„Až naposled vydechnu,
svého života se vzdám,
snad ještě potom vzlétnu,
tam nahoru ke hvězdám."

„To bylo překrásné!" Rybinoha nadšeně tleskal, přestože ta slova byla smutná. Kdo by to řekl, že za vodopádem se skrývá rohatý MLUVÍCÍ drak, co ještě umí skládat básně a zpívat?! Nikdy o nikom podobném neslyšel. I Flákotě se líbil.
„Díky." Drak se spokojeně načepýřil. „Je milé potkat někoho, kdo se mně nesnaží zabít."
„Proč tě vůbec loví? Jsi úžasný! U nás jsme taky dřív draky zabíjeli, ale pak jsme je poznali a spřátelili se."
„Nedivím se. Někomu tak roztomilému jako tvá společnice se nedá ublížit. Jenže já si smrt zasloužím." Povzdechl si.
„To není pravda. Proč to říkáš?"
„Udělal jsem něco strašného."
„Tomu nevěřím."
„Ale je to tak." Oranžové oči se mu smutně zaleskly.

•

(Tak co, taky máte tak rádi Draca ☺️🌌?)