Stáli jsme mezi nástupišti 9 a 10.

,,Není to nic těžkého," vysvětlovala nám matka trpělivě. ,,Jen se rozběhnete proti té zdi."

Draco se proti zdi se svým vozíkem rozběhl první. Já ho po chvíli následovala. Než jsem se nadála, stáli jsme na druhé straně. Rodiče prošli chvíli po nás.

,,Vidíte?" pousmála se matka. ,,Nic to nebylo."

Než jsem mohla odpovědět, začal za námi procházet ještě někdo další, takže jsme se museli posunout. Na moment se mi zdálo, že jsem mezi těmi lidmi zahlédla Harryho černou čupřinu ale hned to pominulo.

Rodiče nás vedli mezi lidmi až k jedněm dveřím od vlaku.

Než jsme nastoupili, ještě nás upozornili abychom byli opatrní ale především abychom udržovali dobré styky. Nezapomněli dodat, abychom dělali Zmijozelu čest.

Mě ještě otec upozornil, abych nikdy neodkládala kapuci a pak už nás nechali nastoupit.

S Dracem jsme prošli kolem několika kupé, než jsme narazili na jedno co bylo téměř prázdné. Byli tam jen dva kluci, co vypadali že rozumu moc nepobrali.

A zase jsem měla pocit, že jsem zahlédla Harryho. Jenže to už se vlak rozjel a my vyrazili vstříc Bradavicím.

Omlouvám se za kratší kapitolu.