"Někdo jde" drobná dívenka stála u hlavních dveří.
"Vím o nich. Dostali se blízko. Víš co máš dělat. Máš sbaleno?" muž s dlouhými černými vlasy ani nezvedl hlavu od práce.
"Ano."
"Skvěle, tak běž. Nesmí o tobě vědět. Ukryj se v dešťové. Nebudou pětiletou dívku považovat za nebezpečnou. Vyzvednu tě jakmile budu moct."
Kývla. Chtěla něco říct, cokoli. "Slibuješ?" zeptala se nakonec.
"Ano, slibuji. A teď už utíkej, moje maličká"
Dívka vzala z jedné nízké police batoh. Měla v něm vše co bude potřebovat. Následně zmizela za malými dvířky vmáčklými mezi dvě police. Bylo je snadné přehlédnout. Nechtěla ještě jít. Poslouchala. Kdyby vyhrál, zbytečně by ji pak musel hledat.

Slyšela zvuky boje. Slyšela jak s někým mluví. Slyšela jak překrucuje slova a posměšně tituluje nějakou osobu 'sensei'. Slyšela i dopady mrtvých těl. Zbyli tam, podle hlasů, tři živí. On, ten Sensei a třetí, nepojmenovaný. Třetí křičel na Senseie ať Ho zabije, Sensei odpovídal že nemůže a naschvál hlasité kroky se vzdálily. Pochopila že prohrál, že musí odejít. Další kroky obkroužily místnost a přiblížily se ke dveřím. Neznámý je otevřel a chvíli se díval do prázdné chodby.