Michael

Pan Dalas dovyprávěl zbytek příběhu a při tom mu ukáplo pár slz. Jeho žena mlčky poslouchala a párkrát i něco dodala, když se v příběhu objevila mezera. Ovšem ta bolest, která panovala kolem nás byla nesnesitelná jak pro mě, tak i pro mého vlka.

,,A kde bych mohl nalézt toho Vašeho šamana? Musíme Ann co nejdříve probudit z toho spánku, jinak brzy ochabne a zemře." V mém hlase byla prosba a smutek, který jsem cítil. Musel jsem ji zachránit. Byla mojí družkou a mojí povinností je ji chránit a milovat. Nemohu ji kvůli své chybě nechat zemřít.

,,To nevíme. Před rokem se vydal na jakýsi sněm vlčích šamanů, ale nedorazil ani tam. A podle stopaře se jeho pach ztratil v Druidské bažině. A tam jak víte, nikdo nechodí. Už kvůli pověsti, která se o tomto místě povídá." Místo, kde kdysi žil a možná ještě žije Vlčí čaroděj s velmi temnou silou, která jeho duši ovládla. A on teď zabíjí každého, kdo se do těchto míst vydá.

Je to složitější než jsem si myslel. Buď najdu šamana v té bažině a zachráním Ann...a nebo zemřu a ona též. Vyhlídka opravdu mizivá, ale co mohu dělat. Ona musí žít, smát se a týrat mě i mého vlka, jak je krásná a odhodlaná. Vždy si stojí za svým slovem a to se mi na ní tak líbí.

Ona mě dokázala změnit. Cítím, že zlo, které se uvnitř mě zrodilo, začalo pomalu mizet a to díky ní. A já ji kvůli tomu zlu dostal do stavu, který ji může i zabít.

,,Vydám se do těch bažin a najdu Vašeho šamana. A slibuji, že se Annabeth znovu probudí." Byl jsem pevně rozhodnut a nikdo mi to nerozmluví. Vydám se osobně na to hrůzostrašné místo a zachráním svoji lásku a družku.

Ve svém pokoji jsem si sbalil jen to nejnutnější a nechal si v kuchyni připravit jídlo na dlouhou cestu. Nepojedu na koni ani nepůjdu pěšky. Pobřežím ve své vlčí formě. Bude to tak i rychlejší a pro mě pohodlnější. Ovšem nikdo nebyl rád, že bych měl jít na tak nebezpečnou cestu sám a můj kamarád a dobrý bojovník Levir se ke mně přidá a bude mě na naší cestě chránit. Jako bych vůbec nějakou ochranu potřeboval. Jenže s tímto rozhodnutím přišel můj rádce a nemohl jsem ho jakkoliv přemluvit, že to zvládnu sám.

,,Jste náš král a co by se stalo, kdyby jste zemřel?! Nemáte nástupce a alfy by se pozabíjeli, aby jeden z nich mohl usednout na Vaše místo."

,,Já vím. Ale musím jít. Nemohu svoji družku nechat v tomto stavu."

,,Půjdete, pokud s Vámi vyrazí i Levir. Vím, že je Vašim nejlepším přítelem a zároveň i bojovníkem, kterému se málokdo vyrovná."

,,Dobře. A ty mi prohlídej panství a Annabeth."

Je to dobrý muž a velice chytrý. Jenže dokáže být i tvrdohlavý a pevný jako skála, když si stojí za závažným rozhodnutím, jako bylo toto.

A než má cesta začala, navštívila jsem

A teď stojím před svým panstvím s Levirem po svém boku a naposled sleduji domov, kde na mě čeká má drahá polovička.

,,Pane? Vyrazíme?"

,,Jistě." A se smutným úsměvem na tváři začala dlouhá cesta, kterou musíme zdolat za krátkou dobu.

Annabeth

Člověk by si řekl, že když spí a nemůže se probudit, tak nemusí mít o nic starosti. Neřeší hádky s druhem, necítí ani chlad ani teplo a hlavně člověka nic nebolí. A přesto mě bolí u srdce. Něco mi schází a já to silně pociťuji. Jako by část mě byla prázdná a druhá plná všech emocí, které člověk má.

'Annabeth.' Hlas v tichu se rozezněl, jako ozvěna, která neustále jedno slovo opakuje a posílá dále. Hned mi bylo jasné, komu patřil tak krásně sametový hlas.

,,Bohyně."

Přede mnou se zjevila krásná žena s blankytně modrými šaty a její vlasy se leskly, jako by byly v každém pramenu zamotané malé kapky rosy.

'Annabeth. Přišla jsem dnes za tebou, protože tvůj stav mi dovolil s tebou komunikovat. Přišla jsem tě varovat.'

,,Varovat? A proč? Stane se snad něco zlého?"

'Přišla jsem proto, že tebe a tvého druha bude čekat zkouška. On jí teď prochází z první části, ale až se vrátí, zlo udeří a bude záležet hlavně na tom, jak se máte rádi.' Krásná postava bohyně se začala rozplývat, jako mlha a ztrácela se v prázdnu, ve kterém jsem musela být do příchodu našeho šamana. Ten mě z toho kdysi dokázal dostat, ale pak zmizel a já se bojím, že už nikdy neotevřu své oči a nebudu moci běhat ve své vlčí formě.

,,Prosím bohyně...zůstaň. Jsem tu tak sama."

Jenže bohyně už dávno zmizela a já byla sama. Bez nikoho. Jen já a prázdnota, která postupně brala můj život.

'Nejsi přece sama. Což už jsi na mě zapomněla?' Přede mnou se zjevila má vlčice a sledovala mě stejnou barvou očí, jako byly ty mé.

,,Na tebe nemohu zapomenout. Ty jsi součástí mě samotné a nelze nemyslet na svoji podstatu."

'Jsem ráda, že říkáš takovýto slova. Kdysi si mě i proklínala.'

,,Ano. Ale teď je to jiné. Nevyznám se v sobě ani ve svých citech. Jako bych byla na rozcestí a nevěděla, kam se vydat dříve."

'Já tu odpověď znám, ale až přijde čas, sama budeš vědět, kam se vydat. Protože pak tvé city budou jako jedny a ty je necháš, aby tě vedly.'

,,Jsem ráda, že tu se mnou jsi. Jsi pro mě, jako sestra nebo bratr, kterého jsem nikdy neměla. Děkuji." Vlčice jako by se usmála a pak přešla ke mně a uvelebila se mi u nohou. To bylo poprvé, kdy jsem v té samotě ucítila teplo.