Vězení... Rhena tohle místo nenáviděla. Měla vlasy svázané do copu a na sobě Illyrijský oděv. Stála pod skálou s Rhysem a Feyre. Ticho prolomila Feyre svou otázkou.

"Kde to jsme?"

Byla to první slova, která jeden z nich pronesl od doby, kdy se sem před chvílí přenesli. Ve Velarisu byl svěží slunečný den, zato tohle místo bylo mrazivé, pusté a nevlídné... Jen skály, tráva, mlha a moře. Rhys jí s očima upřenýma na obří horu odpověděl.

"Na ostrově v srdci Západních ostrovů. A toto je Vězení."

"Já žádné vězení nevidím."

"Vězení je ta skála a uvnitř jsou zavřené nejodpornější a nejnebezpečnější stvůry a zločinci, jaké si dovedeš představit."

Rhena odpověděla za Rhyse, ale ten pokračoval.

"Toto místo, bylo vybudováno dávno předtím, než se objevili vladaři. Než se Prythian stal Prythianem. Někteří vězni tu dobu pamatují. Pamatují časy, kdy na severu vládla Mořina rodina místo mojí."

"Proč sem Amren odmítá vstoupit?"

"Protože ji tu kdysi věznili."

"Předpokládám, že ne v jejím současném těle."

"Ne, to ani zdaleka. Při výstupu se zahřeješ."

Feyre se na něj podívala. I Rhena se potřebovala zahřát, ale pokračovala místo Rhysanda.

"Nemůžeme se přenést dovnitř ani doletět ke vchodu. Strážci požadují, aby návštěvníci přicházeli pěšky. A je to dlouhá cesta."

"Já..."

Feyre se nehnula z místa. Rhys Rheně řekl o její noční můře. Chápala Feyre, ale víc jí bylo líto bratra.

"Tvé panice uleví, když si vzpomeneš, že jsem se dostal ven. My všichni jsme se dostali ven."

"Jen tak tak. Dostali jsme se ven. A když půjdeme dovnitř, mohla by se ta hrůza opakovat."

Feyre se snažila vykročit směrem k hoře. Tělo ji zjevně odmítalo poslechnout. Zkusila udělat ten krok znovu. Nedokázala to. To už k Rhysovi špitla.

"Prosím."

Rhysand se jí na nic nevyptával, když obě uchopil za ruce a odnesl je zpět do pestrobarevného Velarisu. Feyre se vzdálila do pokoje a Rhena Rhyse zadržela, aby neodešel. Jakmile osaměli, zamračila se.

"Vysvětluj."

Rhysand si povzdechl a kývl na Rhenu. Sedli si v obývacím pokoji na pohovku a konečně promluvil.

"Slíbil jsem jí, že když nebude chtít, stačí říct a bez zeptání nás odnesu."

"Tak proto ses neptal."

Rhena si jen promnula kořen nosu. Rozuměla tomu a nic neřekla. Pak jen vstala a zmizela. Objevila se v knihovně a usmála se na Clotho. Úsměv jí opětovala a nadzvedla obočí.

Hledáte něco, vladařko?

"Historii Prythianu, dobu prvního krále a první královny."

Hodně štěstí s hledáním.

"Děkuji, Clotho."

S tím se Rhena rozešla do knihovny. Hledala celkem dlouho, dokud něco nenašla. Sedla si s knihou a začala to číst. Královna Thera měla podobnou moc jako Rhena, možná by něco našla.

Když tak četla, tak jí na krku přistál polibek. Zasmála se a naklonila hlavu na stranu. Cítila jeho vůni a zvedla ruku ke svému druhovi. Chris se odtáhl a sedla si k ní.

"Co čteš?"

"Historie Prythianu."

"Nějak tě to vzalo."

"To ano, ale spíš mě to zajímá kvůli výzkumu."

"Jakému?"

"Moje moc víme, jaká je, a co dokáže, když jsem naštvaná."

"Ano a co a tím?"

"Zajímá mě, jestli ty problémy měla i královna, i když to tam asi nebude napsané."

"Tomu rozumím."

Chris vstal a vzal Rhenu do náruče. Mírně vypískla, ale hned si zase sednul i s ní na klíně. Zadíval se na knihu a sám to s ní četl. Chvíli tam spolu listovali a hledali v knize něco, co by pomohlo. Po hodině knihu zaklapla a opřela si hlavu o jeho rameno se zavřenýma očima. Chris ji hladil po zádech a přemýšlel. Nelíbilo se mu, že Rhena chtěla znát tajemství celé své moci. Na rozdíl od ní ho znal. Kdysi to s Rhysem řešil a byl rád, jak to dopadlo.

"Půjdeme domů, co ty na to?"

"Hm..."

Chris se musel usmát, když mu v náruči usínala. Vstal s ní a šel pryč. Na Clotho se usmál. I ona se usmála, když je viděla. Většina kněžek se na něj dívalo jako na něco špatného, ale Clotho věděla, že by své družce neublížil. Vyšli z knihovny a zamířili pryč.

Po chvíli se na to vykašlal a přesunul se s ní do Rhysova domu. Objevili se v obývacím pokoji. Nikdo tam nebyl, ale z jídelny vyšel bratr jeho družky a kývl na pozdrav. Chris mu kývl na zpět a odešel nahoru do pokoje Rheny. Položil ji do postele a nechal spát. Oblečení jí sundal a přikryl ji. Sám se svlékl a ulehl vedle ní. Chvíli mu to trvalo, ale nakonec se mu povedlo usnout.

Moji drazí čtenáři,
asi mě proklínáte, že nevydávám teď tak často, ale připravuji se na vysokou (Ne, vůbec se nevymlouvám😅). Ale věřím, že snad zase začnu s psaním a vydáváním, jelikož budu mít na koleji kolegyni autorku z Wattpadu a náhodou píše stejně jako já ff na Dvůr, takže by mě mohla dokopat ke psaní (modlím se za to)
Jinak bych ráda věděla, váš názor na kapitoly a celkově vaše dojmy z toho.

❤️Vaše Kvena❤️