,, Děkuju. Za včerejšek i za dnešek. Co říkal Tony na prázdný bar?" Řekla tichým hlasem. Ještě jí nebylo nejlépe.

,, No, tak nadšenej nebyl, ale naštvanej  taky nebyl. Podle mě tě chápe." Řekla jsem s in názor.

Seděli jsme vedle sebe na posteli. Strašně mi to připomělo tu noc, kdy jsem poprvé mluvila s Pietrem.
Hodně mi chyběl.

,, Pietro byl to jediné, čemu jsem mohla věřit. V našem životě jsme se nemohli spoléhat na moc věcí, jen jeden na druhého. Byl mým jediným kamarádem, bratrem a spojencem zároveň. Když jsme se přidali k Avengers, před týdnem a půl, tak mi ho vzali. Tenkrát jsem zuřila, až sem zničila hodně robotů. Věděla jsem, že už mi ho nic nevrátí. No, a pak ses před pár dny objevila ty. Ty, která jsi tvrdila že byl s tebou v cele. Moje naděje vzplanula a já jsem ho chtěla spět. Jenže pak BUM. A já ho zase ztratila." Řekla se smutkem, bolestí a skládáním v hlase.

,, Měl tě nadevše rád. Pořád o tobě mluvil." Řekla sem a doufala jsem že se alespoň trochu uklidní.

Otočila na mě hlavu. Do pohledu se přimísil ještě jeden pocit- vděčnost.
Přesně tohle potřebovala slyšet.

Pak se mě zeptala jestli jí vzbudím na oběd. Kývla jsem a pak jsme se rozloučily.

Když jsem odcházela, tekly mi slzy. Moc dobře jsem ho neznala, ale chyběl mi. Byl to můj nejlepší kamarád v tomhle světě. No, Vlastně vůbec. Byl to hlavně první SKUTEČNÝ kamarád mého života.

Seděla jsem na pohovce ( na té, na které se opila Wanda) a vzpomínala na Pietra.

Z mého vzpomínání mě vytrhl hlas za zády. Lekla jsem se, až namrzlo křeslo.

NAMRZLO! MÁM SPĚT SVÉ SCHOPNOSTI! Proletělo mi hlavou. Rychle jsem to rozmrazila aby si Tony ničeho nevšiml, neboť jemu patřil ten hlas.

,, Baví tě to hodně? To čučení z okna?" Zeptal se mě.

Tak rozhodně víc než rozhovor s tebou. Ušklíbla jsem se v duchu.

Jen sem pokrčila rameny. Pravdu říct by byla blbost a lhát se nemá.

,, Nejspíš tady s náma budeš ještě pár dní, než si pro tebe přijede SHIELD. Takže tě tu provedu." Řekl spíš jako příkaz. Já se nebránila. Opravdu by se mi to hodilo, neboť třetím jen do Wandina pokoje a sem. Ani záchod nevím kde je.

Šli jsme chodbou. Tony mi ukázal pár místností a pak jsme pokračovali.

,, Friday, je to připravené?" Zeptal se Tony. Absolutně jsem netušila kdo je Friday, a hlavně, nikoho jsem neviděla. Pak se všude okolo začal ožívat jeden ženský hlas, zřejmě právě Friday.

,, Ano pane Starku." Stark si pro sebe jen kývl a pak mě vlekl do patra, kde měla pokoj Wanda. Opravdu se tady orientuji podle Wandina pokoje?

,, Spát za květináčem není zrovna nejlepší místo pro hosta. No, a tak jsem ti vybral pokoj." Poškrábal se na zatilku. Poznala jsem, že je nervózní.

Otevřela jsem dveře. A pak jsem se zmohla jen na pár slovíček:,, No to si snad děláš prdel!"

Stála jsem ve dveřích neschopná jakéhokoliv pohybu. Jen jsem vejrala na svůj NOVÝ pokoj, protože to bylo tak nádherné!

Tony zavřel dveře a odešel. Měla jsem ho pro sebe. Ne Tonyho, ale pokoj.

Seděla jsem na posteli unesená svým pokojem. Pak se ozval hlas Friday.

,, Slečno, za dvě minuty bude oběd." A bylo ticho. Pro sebe jsem kývla, a zvedla jsem svou vznešenou prdel.

Párkrát jsem zahnula, dokud jsem si nebyla téměř jistá, že stojim před dveřmi Wandina pokoje. Třetím k ní jen od výtahu.

Zaklepala jsem a otevřela dveře.

A naskytl se mi pohled na nahatého- Clinta. Nejdřív jsem ho nepoznala protože byl zády ke mě.

Strašně jsem zrudla a rychle jsem zavřela dveře.

Nezabilo mi, než jít od výtahu. Pak jsem se už trefila.

Wanda ležela na posteli. Určitě ale nespala, neboť na rukou jí hrála červená mlha.

Může kouzlit že spaní???

Po sdělení že je oběd jen poděkovala a dál ležela.