Endy koukal na svou družku, jak tam stojí v bolestných křečích. Chtěl k ní dojít, ale Pampeliška ho předběhla. „Zvládneš to k doupěti?" zeptala se jí něžnýma hlasem. Ella krátce přikývla a začala pajdat k doupěti. Endy byl docela mimo. Potřeboval, aby ho někdo strčil nebo štípnul. Jeho přání se mu vyplnilo krátce po tom, co se Ella i s Pampeliškou nasoukali do doupěte. Max do něj štouchnul. „Hele, táto, neměl bys jít náhodou za ní?" ušklíbl se Max. „J... Jo, m... možná," vykoktal že sebe Endy a vydal se k doupěti. Bylo to největší doupě v táboře. Asi proto, aby měli pacienti pohodlí a nejspíš taky proto, aby se tam narvalo co nejvíc bylinek.

Endy došel k doupěti a nskoukl do něj. Byla tam docela tma, ale obrysy ležící Elly a sedící Pampelišky poznal. „Pojď dál Endy," ozval se hlas Pampelišky. Endy vlezl do doupěte a rozhlédl se po něm bylo tak velké, že by se do něj možná narvala celá smečka. Kromě Pampelišky a Elly zahlédl kousek za nimi i Sky, která seděla na kůži nějakého většího zvířete. Možná bylo kojotí, možná vlčí, možná polovina laní kůže. Sky, která za normálních okolností ležela a koukala do stropu, nyní seděla a Zvědavě obě feny pozorovala. Opodál ležel zraněný Back. Byl rozvalený na laní kůži. Porod ho nijak nezajímal. Ležel s hlavou odvrácenou od Elly a při každým bolestný zavytí trhl hlavou. Zřejmě mu to nedělalo moc dobře. Podobně, jako Endymu. Ale u porodu své družky prostě musel být!

Sedl si vedle Sky a pozoroval jí. Ella bolestně zavyla. Endy se k ní naklonil a olíz jí ucho. Měl pocit, že to trvalo celou věčnost. Ani Pampeliška se ne tvářila zrovna šťastně. Když si toho Endy všiml, roztřášli se mu tlapky. Ella se nadechla a pořádně zatlačila. V tom se Pampelišce rozzářili oči. Nahnula se k Ella a do tlamy opatrně vzala něco hnědého. Hnědý uzlíček začal pořádně řvát. Endymu se na tváři objevil úsměv. „To je ale obr!" zůstala Pampeliška nevěřícně kroutit hlavou nad velkým, svalnatý štěňetem. Endy se na štěně podíval. „To teda je," uznal Endy.„A je to kluk!" oznámila Pampeliška. Dál už to šlo jako pomásle. Ella porodila fenečku hodně podobnou Elle, akorát měla trochu světlejší srst. Pak porodila další fenečku. To byla hnědá celkem vysoká fenečka s bílou náprsenkou. Byla úplně stejná, jako jeho sestra Lea, kterou zabili vlci. Jako poslední přišel na svět drobný pejsek. Byl celý hnědý. Nebyl ani z daleka svalnatý, jako jeho bratr. Byl maličký. Endy se spokojeně podíval na vrh štěňat. Je táta!

Isa seděla za spižírnou. Od té doby, co byla unesena, uběhli již 2 měsíce.  Už se z toho nějak vzpamatovala. Nyní byla skoro stejně velká, jako dospělí australští ovčáci. Alpha vystoupil na jeho kámen a zahleděl se na smečku. Svit měsíční psice dopadla na jeho hladkou srst, až celá svítila. Měsíční psice byla v úplňku a díky tomu tábor svítil skoro stejně, jako za bílýho dne. Před doupětem léčitelky seděla Ella, Endy, Pampeliška a taky se z jejího doupěte vyhrabala Sky a Back. „Před tím, než začneme jíst, bych chtěl něco oznámit o změnách ve smečce," odmlčel se. Členové smečky nastražili uši. „Jako první bych chtěl, aby sem přistoupili 2 výjimečné fenky, které si nezaslouží být nazývány štěněty," kývl na Isu a Flower. Isa s Flower k němu nejistě přišli. „Iso a Flower, Před pár dny jste dosáhli šesti měsíců. Dnes je den, kdy jsme se z Betou rozhodli, že stanete právoplatnými členkami smečky, odteď jsou z vás hlídkařky!" řekl Alpha veselým tónem. „A jako dar k novému umístění budete jíst, jako první!" zvolal z vesela Alpha. „A po Skyině úrazu..." otočil se na Sky, „se Endy stává hlavním hlídkařem!" Endy překvapeně vykulil oči.

Byl čas večeře. Isa došla ke spižírně a stejně, jako Flover si vzala vypaseného králíka. Večeři si vychutnávala, jako nikdy před tím. Když večeře zakončila, začalo velké vytí, které se stalo vždy, když měsíční psice bylo nejvíce a zářila na celý tábor. Alpha zdvyhl hlavu k obloze a začal výt. Postupně se k němu přidávali další a další členové smečky. Isa přivřela oči a užívala si propojení mezi ní a psími duchy. Isa otevřela oči. Kolem tábora poskakovli stíny. Svalnatý a vždy moudrý Lesopes stál kousek od ní a usmíval se. Elegantní zeměpsice přiběhla k Pampeliščinu doupěti a kývla na něj. Udělala to  asi proto, že v něm leželi nové přírůstky do smečky a chtěla je přivítat. Kolem tábora pobíhali Větřní psi. Isa byla ráda, že je na velkém vytí viděla. Bylo to znamení, že jsou nebeští psí při nich. Znamení, že všechno bude brzo, jako dřív.

Ahoj lidi, tohle byla další kapitola. Máte někdo návrky na jména pro štěněcí kluky. Pro holky jména vím, ale s klukama mám problém.

Zatím ahoj! ❤️