, když jsem ve své hlavě ucítila někoho cizího. Nemusím být detektiv, abych věděla že to je Wanda. Uslyšela jsem výkřik z patra nad námi. Takže asi ví co chci říct a  přiťape.

,, WAN?" Zvedl se od stolu cpt.
,, Je v pohodě, jen mi přečetla myšlenky a ví co chci říct." Posadila jsem ho spět na židli.

Ani ne do patnácti sekund stála ve dveřích. Tím to ale nekončilo; po rukou se jí rozeběhla červená mlha a stejná uchopila mě pod krkem. Zvedla mě do výšky a Wan výhrůžně zasyčela: ,, kde je Pietro!? Mluv!!!"

Pokud předtím měli otevřenou pusu z Wandina příchodu, teď měli bradu v zemském jádru.

,, Měla jsem v plánu to říct, ale když mě škrtíš, tak se mluví blbě!" Zachroptěla jsem.

Okamžitě mě pustila, ale na rukou jí stále běhala červená, stejně jako v očích.

Posadila jsem se na židli a začala jsem svou řeč. Odvyprávěla jsem jim to co se stalo, i pocity Pietra, které jsem nějakým zázrakem ( nebo kouzlem) téměř slyšela.

,, Friday? Vyhledej všechna místa shodující se s popisem." Zadal Tony.

,, Tony, takových míst je po světě statisíce! Musíme zjistit více informací!" Promluvila Nat.

,, OPRAVDU říkal řeka?" Ujišťoval se Hawkeye. Kývnutím jsem potvrdila.
,, V tom případě to bude trošičku méně míst. Nebudou to takové ty lesní potůčky, ale opravdu nějaké řeky. A nejspíš to nebude v Asii, ne o nedej bože v Evropě či Austrálii." Zapřemýšlel se Clint nahlas.

,, A bude to dál od měst." Pokračovala v lukostřelcových úvahách Natasha.

Wanda seděla na gauči a měla zavřené oči.

,, Je blízko, a opravdu žije. Cítím to." Promluvila potichu Wanda. Vlastě to řekla tak potichu že jsem to stěží zaslechla.

Ještě chvilku jsme tam debatovali, ale většinou se to skládalo z Clintova návrhu a Natashina "ne".

*--*--*--*--*

Seděl a čekal. Čekal, než někdo vyleze z těch proklatejch dveří.

Stále s ním byli dva ozbrojenci. Nevěděl, jestli hlídají oni jeho aby nic neprovedl, nebo jestli hlídají ostatní aby nic neprovedli jemu.

Uslyšel zavrtání židle. Rázem ožil, protože to znamená že někdo z těch dveří vyjde.

,, Maxi, máme pro tebe úkol." Vynořil se ze dveří nízký, ale hubený postarší muž. Na tváři měl jizvu ve tvaru hvězdy.

V umělé ruce mu podal složku. V levém spodním rohu byla lebka s chapadly- znak Hydry.

,,Kdy odlétáme?"

,Teď!"

*--*--*--*--*

Ležela jsem na posteli. Nemohla jsem usnout, ačkoliv bylo 02:15.
Mou hlavou se honili myšlenky. Téměř v každé byl Pietro.

,, Friday? Má Tony dílnu?" Pokusila jsem si odvést myšlenky pryč.

,, Ano Arreo. Chceš abych tě navedla?"
Souhlasila jsem a tak začala má procházka po Tower.

Nářadí které jsem tam našla bylo podle mého vkusu trochu zaostalé. Pracovat se s tím ale dalo.

Po pár hodinách práce jsem si protáhla záda a prohlédla výsledek. Přede mnou ležel teleskopický bič s elektrickým zesilovačem zhotovený z vibrania, a Bo. Krásné to jméno, že?

Byla jsem už docela utahaná. Nemohla jsem se ale taky dočkat, až je vyzkouším.

,, Friday? Kde je tělocvična?" Zeptala jsem se Tonyho umělé inteligence.

Po minutě a půl jsem stála v... Tomuhle říkají tělocvična!!? Vždyť se tu nedá skoro nic dělat! Jenom plavat šplhat posilovat boxovat střílet a běhat!!

Nehledě na nedostatek nářadíčka jsem začala. Nejdřív jsem se rozcvičila na 'boxovacým' pytli.( Který jsem asi po dvou ranách dostala k zemi a roztrhla)

Zapnula jsem bič. Skusmo jsem s ním švihla. Páni, to byl jinačí matroš než ten Clintův luk nebo Natashiny zbraně.