Dalo by se říci, že díky výzvě Čtvero ročních období od RaSoKim se pouštím do experimentů. Dotek byl pokusem o spojení poezie a prózy s kapitolami o pěti set slovech. Zpívání, a na něj navazující Tančení, pak pokusem o lyrický, částečně epický příběh o dvou sestrách s tří set slovnými kapitolami. To bylo jaro a léto. A teď je tu podzim - aneb Došel ti čas. I tentokrát jde o pokus. Přijde mi, že do tohoto díla jsem víc než kam jinam vložila kousek sebe, svůj strach, takže jde částečně o něco jako... eh, asi osobní zpověď? Téma z nabídnutých jsem si vybrala Pochmurné nebe a s ním nabalující se podmínky - kapitoly kratší 500 slov včetně, do 15 kapitol. To jsou ty, které jsem splnila určitě (takže ano, jde opět o dílo kratšího rozsahu). Pak tu jsou ty, u nichž je tu aspoň náznak - upršené podzimní počasí, filozofické myšlenky, možná částečně i zlomená hlavní hrdinka. Ale míru tohoto už posuďte sami.

Co se týká vydávání - myslím, že tentokrát půjde o soboty. Takové hezké dny, řekla bych. Dost klidu. A dnes přichází první kapitola. Abych ještě nezapomněla na další ohromně důležitou věc - obálku má, stejně jako u Sester, na starosti Efox16 , jíž tímto moc děkuji. Stejně jako ty je obálku úžasná a já můžu jen doufat, že příběh naplní její potenciál :)

A o čem vlastně Došel ti čas, zkráceně jen Čas, bude? Původně měl být o touze slepit něco, o čem máte pocit, že je rozbité, o postupném sbírání odvahy, otázek a odpovědí, o ztrátě svobody. Je krátký. Kapitoly mají vždy 500 slov, takže stejný formát jako Dotek, ale je jich víc. Místo je neurčeno schválně, přestože se to odehrává v našem světě v daleké budoucnosti. Doufám, že to je dost patrné. Jestli ne... možná by to chtělo upravit. Za každou poznámku, ať už směrovanou přímo na tohle nebo cokoli jiného, co vám přijde nelogické a zmatené, popřípadě na větu, kapitolu, odstavec, který se vám obzvlášť líbil, budu vděčná :) Protože přece jen jde stále o experiment.

Au revoir