"Od této chvíle bude tato učednice zvaná Poštolka až do doby než získá své válečnické jméno." znělo mýtinou. Tentokrát to ale bylo úplně jinde a za úplně jiných okolností. "Vráno, jsi zkušená válečnice a výborná učitelka. Doufám že této učednici předáš všechny své znalosti."

K Poštolce přistoupila černá kočka a usmála se na ní. Vzájemně se pak dotkly nosy.

Další úplněk byl pro Poštolku úplně jiný. Naučila se doopravdy lovit, poznat nepřítele podle pachu a hlavně pořádně se bít. Stávala se z ní jednička mezi učedníky. Rameno už se jí zahojilo, ale jizva na tváři jí zůstala.

"Sejdeme se na druhé straně Jezera." zvolal Šťovík, jeden z učedníků. Ostatní za ním hned běžely. Sešli se na břehu velkého jezera naproti táboru a začali dovádět jako koťata.

"Já jsem velký Rudý měsíc!" zvolal jeden učedník.

"A já jsem Šedý stín. Jsem zástupce takže mě budete poslouchat vrrr!" řekl Šťovík.

"Chováte se jako koťata! Jste hlučnější než sto jezevců." křikla zase jedna učednice. Takhle se tam hašteřili skoro až do večera. Na konec už všichni leželi a odpočívali.

"Poštolko?" zeptal se nejmladší učedník Větřík.

"Co je?" odpověděla mu otázkou Poštolka.

"Je pravda, že jsi byla původně z Jezerního klanu?"

Poštolka se odmlčela. Na tohle se jí už nikdo dlouho nezeptal. "A... Ano." vykoktala. Nechtěla se o tom bavit. Vetřík byl ale neodbytný.

"A proč jsi tedy tady?" zeptal se znovu. V tu chvíli se zvedlo několik učedníků a zakřičeli.

"Už by jsme se měli vrátit, Rudý měsíc brzy povede kočky na shromáždění. Shromáždění! Vždyť je úplněk. Poštolka se lekla. Kouřová hvězda o tom incidentu určitě řekne všem klanům. Nemusela ani hádat, že svojí povídku ještě přikoření nepravdivými věcmi. Co když to ale neřekne?

Doufala jen, že nebude jedna z těch, co tam půjdou.

Doběhli na mýtinu kde Rudý měsíc právě vybíral kočky které měly jít na shromáždění. "Tady jsi!" zvolala Vrána a přiběhla za Poštolkou. "Rudý měsíc říkal, že na shromáždění bys chodit neměla kvůli tvému klanu."

"Dobře." odpověděla Poštolka. Ale pořád si dělala starosti.