Poté, co strážný pověděl Michaelovi, že před bránou stojí jeho matka, byl jak sopka, která kdykoli mohla vybouchnout, a to pak nebude dobré pro nikoho z nás.

Jeho oči se chvilku na to změnily do zlaté barvy, stisk zesílil a mně tím drtil ruku.

,,Michaeli...moje ruka." Ale on jako by neslyšel. Má slova na něho nereagovala a to, že mi ubližoval taky ne. A nejhorší bylo, že jsem se bála. Bála jsem se Michaela a té jeho druhé stránky. Jenže nechtěla jsem přijít o ruku, a tak jediné, co šlo v tuto chvíli udělat, bylo praštit ho, aby se vzpamatoval. A tak jsem mu dala pohlavek, jak malému dítěti. A ono to zabralo.

,,Za co to bylo?" Jako by nevěděl co dělal a že moje ruka začala modrat, jak do ní neproudila krev. A on se ještě hloupě zeptá, za co dostal pohlavek.

,,Pokud nechceš, abych ztratila ruku, která pomalu začíná nabírat fialové barvy, tak ji pustíš." Vůbec nechápal o čem mluvím než se podíval, jak mi držel pevně ruku a ta pomalu ztrácela veškerou sílu. A když si konečně uvědomil, co dělá, okamžitě ji pustil.

,, Promiň...já...já nevím, co to se mnou je." Prsty na ruce mě silně brněly, jak se do nich znovu drala krev, ale on byl důležitější. Druhou ruku jsem mu položila na tvář a získala všechnu jeho pozornost. V očích měl lítost, bolest a díval se na mě, jako malé štěně, které provedlo něco špatně.

,,Teď mě pozorně poslouchej. Je jedno, že žena, co si říká matka, je zde a chce jít dovnitř. Je jedno zda se snaží znovu vrátit či jestli má v plánu jenom špatné věci. Tady jsi důležitý ty. Před chvilkou jsi ztratil úplně kontrolu a mě málem připravil o ruku."

,,Já ne-"

,,Nech mě domluvit." A on opravdu, jak malé dítě, poslechnul a nechal mě mluvit dál. ,,Tady jde o to, že ať už ta žena, co stojí venku, plánuje cokoliv a nedokáže tě to zbavit zlých vzpomínek na ni, když se zjevila z ničeho nic ve tvém životě a ublížila ti, ale o to, jaký jsi teď člověk. Ze začátku jsem tě znala, jako bezcitného a zlého vůdce, který neví, co je to láska. Ale naučil si se milovat a našel si znovu to světlo, které v tobě neustále bylo. Pouze spalo hluboko pod povrchem a čekalo až se najde chvíle, kdy dobré pocity zase ovládnou tvé srdce." Teď jsem si připadala, jako učitelka ohledně pocitů. A moc se mi líbilo, co jsem říkala. Protože to neplatilo jenom pro něho. Ale i pro mě samotnou.

,,Jsi ten nejlepší vůdce, druh a muž, kterého mi dala bohyně do mého temného života. Takže se nenech ovládnout svým zlým já, ale nech vést tvé srdce. Co ti říká?"

,, Říká mi, že jsi ta nejlepší dívka na světě, kterou miluji celým svým srdcem. Dívka, která mě dokázala vrátit do mého pravého já. Družka, která při mě stojí. I když malém díky mně přišla o ruku. Ale nejvíce mi srdce říká, že pokud budu někdy na zcestí, ty jsi ta, co mě dokáže navést zpátky na tu správnou cestu." Čekala jsem všechno. Ale ne tak krásná slova, která z něho právě teď vyšla. A to byl asi taky důvod, proč moje srdce mělo místo jen pro něho. Pro bezcitného krále, který našel lásku a dokázal se změnit ke svému lepšímu já.

A abych mu dokázala, jak moc pro mě jeho slova znamenala, spojila jsem naše rty a dlouze ho políbila. On ho ihned opětoval, a pak mě pevně objal. Jen škoda, že tu byla osoba, která náš krásný moment kazila.

,,Půjdeme? A navíc jsem na tu ženu dost zvědavá."

,,Nemusíš se mnou jít, pokud nechceš."

,,Jsi můj druh a já tvoje družka. Takže ve všem budeme spolu a nikdy nebudeme dělat těžká rozhodnutí či kroky bez toho druhého."

,,Dobře." Vzal mě tentokrát za druhou ruku a stiskl ji velmi jemně, jako by se bál, že mi ublíží znova, a společně se tak vydali za ženou, která byla a stále je nevlastní matkou Michaela. Bývalá královna a později vyhnanec.

Venku bylo dnes teplo a dokonce i slunce na chvíli vylezlo ze stínů šedých mraků. Ale tak krásný den kazila vysoká, starší postava oblečená do červeného trička s koženou černou bundou, červenými kalhoty s černými boty na vysokém, tenkém podpatku. Její dlouhé, hnědé vlasy si stáhla do culíku a netrpělivě přešlapovala z místa na místo. Nejspíše jí vadilo, že jí Michael nepřivítal a okamžitě nevpustil do sídla, jak byla kdysi zvyklá. Je to vlastně bývalá paní zesnulého vůdce všech alf.

Když se však ta nesympatická žena podívala naším směrem, lehce byla překvapená, že její nevlastní syn  přišel osobně a vedle něho ruku v ruce šla jeho družka, já.

,,Výsosti." Lehce se uklonila a řekla bych, že měla z Michaela i strach. Byl naplněn všude kolem nás. Po úkloně se hned podívala na mě a já bych řekla, že její oči byli tmavě modré, skoro až černé. A bylo v nich něco, co mi říkalo ať si na tuto ženu dávám veliký pozor.

,,Proč jsi přišla? Nemáš snad zákaz vracet se do tohoto sídla a žít na mém území?" Michael byl klidný v hlase, ale taky si každý mohl všimnout tónu výstrahy, který ze slov byl cítit.

,,Já vím. Ale nepřišla bych, pokud by mi nešlo o život. Vím, že jsem udělala tolik chyb v životě, které mi nemůžeš nikdy odpustit. A ani nechci odpuštění. Chci pouze požádat o azyl na nějaký ten čas, než se mí nepřátelé vzdálí na tolik, abych jsem mohla jít dál."

To ticho, které pak následovalo bylo příšerný. Slyšela jsem tlukot srdce snad každého, kdo tu s námi byl. Nešlo to vydržet a mně to dralo nervy, které jsem měla jen jedny. A když to přesáhlo více, jak pět minut, vysmekla jsem svoji ruku z Michaelovi a položila své ruce na ramena té ženy.

,,Sice tu nemám hlavní slovo, ale věřím, že pár dní by jste tu mohla přečkat než se vše uklidní. A věřím, že můj druh nebude nic mít proti pár dnů Vaší přítomnosti." 

'Co to dělám? Já si vlastně pouštím největší hrozbu k sobě do domu. Proč jsem  radši nezůstala zticha.'

,,Váš...druh? Vy jste Michaelova družka?"

,,Ano, je. Je to láska mého života, moje družka a budoucí paní tohoto panství. A nejen to. Ode dneška za měsíc uspořádám tu největší svatbu, která kdy existovala. A souhlasím se svojí dívkou, i když nerad, že pár dní tu můžeš zůstat. Přeci kdysi si bývala ty paní tohoto sídla. Ale pokud něco plánuješ či se stane něco mé družce, tentokrát tě nikdo nebude vyhánět." Věděla jsem kam tím míří a další věta byla jasná pro všechny okolo. 

,,Protože tě vlastnoručně zabiju."