Začala pracovat, aby hlavu zaneprázdnila a nemyslela na to, co jí Tamlin řekl. To, jak ji vyhnal z Jarního dvora. I Rhysand ji musel zastavit a poslat se vyspat, protože se až moc přepínala.

Uběhly dva dny a Rhena to vzdala. Sedla si v obývací místnosti ve Velarisu a přemýšlela. To k ní přišla Mor a pohladila po vlasech.

"Děje se něco?"

"Nevím, co mám dělat. Bojím se o Feyre, jenže nemohu na Jarním dvůr."

"A nemůžeš tam jen jako Rhena, nebo by tě poznali hned?"

"Nemohu tam jako... Moment, kam tím míříš?"

"Obarvit tě, změnit šatník, a celkově změnit tvůj vzhled, že by tě nepoznal ani vlastní bratr."

"To jde?"

"Jde všechno, co ty na to?"

"Pokud to dokážeš."

Mor se usmála, vstala s ní a šla do svého pokoje. Mořin pokoj, byl podobný Rheninu, jen v zářivých barvách. Postavila Rhenu k zrcadlu a došla ke svému šatníku. Vytáhla zelené šaty a vrátila se k ní. To se v místnosti objevila Kella ve své vílí podobě a usmála se.

"Chcete pomoct dámy se změnou vzhledu?"

Mor se na ni zářivě usmála a kývla. Kella došla k Rheně, pohladila ji po vlasech a posadila na křeslo u zrcadla. Zamyslela se a usmála.

"Koho z tebe uděláme?"

Rhena se zamyslela. V hlavě jí vyskočil vzhled Chrise jen v dívčí podobě. Blonďaté vlasy, lehce bledá a modré oči. Kella se usmála ještě víc. Podívala se na Mor a zeptala se.

"Nemáš nějaký náhrdelník, který můžeš obětovat a připomínal by náhrdelník z Jarního dvora?"

Mor se zamyslela, pak vytáhla zlatý náhrdelník se zeleným krystalem, turmalínem. Kella ho od ní převzala, kámen stiskla v dlaní a něco zašeptala. Kámen se lehce zaleskl. Když rozevřela dlaně, kámen vypadal stejně. Náhrdelník pověsila Rheně na krk.

V ten moment Rhena zazářila zeleným světlem. Kella s Mor musely ustoupit a zakrýt si oči, aby neosleply. Když světlo ustálo, Rhena stála před zrcadlem. Šaty měla stejné, ale jinak byla někdo jiný. Dovnitř vběhl, jak Chris, tak Rhysand. Oba se podívali na Rhenu a zarazili. Poznali ji, jelikož slyšeli její mysl, ale žasli nad tím, kdo před nimi stojí. Rhena na ně otočila modré oči a usmála se.

"Co říkáte?"

"Do prdele, Rheno... Vypadáš divně..."

Šlo vidět, jak Chris nemůže najít slov. Rhena se s Mor a Kellou začaly smát. Mor jí podala šaty a ona odešla do svého pokoje se převléknout. Muži v pokoji Mor nebyli schopni najít slova, ani nevěděli, co si myslet.

Vrátila se a usedla zpět do křesla. Mor k ní došla a začala ji smotávat vlasy do vysokého drdolu, mezitím ji Kella lehce nalíčila, aby trochu zakryla její bledou pleť. První z nich promluvil Rhys.

"Seš si jistá, že je to dobrý nápad?"

"Ne, jenže nemám moc na vybranou. Pokud chci ochránit tvoji družku před Jarním dvorem, tak musím něco udělat."

"Dobře a ty víš, co přijde na Jarním dvoře?"

"Za pár dnů proběhne výběr platby desátku, to už budu mít vymyšlený plán a snad i důvěryhodnou historku."

"Rheno, ani nevíš, jak si necháš říkat, myslím, že to není dobrý nápad."

Chris kývnul na souhlas s Rhysem, jenže to si Rhena povzdechla a řekla první jméno, které ji napadlo.

"Christine."

"To nemyslíš vážně, že ne?"

"Myslím, Rhysande. Zvládnu to."

"Rheno..."

"Ne, už jsem se rozhodla. Jsem sice vladařka, ale neříkej, že těch pár dnů jsem ti nelezla na nervy."

"To neříkám, ale je to nebezpečné. Navíc jsi dala slib, že budeš žít tady po smrti Amaranthy."

"Ale dala jsem slib i Feyre, Rhysi. Budu tam půlku měsíce a druhou budu zde a plnit povinnosti. Věřte mi, prosím."

Mor od ní odstoupila a podívala se na ně. Rhena pomalu vstala a podívala na bratra a druha. Rhys zmlkl a jen ji sledoval. Sice to bylo riziko, na kterém mohla zaplatit, ale to neznamenalo, že by nebyla zábava. Obzvláště by měla Tamlina a Luciena pořád pod dohledem.

---

Konečně přišel den platby desátku. Rhena stála u brány do Tamlinova sídla s měšcem u pasu a kapucí v čele. Za těch pár dnů vymyslela plán. Dívala se kolem, když v tom ze sídla vyšel vodní přízrak a kus za ním Feyre se třemi vojáky za zády Jen ji sledovala a usmívala se. Viděla, jak přízraku dala svoje šperky. Nakonec se s vojáky vrátila do sídla. Rhena se nad ní usmívala a rozešla dovnitř.

Feyre seděla vedle Tamlina na stupínku ve velké síni vykládané mramorem. Ianthe stála poblíž dveří oděná v bleděmodrém hávu a udílela požehnání odcházejícím vílám, utěšovala ty, kteří se ve Feyřině přítomnosti naprosto zhroutili, a ujišťovala je, že nyní je svět lepší, a že dobro zvítězilo nad zlem. Rhena si kápi stáhla víc do obličeje a přistoupila ke stupínku. Viděla, jak Lucien stojí vedle Feyre a ji měří nepříjemným pohledem.

Lehce se uklonila, aby ač nerada ukázala úctu vladaři a jeho partnerce. Pak rukou sáhla k opasku u šatů, který držel měšec zlata. Vytáhla ho z pod pláště a hodila Lucienovi. Za celou dobu neprohodila půl slova. Lucien se zamračil a nebyl jediný. I Tamlinovi se nelíbilo její mlčení. Znovu se uklonila a rozešla ke dveřím. V hlavě uslyšela Rhysandův hlas.

Tak na tohle jsi ty peníze chtěla.

Přes most mu poslala pobavený smích a šla dál. Nicméně se dostala do mysli Tamlina a do vzpomínek mu přidala blonďatou dívku. To ale vstal, čímž docílil, že všichni byli v pozoru. I ona se zastavila, ale neotočila. Tamlin se k ní rozešel. Rhena se nadechla, stáhla kápi a otočila své modré oči do těch jeho smaragdových. Zastavil se a sledoval ji nevěřícně. Chvíli bylo ticho, nikdo si nedovolil promluvit. Pak se ale Tam lehce usmál a konečně promluvil.

"Dlouho jsme se neviděli, sestřenko."

"Souhlasím, vladaři."

I ona se usmála a udělala jemné pukrle. Tamlin se otočil na Feyre, jež vstala a došla k nim spolu s Lucienem. Podívala se na oba a znovu zmlkla. Tamlin se usmíval a promluvil.

"Feyre, dovol, abych ti představil svoji sestřenici Christine."

"Ráda tě poznávám."

Feyre se na ni mile usmála a Rhena jí úsměv opětovala. Slyšela úlevu na druhé straně mostu, jelikož se jejímu bratru ulevilo.

"I já tě ráda poznávám. Mrzí mě, že jsem tu nebyla na vaši svatbu, leč jsem měla vážné zdravotní problémy, ale jsem ráda, že tě můžu konečně poznat osobně, ne jenom z vyprávění."

Feyre lehce zrudla, čímž Rheně dala možnost pokračovat, tudíž se podívala na Tamlina.

"Netušila jsem, jak krásnou dívku sis našel. Je opravdu kouzelná."

Tamlin se usmál ještě víc a hrdě nadzvedl hlavu. Jeho ego mu právě zvýšila o něco víc, tudíž mohla použít hlavní část plánu.

"Snad ti nebude vadit, kdybych ti partnerku občas ukradla, ráda bych se s drahou Feyre taky poznala, než z ní učiníš svoji manželku."

"Radši bych, aby zůstala zde, ale pokud nemáš nic proti, budu rád, když tu s námi zůstaneš a Feyre budeš dělat společnost."

"Jistě. Budu ráda. Nechám poslat pro své věci, leč se budu muset občas vrátit domů kvůli jistým povinnostem."

"To je samozřejmost. Služebnictvo ti připraví pokoj a dnes s námi povečeř."

Rhena kývla, uklonila se, jak nejhlouběji uměla a následně odešla. Pokoj, jenž pro ni nechal připravit byl sice o něco menší než ten, co mívala, ale byl útulný, a to jí stačilo. Večer se skutečně připojila k Tamlinovi, Lucienovi a Feyre na večeři. Nikdo nemluvil, ale Lucienův pohled stále sklouzával Feyřiným směrem, pak zpátky k Tamlinovi a zase k talíři. Po deseti minutách mlčení Feyre odložila vidličku a zeptala se Tamlina.

"Co se stalo?"

"To dobře víš."

Neodpověděla mu. Rhena jen dál tiše jedla a sledovala dění. Tamlin tedy pokračoval.

"Dala jsi tomu vodnímu přízraku své šperky. Šperky, které jsi dostala ode mě."

"Máme toho zatraceného zlata a šperků plný dům."

Lucien se zhluboka nadechl, ovšem vyznělo to spíš jako by říkal A teď to začne.

"Proč bych jí je nemohla dát? Ty věci pro mě nic neznamenají. Nikdy jsem si žádný šperk na sebe nevzala dvakrát! Co na tom záleží?"

"Takovým to chováním podrýváš zákony tohoto dvora. Tak to tady chodí, a když daruješ tomu nenasytnému přízraku peníze, které potřebuje, vypadám, a se mnou celý dvůr, slabošsky."

"Takhle se mnou nemluv."

Odsekla mu s ohrnutými rty. Tamlin udeřil rukou do stolu a z kůže mu vyjely drápy, ale Feyre se naklonila dopředu a také se opřela dlaněmi o desku.

"Pořád nechápeš, jaké to pro mě bylo, jak nám měsíce hrozila smrt hladem. Klidně si o ní říkej, že je nenasytná, jenomže já mám taky sestry a pamatuju si, jaké to bylo vrátit se domů bez jídla."

"Třeba všechny peníze utratí za hlouposti. Třeba se ona a její sestry nedokážou ovládat. Ale nehodlám se jen dívat, jak umírají hlady kvůli nějakému směšnému zákonu, který si vymysleli tvoji předkové."

"Nemyslela to zle, Tamline."

Rhena vždy žasla, že si Lucien troufl Tamlinovi něco říct. Sice to většinou bývala ona, kdo Tamlinovi něco řekl, ale nyní musela hrát svou roli... Roli slušně vychované dámy.

"Já vím, že ne."

Ucedil Tamlin jeho směrem. Lucien se mu vytrvale díval do očí.

"Staly se horší věci. Mohou se stát horší věci. To chce klid."

Tamlinovi smaragdové oči byly plné zlosti, když se na něj obořil.

"Ptal jsem se na tvůj názor?"

Ta slova, ten pohled, který na Luciena vrhl, a to, jak Lucien sklopil zrak. Už teď měla, co dělat, aby se držela, aby na Tama nevyjela.

Zvedni hlavu. Braň se. Nemá pravdu, za to ty ano.

Rhena slyšela, jak mu to Feyre říká a snaží se. Lucien zatnul zuby.

Neustupuj!

Náhle se vytratila a Rhena se myslí dostala do její. Feyre hleděla svýma očima, avšak jako by se zpola dívala z jiného úhlu, z bodu, odkud upíral zrak někdo jiný. Zaplavily jí myšlenky, výjevy, vzpomínky, provinilý a beznadějný.

Náhle se ocitla zpátky ve svém těle. Zamrkala a užasle se zahleděla na Luciena. Byla to věc okamžiku... Jeho mysl. Pronikla do jeho mysli, proklouzla jeho duchovními zdmi.

Vstala a odhodila na stůl ubrousek. Její ruce přitom byly znepokojivě klidné. Věděla, komu vděčí za tenhle dárek.

"Večeře ještě neskončila."

"Laskavě se vzpamatuj."

S tím odešla z jídelny. Rhena nevěřila tomu, co viděla a tušila, že její druh i bratr to viděli též. Taky vstala, uklonila se a odešla. Na chodbě zvedla šaty a rozběhla se za Feyre. Když ji doběhla, srovnala s ní krok a šla tiše vedle ní. Byla to Feyre, kdo ono ticho prolomil.

"Jestli mi to chceš vyčítat, tak si to rovnou můžeš odpustit."

"Ne nechci. Být na tvém místě, reagovala bych nejspíš stejně, jen chudák Lucien. Nemusela ses mu dostat do hlavy."

Feyre se zastavila a podívala se na ni se šokem v očích.

"Jak to víš?"

"Být tady Rhena, tak už Tamlina seřvala."

Feyre se v očích objevily jiskřičky a usmála se. Došlo jí to. Spolu šly do jejího pokoje a Rhena jí řekla všechno, co mohla. V pokoji se spolu učily psát a posilovat Feyřin štít.

Krásný Calanmai všem❤❤