Michael

Večer se blížil a celá smečka skalních vlků se chystala spát, zatím co já, Levir a alfa skalních vlků Darnes Ferneus, jsme seděli ve velmi pohodlných křeslech potažené barevnými povlaky u krbu, ve kterém plápolal oheň. Místnost byla potemnělá a jediné, co v místnosti bylo slyšet, byla polena praskající v krbu, jak je oheň postupně pohlcoval, dokud se z nich nestal popel.

Darnes si vyslechl celý můj příběh a v jeho výrazu jste mohli poznat zamyšlení, jak mu myslí prolétávaly různé myšlenky.

,,Michaeli, příteli. Do těch míst bych se nevydal ani já sám. Je to prokleté a bohem zapomenuté místo, kde pomatený vlk a k tomu šaman vraždí každého, kdo se do těch míst vydá. I pár bojovníků z mé smečky to zkusilo...nikdy se však nevrátili."

,,Jenže já do těch míst musím jít. Nejspíše je v těch bažinách i šaman Sluneční smečky, který jako jediný dokáže moji drahou družku zachránit před smrtí."

,,Já tě chápu. A rád ti ukáži místo, kde je nejlepší vkročit do bažin. Je to jediné místo, kde se úzká stezka klikatí až k velkému starému dubu, kde je rozcestí. Jedno vede doleva. Tam by jsi došel ke staré chatce, kde žije šaman, který zabíjí všechny."

,,A kam vede ten vpravo?" 

,,Do údolí vězňů. Kdysi se podle všeho podařilo jednomu vlku utéct a než zemřel na vyčerpání a hlad, pověděl, že si šaman vybírá ty nejsilnější a pak na nich provádí různé pokusy."

Moc se mi do těch míst nechtělo, zvlášť, když nemám následníka na místo krále všech alf. Ale je tu osoba, která je pro mě tak důležitá, že bych pro ni i zemřel, kdybych jí za to mohl vrátit na stranu života. Je jediným světlem v mém životě a bez ní se zase ze mě stane to kruté monstrum, co nemá žádné city. Pouze krutost, která mě ovládala od doby, co mi provedla má nevlastní matka. 

,,Vyrazte ještě hodinu před svítáním. Je to tak nejlepší doba, kdy šaman spí a nabírá sílu na další den. To i bažina ztrácí svoji sílu a je bezpečná. Ale budete mít na to tak dvě hodiny než se šaman probudí a zjistí, že jste vešli na jeho území."

,,Budeme si dávat pozor. A teď se půjdeme pořádně vyspat ať jsme zítra v plné síle." Darnes mně a Levirovi připravil pokoj s výhledem na celou vesnici, která byla na východ. Tak jsme mohli lépe poznat, kdy slunce vyjde a ozáří celou zem. Levir si vzal pohovku u zdi naproti dveřím a já si lehl na obří postel s šedým povlečením u okna. 

Ale jak mi myšlenky výřily a neustále se vracely k Annabeth, spánek se ne a ne dostavit. Sledoval jsem při svých myšlenkách hvězdy, které zářily na černé obloze, aniž bych si uvědomil, že mi oči padají únavou a nakonec se mi kolem jedné ráno daří i usnout.

Hodinu před svítáním už Darnes čekal venku před svým domem s malým batohem se zásobami jídla a nějaké léky a obvazy.

,,Bude se to hodit. Nikdy nevíte, co vás potká. A hodně štěstí. Bude se vám hodit."

,,Děkuji, příteli. Pamatuj, že ti dlužím laskavost za tvoji pomoc."

Než jsme s Levirem odešli úplně, naposled jsme se podívali na krásnou a malebnou vesnici, která ještě stále spala. Jenže čas nám běžel a my museli najít šamana pro Annabeth. A času je při tom tak málo.

Ve vlčí formě nám cesta utekla velice rychle a než by uběhlo mnoho času, stáli jsme na hranici toho nejvíce obávaného místa na světě. Jenom pro zajímavost, naše věci, jako batohy a jiné vybavení nám nijak nezmizelo. Vždy před přeměnou všechno položíme na zem a následně ve vlčí formě vložíme poutka do svých tlam. Jinak by jsme neměli jak je nasadit na své vlčí tělo. 

,,No...asi jsem si to představoval trochu jinak. Možná více děsivější."

,,To je teprve kraj bažin. Až vkročíme na území temné magie, hned pocítíš změnu vzduchu i prostředí. Strach tě začne pronásledovat a tvoje smysly více zaostří i věci, které si tvá mysl vymyslí. Hodně tam vládne tvá fantazie, i když nevím, jak to zapůsobí až tam vkročíme a zažijeme to na vlastní kůži."

,,No nic. Tak hurá za nebezpečím." Levir sice byl statečný a jeden z nejlepších bojovníků, ale v jeho hlase byl znát strach. Ten pocit, který zžírá každého, kdo stane před touto končinou.

Vkročili jsme do míst tak obávaných a čekali cokoli, co by na nás okamžitě zaútočilo, ale zatím to vypadalo dobře. Pěšinka před námi se různě klikatila a my tak měli malý pocit bezpečí. Horší by bylo ze stezky sejít a bloudit tu do doby, než by nás pohltila samá bažina nebo nás zabil obávaný šaman a vrah všech statečných  vlků, co tu kdy byli.

Hodina se nám blížila a brzy se měl pán tohoto místa probudit ze svého spánku. A nebude ttrvat dlouho a vycítí přítomnost vetřelců.

,,Hele!" Z myšlení mě vytrhl Levirův hlas. Ukazoval kus před nás, kde stál velký strom, o kterém mluvil můj přítel. A příběh o jednom přeživším byla pravda. I vše okolo. Opravdu tu bylo rozcestí a my měli v plánu vydat se doprava. Do míst, kde někteří vlci mají být vězněni a musí podstupovat různé experimenty. Jak dlouho tam asi tak musí být vězněni a trpět?

,,Takže doprava. Tam by se podle tebe mohl nacházet i šaman ze Sluneční smečky, že?"

,,Pokud ještě žije." Cesta nevypadala tak hezky, jako ta, která vedla doleva. Ale cesta námi zvolená měla větší logiku, a tak to i vyhrála. A více ostražitější se vydali po další stezce. 

Cestou bylo mnoho kořenů a míst, kde se dalo lehce zapadnout do vod bažin a utopit se. Bylo tu velmi hluboké ticho, že jediné, co jsme slyšeli, byl tlukot našich srdcích a zrychlenější dech. Napětí tu panovalo obrovské a jako by se v této části nacházelo něco, co nás sledovalo. Bylo to zničující vědět, že něco nás sleduje, ale nevědět kde, kdo a hlavně kolik jich bylo.

,,Začíná tu být chladno." Levir se snažil alespoň trochu uvolnit atmosféru, jenže pak to přišlo. Velice silná a temná energie začala proudit celou bažinou až se zarývala do morku kostí. Bylo to nepříjemné. Jako by se něco, nebo někdo probudil.

,,Je vzhůru."