Hned po tom co jsem s ním skončila jsem se ho pokusila přesunout na postel. Možná měl vypracované tělo, ale byl sakra těžký.

Po pár minutách pokusů dostat ho do mé postele se mi to nakonec povedlo.
Přikryla jsem ho a sama jsem si lehla na zem. Znovu mi probleskla hlavou ta myšlenka. A já jí znovu zahnala.

Probudila jsem se. Probudila jsem se leknutím, že jsem usnula. Koukla jsem na Pietra, jestli je všechno v pořádku.

On seděl na posteli. Zíral do zdi a vůbec se nehýbal. Pomalu jsem se k němu přiblížila. Zastavila jsem se ani ne krok za ním.

Po chvilce otočil hlavou.
„Vzbudil jsem tě?" Zeptal se potichu.
„Ne." Odpověděla jsem tentýž hlasem.

„Něco tě trápí." Konstatovala jsem věc nad slunce jasnou.

Kouknul se mi do tváře a pak povzdechnul. Věděl, že zapírat by bylo zbytečné.

Já se posadila vedle něho a on začal vyprávět.

Začal o svém mládí, kdy jeho dům sestřelila bomba. Přežil jen on a jeho sestra Wanda. Poté se se oba přihlásili jako dobrovolníci na pokusy sem do Hydry. Oba získali superschopnosti. On superrychlost, jeho sestra telekinezi a telepatii. Před pár dny bojoval proti Avengers (někdy se ho zeptám, co to je) ale pak se k nim přidali.
A jeho zabili při bitvě s Ultronem. Řekl mi, jaký to byl divný pocit být mrtvý. Po odvyprávění jeho příběhu nastalo ticho.

„Já jsem z jiného světa." Řekla jsem, neboť to trapné ticho mě ničilo.
Jeho překvapený pohled mě postrčil, abych pokračovala.

„Můj život byl vcelku nezajímaví. Pořád jsem se hádala s otcem, ovládala jsem mráz... Jednou jsem byla v naší zahradě růží a předemnou se objevil portál, který mě přemístil do jejich laborky. No, a to je vše." Vypověděla jsem svůj příběh.

Ráno nás oba někam odvedli.
Mě na pokusy a jeho na vymazání paměti. Poprvé mě to docela překvapilo, ale řekla jsem mu vždy to co on řekl tu noc mně. Jemu se všechno vybavilo takže druhý den jí mazali znovu. Pokaždé vymazali určitou oblast, jako třeba rodinu. On předstíral že si nic nepamatuje. Stali jsme se velmi dobrými přáteli.

*--*--*--*--*

Základna avengers
„Pane, zachytili jsme polohu další základny Hydry. Podle všeho je dvakrát větší než je obvyklé a je hodně vyzbrojená. Možná že je to hlavní základna." Oznámil jeden agent vcelku vysokému černochovi jménem Nick Fury.

Agent předal ještě pár informací a pak odešel. Fury něco řekl do vysílačky a pak si stoupl k oknu. Bylo ráno, nebe téměř bezmračné.

Po pár minutách do místnosti přišli dva muži a jedna žena. Třetí 'muž' proletěl skrz zeď. Usadili se na židle a čekali na další.

Po chvilce přišli ještě další čtyři muži a žena.

Fury se otočil od okna a sdělil jim jejich úkol. Všichni kývly na srozuměnou.

,, Nemusíte tam jít všichni. Stačí vás jen pět." Řekl, otočil se zpět k oknu a zíral ven. Avengers to pochopili jako povolení k odchodu.

*--*--*--*--*

Zase se otevřely dveře. To znamená jediné- další pokusy pro mě a další vymazání paměti pro Pietra.

Ležela jsem na lůžku přivázaná jako kdybych byla blázen. Když do mě něco vpíchli, otráveně jsem zakoulela očima.

Po asi půl hodině mě odvezli do cely. Teď tam budu čekat na Pietra.

Z mého přemýšlení o tom, jak sakra lezou kentauři po žebříku, mě vytrhl alarm. Byl hrozně otravný. Já jsem se snažila zacpat si uši, ale mé ochablé ruce mě moc neposlouchaly.

Zaslechla jsem střelbu a křik.
Kde je Pietro? Problesklo mi hlavou. Byl to můj jediný přítel v tomhle světě, měla jsem o něj strach.

Já, princezna mocného Celestialu, a mám strach o nějakého poddaného?

NE! On není nějaký poddaný! Je to můj kamarád! A tady nejsem žádná princezna!

Zaslechla jsem zvuk otevírání dveří cely. Muselo to být blízko. Ten zvuk jsem uslyšela ještě párkrát a stále se přibližoval. Dobelhala jsem se ke dveřím své cely. A i mé dveře se po chvilce otevřely.