A šeré dny utíkaly jeden za druhým, jako když bičem mrská. Celý kouzelnický svět se stále utápěl ve strachu a bolesti. Denně přicházely nové zprávy o dalších a dalších zmizeních a úmrtích.

Ben se vracel domů čím dál tím unavenější a unavenější.

Asi nejšťastnějším člověkem na světě byla v té době malá Charlie. Její rodiče jí věnovali veškerou svoji lásku a péči a jí tak vůbec nic nechybělo.

A dneska navíc slaví už svoje čtvrté narozeniny. Strašně moc se těšila, věděla, že od rodičů určitě dostane nějaký dárek a ona moc ráda dostávala dárky.

Elizabeth bylo líto, že opět nemůže pozvat Potterovi, ale ti byli stále pod ochranou Fideliova zaklínadla. Jen díky zprávám od Brumbála věděli, že jsou v pořádku a v rámci možností se mají dobře.

Charlie už je ale nepostrádala. Malé děti rychle zapomínají a ona už po svém kdysi nejlepším kamarádovi ani nevzdychla...

Už se blížil večer, když se táta Ben vrátil z práce. Dneska odešel trochu dřív, přestože věděl, že by měl pracovat, ale nemohl si nechat ujít narozeniny svého miláčka.

Vytoužený dárek, který Charlie od rodičů dostala, byl malinkatý, ale to jí ani v nejmenším nevadilo. Byl to dárek a byl pro ni. To jí stačilo.

S očekáváním rozdrásala balicí papír bez ohledu na jeho krásu a na ručku jí vypadl jemný řetízek. Na něm visel překrásný přívěsek zářivě bílého jednorožce. Celý se třpytil a vydával jakýsi stříbřitý svit. Charlie se rozzářila. Moc se jí líbil a s máminou pomocí si ho okamžitě připnula kolem krku.

Maminka se na ni usmála. Zatím nepovažovala za nutné Charlie vysvětlovat, že nejde jen tak o nějaký obyčejný přívěsek. Na to bude času dost, až bude větší...

Náhle krb zahořel jasně zelenými plameny a objevila se v něm tvář jejich přítele Remuse Lupina. Vypadal uštvaně a vyděšeně. Obrátil se na Bena.

„Něco se děje... Brumbál nás svolává... rychle, přijď do Štábu, hned!" vyhrkl v rychlosti a okamžitě zmizel.

Ben vyskočil na nohy, bleskově Elis vtiskl polibek na tvář, vyběhl ven a přenesl se pryč. Elis ustaraně vzala Charlie do náruče a odnesla ji do pokoje.

Tam si Charlie v klidu hrála se svojí panenkou, ale Elis se nedokázala na nic soustředit. Co se stalo? Muselo to být něco vážného. V nitru se jí usadila pochybnost a tušení neblahých událostí, které se na ně řítily. Pohltil ji strach...

Trvalo to dlouho. Velice dlouho. Charlie už dávno spala a stále se nic nedělo. Elis pořád neměla jedinou zprávu o svém muži nebo o tom, co se přihodilo.

Bylo už dlouho po půlnoci, když Ben vešel do dveří. Jeho tvář byla ztrhaná. Plná krve... a slz...

Elis se podlomily kolena ve strašlivé předtuše. Se strachem v očích očekávala děsivý ortel. Ben skrze slzy jen šeptl:

„Potterovi jsou mrtví" a hlas se mu zlomil. Z Elisina hrdla se ozval hrozivý výkřik. Musela se rukou zachytit opěradla u židle, aby se neskácela. To ne, to nemůže být pravda. Jak se to mohlo stát? Její podvědomí jí ale rychle dalo hrozivou odpověď: Peter tedy přece zklamal.

Na nic se neptala, ale její oči mluvily za ni, chtěla slyšet vysvětlení, chtěla vědět, co se stalo.

„Brumbál... Brumbál nás zavolal," pustil se do vysvětlování Ben. Každé slovo mu dělalo problém a vyslovoval je jen stěží.

„Řekl... řekl nám, že... že Peter je asi prozradil. Okamžitě jsme tam vyrazili, nebyl problém je najít, Fideliovo zaklínadlo bylo zrušeno. Domovní dveře byly rozmetané na kousky a James... James tam..." zakroutil jen hlavou, nedokázal to říct.

„Vyběhli jsme rychle nahoru a on zabil i Lilly a chystal se... chystal se na Harryho, ale když nás uviděl, okamžitě zmizel. Brumbál pak vzal Harryho a nás poslal domů. Ale dole čekali Smr...Smrtijedi a strhla se bitka, naštěstí jich ale bylo málo, tak... tak se přemístili pryč," dořekl a sklonil hlavu.

Po tváří jeho ženy tekly slzy. Trvalo dlouhou chvíli, než dokázala říct:

„A co... co Harry? Co s ním udělají?"

„Brumbál ho chce dát k Dursleyovým," odpověděl rezignovaně. Bylo znát, že se mu to ani trochu nezamlouvá.

„Co... cože? K mudlům? Ale... ale proč?" Ben jen pokrčil rameny, nikdo tomu nerozuměl...

Pak už oba jen dlouho tiše seděli a po tvářích jim kanuly slzy. Cítili smutek... a beznaděj...

Náhle nad domem zarachotil hrom. Oba s trhnutím zvedli hlavu. Z dětského pokoje se ozval pláč.

Když ale Elis vyskočila na nohy a chystala se udělat první krok ke své dcerušce, domovní dveře se rozletěly.

Ve svitu blesku spatřily postavy v kápích a mezi nimi bílou tvář. Děsivě bílou tvář, ve které zářily krvavě rudé oči... Charliin pláč ještě zesílil.

Než ale stačili cokoliv udělat, než stačili vůbec domyslet, co se děje, spatřili zelený záblesk a byl konec...

Nad dvojicí mrtvých těl se ozval děsivý, šílený smích a Voldemort promluvil ke svým přívržencům:

„Vidíte? Vidíte, jak snadné to bylo? Už jich zbývá jen málo. Velice málo nám jich stojí v cestě." Řadou Smrtijedů projel škodolibý, nenávistný smích.

Voldemort se najednou zarazil. Až teď si uvědomil, že je v domě ještě někdo, malé dítě, které pláče. Pohrdavě si odfrkl. Dneska ho tedy čeká ještě jedna vražda.

Zamířil do dětského pokoje.

Těsně před tím, než do něj vešel, pláč z ničeho nic utichl. Přiblížil se až k dětské postýlce. V ní stála Charlie a ručkama se přidržovala hrazení okolo postýlky. Už neplakala a jen se na Voldemorta dívala. To ho na chvíli zarazilo. Byl překvapený. Ona se ho nebála. Vztáhl k ní ruku. Sotva ale udělal nepatrný pohyb, okolo Charlie se utvořila jasná svítivá bublina, která ho zadržela. Nemohl se jí ani dotknout.

Ve Voldemortově tváři se teď objevil už neskrývaný úžas a v jeho hlavě se zrodil plán. Tak malé a už tak nadané dítě ještě nikdy ve svém životě neviděl. Byla by škoda ho zabít. Mohl by si z ní vychovat nejlepší bojovnici pod sluncem. Na jeho tváři se rozšířil úšklebek, který se jen nepatrně a vzdáleně podobal úsměvu. Docílil však toho, že bublina okolo Charlie zmizela a ona se jím nechala vzít do náručí a odnést pryč.

Charlie se ještě naposledy ohlédla na místo, kterému říkala domov a společně s Voldemortem odešla do jiného života. Života plného zloby... a smrti...

Více zde: http://m.vikyfanfiction.webnode.cz/news/a03-utok/