Sluneční kocour zašel a vystřídala ho Měsíční kočka. Na malém paloučku s plochým, vyvýšeným kamenem uprostřed se to hemžilo kočkami. Měsíční svit dodával jejich srsti stříbřitý nádech a dodával jim na vznešenosti.
Čtveřice seděla na plochém, lesklém kameni a o něčem tiše rozmlouvala. Na hlavách jim zářily prapodivné značky. Jeden ze čtveřice se pomale postavil a švihl ocasem. Kočky okolo okamžitě utichly a naslouchaly hlasu jejich velitele.
Jasně a zřetelně šly vidět jeho sklopené uši a lehce sklopený ocas. A pak promluvil. Jeho hlas byl jako blesk, který znenadání udeřil do davu. Vzbuzoval respekt i strach a atmosféra mezi ostatními zhoustla. Ta slova byla jako kámen, kámen, který vám padne na srdce.
,,Obloha padá, Hvězdný klan se zlobí!''

Vítám vás u 'prvního' dílů této knihy :) Zítra by již normálně měla vyjít kapitola a já doufám, že se vám příběh bude líbit...