Den pomalu dospěl do půlky a v lese Grimsdellu si dva lidé brousili ostří. Pravda, ani saxonský, ani vrhací nůž moc otupit nešel, ale Gilan se rozhodl, že když už položil své žačce základy tichého a nepozorovaného pohybu, zacházení a vrhání s noži a souboje s válečky, nezaškodilo by, kdyby se o ně zvládla i postarat.

Alex byla z Gilana nesvá. Už několikrát si myslela, že ji zabije, ale pak se vždy vše racionálně vysvětlilo. Také jako osoba byl zvláštní. Ještě včera jí připadal takový, no, takový odtažitý. Dnes se ale choval mile, pokud se tomu tak dá říkat. Byl stále tichý a opatrný, tu a tam utrousil nějaké sarkastické připomínky k Alex, ale jinak cítila, že ji má vlastně rád.

Když zadumaně skončila s broušením nože, v tichosti seděla a čekala, jakou práci si pro ni připravil Gilan teď. Když dlouho nic neříkal, nevydržela to a zeptala se:,, Gilane?"

Gilan, opřený o strom s obličejem schovaným v kapuci, si na oko otráveně povzdechl. ,,A já doufal, že bude na chvíli klid."

Alex, zcela vyvedená z míry spolkla otázku a zarytě mlčela. Opřela se o strom a hleděla do jeho koruny, přez kterou na ní dopadalo chladné, sluneční světlo severních hor.

,, Co?" Zeptal se náhle Gilan. Jeho hlas Alex vylekal, až nadskočila jako zajíc a praštila se o kmen stromu.

,, Co co?" Nechápala. Těžko říct, jestli z toho rozhovoru byl víc zmatený Gilan, nebo jeho schovankyně. On už začínal ztrácet trpělivost a ona naprosto nechápala, co se u Gorlogových vousů děje.

Po dlouhém a hlubokém nádechu zase Gilan začal mluvit. ,, Na co ses před chvílí chtěla zeptat?" Z jeho hlasu bylo slyšet, že mu velice rychle dochází trpělivost, a tak ze sebe rychle vysoukala původní otázku.

,, Co bude teď?"

,, Oběd."

Na to se Alex zatvářila trochu překvapeně, protože si byla jistá, že Gilan jídlo s sebou nebral.

,, Ano, oběd." Povzdechl si Gilan. ,,Takové to jídlo, co si lidé dávají kolem poledne. Tvým tempem rozdělávání ohně to ale bude sotva večeře, a to ta zítřejší."

Alex okamžitě vyskočila a odběhla do lesa pro dřevo. Gilan měl konečně chvíli klidu.

Zády opřený o kládu, s kapucí staženou hluboko do obličeje sledoval, jak jeho učenka pobíhá po lese. Výcvik, který s ní před krátkou chvilkou započal, měl blahodárné účinky. Viděl, že se dívka i teď snaží dodržovat vše, co jí během dopoledne řekl.

Ačkoli to netušil, byl z Alex stejně zmatený, jako ona z něho. Alex nebyla jeho první učedník, ale nikdy se nesetkal s podobným vzorcem chování, jako u této dívky. Na jednu stranu z ní byla cítit vzpurnost a jakýsi nespoutaný duch, ale okolo něj našlapovala na špičkách, jako kdyby se snažila tancovat na strunách mandoly, aniž by vydala zvuk.

Navíc mu připomínala jeho první učenku. Nevěděl v čem, chováním i podobou byly obě zcela odlišné. Gilan se málem zavzpomínal, ale tu si všiml, co Alex pokládá na hromadu dřeva na podpal.

,, Dobrou chuť přeju pěkně, na škumpě by jsi udělala moc dobré jídlo. Sice by jsi se přiotrávila a asi tři dny bys zvracela, ale za tu hořkou pachuť jídla by to stálo."

Alex, která byla do teď zcela zabrána do sběru dřeva, vyhodila celou náruč větví do vzduchu a ohnala se směrem ke Gilanovi. Díky svým rychlým reflexům ale stihl zareagovat včas, a tak se Alexině ruce lehce vyhnul. Nečekal, že jí způsobí lehký infarkt.

,, Škumpa. Jedovatá." Řekl Gilan a ukazoval na kus dřeva, který byl pokryt zelenými tečkami. ,, Na větvi má vždy lichý počet listů, je to keřík. A rozhodně to není dobré dřevo na podpal." Vzal klacek a zahodil ho.

Alex si odhozený kus dřeva pozorně prohlédla a pak začala podobné klacky vybírat z hromady. Když už po škumpě nezbyl ani lísteček, začala připravovat ohniště.

Gilan byl mile překvapen Alexinou reakcí na výtku. Nejenže si zřejmě z několikahodinového cvičení něco málo odnesla, dokonce se i dokázala dost ovládat na to, aby po jeho nepříliš milém poopravení nevybuchla. Za ten den si už po několikáté pomyslel, že v té holce něco bude. Ještě si ji ale pořádně prověří...

Zatím co se Gilan válel u stromu, Alex se snažila udělat ohniště. V životě zapalovala oheň jen jednou, to ale měla sirky. Teď jí bylo přiděleno křesadlo, které rozhodně nefungovalo ve stylu škrt a hoří.

Po několika marných pokusech se odhodlala dojít za Gilanem s prosíkem. Usoudila, že je lepší udělat ze sebe nemehlo, než aby jí zbytek dne vyčítal, že kvůli ní nebyl oběd. K jejímu překvapení se Gilan ani nenaštval, alespoň to na něm nebylo vidět. Rychle vysvětlil, jak se s křesadlem zachází a za pár chvil se nad ohněm opékala drůbež.

Kachna byla vážně dobrá. Chvilku jen tak seděli v družném tichu a poslouchali zpěv ptáků. Po určité době se ale Gilan zvedl a zavelel k návratu. A Alex věděla, že bude zase běžet.

Po cestě několikrát zastavovali a Gilan v těchto chvilkách zkoušel Alex ze všeho, co jí za to poledne říkal. Tu a tam jí ukazoval stopy či napodoboval zvuky ptáků, aby je přivábil blíž a Alex si je mohla lépe prohlédnout. Musela si přiznat, že jí to opravdu baví a zajímá.

Za necelé dvě hodiny dorazili opět ke srubu. Gilan ustájil Tine a dal jí jablko. Alex byla ve svém pokojíčku, pokud se to jako pokoj dalo nazvat, a převlékla si upocené triko. Zároveň si do skříně dala zbytek oblečení, který nestihla uklidit ráno.

V horní polici skříně nalezla knížky. Četla ráda, takže se okamžitě koukla na názvy. Hrdinu z Havraního průsmyku už četla, byla to moc pěkná legenda, která v Araluenu kolovala už po staletí. Další byla knížka o "tajemném rytíři dubu". Byla už stará a zaprášená. Alex jí položila na postel. Další knihy byly asi z jedné série. Na každé bylo napsáno Bráithreachas, a pak ještě nějaká slova. Když knihu otevřela, zjistila, že nerozumí ani slovo. Knih této série bylo devět.

Na další prohlížení ale čas neměla, protože ji zavolal znovu Gilan. Vyskočila oknem a utíkala ke stáji, kde na ni její učitel čekal.

,, Alex, určitě jsi si všimla, že stáj je poněkud zatuchlá. Myslím, že bysme měli vykydat hnůj." Gilan se opíral o jednu ze stěn srubu, v jedné ruce jablko, v druhé jakýsi papír. Plavovlásce brzy došlo, že pod pojmem my se ve skutečnosti skrývá ty. Čapla vidle a začala se šťourat v konských koblížcích.

Když měla tuto smrdutou práci hotovou, Gilan se vedle ní zjevil jako stín. ,, Když už jsme u toho uklízení, všimla sis, jak jsou zasviněná okna?" Alex opět nezbylo, než si povzdechnout a přijmout nevyhnutelné. Uklidila vidle a se džberem se vydala k pumpě. Nebavilo jí to, ale za těch pár let života se naučila, že k odporu se vždy najde vhodná příležitost. Teď to nebylo.

V lese se už stmívalo a Alex docházela síla. Vždy, když už si myslela, že další práce není, objevil se Gilan a se slovy ve smyslu "všimla sis, jak zaprášená je podlaha?" jí z tohoto dojmu vyprostil. Musela ale uznat, že Gilan umí skvěle navléknout věci. Ve finále to vypadalo, jako kdyby tohle všechno dělala dobrovolně.

Po večeři jí konečně bylo dovoleno jít spát. Tohoto práva využila s nadšením, ale nejdříve si (jak už to u lehkých knihomolů bývá) musela přečíst alespoň pár stran Rytíře z Dubu. Příběh zasazený do Galiky a Araluenu byl zajímavý, ale Alex přesto brzy přemohla únava.

Další dny probíhali dost podobně. Ráno si šli zaběhat, někde v lese Gilan učil Alex nepozorovanému pohybu, boji s válečky, stopování či jiným hraničářským dovednostem, po návratu ke srubu se pro žačku vždy nalezla alespoň nějaká prácička, a když jí bylo náhodou málo, měla Alex čas pro samostatný výcvik, většinou s hraničářským dlouhým skládacím lukem.

Byla to krásná doba a Alex se tento způsob života zamlouval. Více poznávala Gilana, který se sice tvářil jako odtažitý, vcelku tichý a uzavřený člověk, ale ve skutečnosti byl docela milý. I Gilan si Alex oblíbil, především pro její výborný talent- vaření. Většinu jídel nechával na ní, protože sám moc dobrý kuchař nebyl.

Tento krásný život byl ale jednoho večera narušen.

Aloha guys!
Pěkně prosím, potlesk pro Silence, které se povedlo vydat kapitolu v termínu! Sice je drobátko kratší, ale co...

Jako vždy je tato kapitola plná Easter eggů! Můžeme třeba začít názvy knížek, které Alex našla. Kdopak asi je ten "rytíř z dubu"?

Hehe, já nechci žebrat, ale vy mi určitě dáte vote, že ano?🥺 A nějaký pěkný komentář..?

A nakonec, menší místo pro reklamu. Na úctě HranicarskySbor začala vycházet encyklopedie postav Hraničářova Učně, ve které se můžete dozvědět spoustu zajímavých věcí! Kupříkladu, kdo ví kolik let je Haltovi v Rozvalinách Gorlanu?

Sè onr sverdar sitja hvass.