Pohled Jacka.
Už zase. Už zase ten pitomý sen o tom že se Edward pokusí získat mé místo a že mu ukousnu ucho. Je to tak podivné. Nelíbí se mi to. Vůbec se mi to nelíbí. „Tati?! Tati!“ „Co se stalo?“ Otevřel jsem oči a přede mnou stál můj nejmladší syn Joy. „Betty. Munulého psa jsme šli na lov bez ní protože spala. Dneska nikde nebyla a hlídkaři se jí teď vydaly hledat.“ Betty a stracená? Má ráda dobrodružství. Jí se určitě nic nestane, ale pro jistotu se jí vydám hledat. „Dobře. Joyi, mám pro tebe důležitý úkol. Převezme šlo teď moje místo. Všichni tě teď budou poslouchat na slovo a za chvíli se vrátím společně s Betty.“ Olízl jsem ho a vyšla jsem z jeskyně. „Poslouchejte všichni! Teď budete poslouchat Joye. Za chvíli se vrátím. Musím totiž najít Betty.“ Všichni pokývli hlavami a Steven ke mně přiběhl. „Prosím Jacku mohl bych jít s tebou? Musíme jí najít. Mám o ní takový strach protože je těhotná.“ „Ona je těhotná? Stevene ty rošťáku!“ Zasmál jsem se a Steven jen ironicky hodil pohled jinam. „Vyrazíme už?“ „Ještě se musíme najíst abychom nabraly síly.“ Steven přikívl a šli jsme si ulovit veverky. Po jídle jsme se vydaly do lesa. Začenichal jsem. Cítil jsem krásný pach půdy, stromů a zvířat které tu pobíhají. Steven našel nějakou stopu a já se vydal za ním. „Cítím ji! Ale..... Není tu sama. Cítím nějakého.....“ Steven se odmlčel. Znovu jsem si čichl k zemi a ucítil jsem to. „To není možné. To je přece pach Wiliema! Našeho bratra!“ Zapomněl jsem si na tu chvíli kdy jsem ho uviděl jak si lehá k mámě a zabírá oči. Já s ostatními utekl a on jediný zůstal u mámy. Chtěl jsem taky, ale nemohl jsem. To není možné. On to přežil! Utekl tomu ohni a liškám! „Musíme ho najít Stevene. Musíme ho najít.“ „Jacku, ale co když to byl on kdo unesl Betty?“ „To by neudělal. Byl tak milý, on by se nezměnil!“ „Tak pojď zkusíme ho najít.“ Šli jsme asi deset kilometrů od tábora a já jsme začínal mít pochyby. „Jsme už daleko. Měl by ses vrátit.“ „Jacku já Betty musím najít!“ Udělal jsem na něho zabijácký pohled a zavrčel jsem. „Jdi zpátky do tábora a řekni všem že jsem v pořádku.“ Steven otevřel tlamu, ale nic z ní nevyšlo. Otočil se a na poslední na mě zavrčel. Šel jsem dál. Na  mích zádech jsem ucítil dotek nějaké tlapy. Otočil jsem se. „Wilieme! To jsem já bráško! Jack!“ Zmatený pes si mě očichal a potom mě olízl po tváři. „Jacku! Nemůžu tomu uvěřit! Konečně jsem někoho našel!“ „Pověz mi jak si to přežil Wilieme.“ Wiliema si odkašlal a začal: „Až máma zemřela rozhodl jsem se utéct tou cestou co vy. Dostal jsem se do části lesa který byl klidný. Zůstal jsem tam a přenocoval. Stal se ze mě pes samotář. Žil jsem takhle až do dnes, ale dnes jsem našel jednu fenku. Betty! Pojď sem!“ Z křoví vyskočila Betty kterou jsem teď hledal. „Betty! Všichni jsme tě hledaly! Steven o tebe měl takový strach!“ Betty se usmála a olízl a mě. „Ty jí znáš?“ Skočil nám do řeči Wiliem. „Jsem její alfa. Ona patří k mé smečce. Se ohrožení jsme si založily smečku a přidalo se k nám docela dost psů. A ona je jeden z nich.“ „Ano, ona mě chtěla dovést do jejího tábora, ale pak jsme se stratily a spanikařily.“ „Neboj. Pojďte za mnou. Dovedu vás zpátky do tábora.“ Šli jsme a po pár kilometrech jsem se náhle zastavil. „Někdo nás sleduje.“ Betty zakopla a spadla. Tekla jí krev. Něco zašustělo. „Zdravím vás přátelé!“ Zpoza stromu vyšla liška. „Nech nás být nebo tě zabijeme.“ Zavrčel jsem na ní a Wiliema se přidal. „Ale, ale. Nech vtípků pse. Ukažte se!“ Že všech keřů podél cesty vyšli lišky. Lekl jsem se, ale věděl jsme co mám dělat. Byli jsem poblíž tábora a tak jsem zkusil volat o pomoct. Vyl jsem co to šlo, ale nikdo neodpověděl. Vyl jsem stále dál, ale nic se nedělo. Wiliema chránil Betty která krvácela na zemi a nemohla vztát. Wiliem vrčel na všechny lišky které se k němu blížili. Přestal jsem výt. Nemělo to cenu. Zavrčel jsem a skočil na dvě lišky které stály vedle sebe. Zabil jsem je a hned jsem šla na další. Wiliem pořád stál a hlídal Betty. Steven měl pravdu. Měl tu se mnou zůstat.
Alfa lišččí smečky po mě skočil a já jsem omdlel. Cítil jsem jen jeho zuby jak se zarívají do mé kůže. Pokračování příště....

Ahojte! Promiňte že tato kapitola je tak krátká, ale stál doufám že se vám bude líbit.