Stála před zrcadlem a sledovala svoje bílé šaty. Krásné s květinovým korzetem. Sukně byla lehce objemná, ale průdušná. Lehce připomínala záclonu. Musela se usmívat při pohledu na sebe. Skutečně vypadala jako matka v její svatební den. Na krku se jí leskl náhrdelník od Giny. Služebné jí její hnědé vlasy stáhly dozadu a lehce natočily. Konečně se mohla vdát za muže, jehož tolik milovala, a s kterým toho tolik prošla. Vzala si květiny, které ji Gina připravila a vydechla. Modré hyacinty, aby spolu zůstali až do smrti, bílé růže, aby mohli začít nový život a počali i budoucího panovníka a modré růže, aby si zůstali věrní a chovali k sobě úctu a obdiv.

Opustila pokoj a pomalu došla ke schodům vedoucích do sálu a ke všem hostům. Ke dveřím vedoucím do trůnní síně, které byly otevřené a vchod zakryt závěsy. K muži s bílými vlasy, fialovýma očima, vysokému a svalnatému... Jejímu milému. Přesně podle tradice všech králů. Pomalu se rozešla po schodech a usmívala. Na tu dálku viděla, jak se její láska též usmívá a sleduje každý její krok k němu. Dav ji též sledoval... Její poddaní. Víly žijící v Prythianu.

Když k němu došla, pomalu jí vzal svou drsnou dlaní za ladnou ruku a oba se otočili ke kněžce, která začala citovat sliby, jež si ti dva měli slíbit. Kněžka se nejdřív otočila na muže, který pronesl svoje sliby, pak se otočila na ni.

"Thero, teď ty."

"Slibuji, že tě budu milovat a ctít jako svého krále a svého manžela. Slibuji, že ti budu vždy oporou a vždy budu stát po tvém boku jako tvoje královna a žena. To vše tady před Matkou a Kotlíkem slibuji."

Bylo zvláštní tento slib pronést, ale přesto byla šťastná. Oba se podívali na všechny přítomné, zda ji přijmou jako svoji královnu. Všichni do posledního radostně zajásali a There se ulevilo. Všichni vladaři se uklonili nové královně a ona je s úlevou sledovala. Kněžka ustoupila a její manžel se s ní rozešel do trůnního sálu. Ještě strážím něco tiše řekl, ona zase služebné předala květiny, aby neuschly. Pak jí jen podržel závěs a ona vešla do síně.

Vzpomínala, jak zde stála prvně. Obyčejná dcera vladaře, jež svému králi neprokazovala žádnou úctu. Vzpomínala, jak s ním stála po boku ve válce, jak se do sebe zamilovali, a jak ji v tomto sále požádal přede všemi o ruku. Tolik lásky jí projevoval a ona mu to mohla oplatit tím, že se stane jeho ženou, která ho bude do konce života milovat a stát mu oporou.

Došla ke trůnům. Ke trůnu, na němž bude odedneška sedět po jeho boku. Trůnu, který pro ni nechal nedávno vystavět. Otočila se na něj, jak stojí u zdi, u vitríny, v níž se nacházela tiára královny Prythianu. Zlatá tiára s diamanty. I on na ni pohlédl a natáhl ruce. Pomalu se k němu rozešla. Pevně ji objal a zašeptal.

"Má královno."

"Můj králi."

"Připravená?"

"S tebou jsem připravená na vše."

Usmála se a on vytáhl z vitríny tiáru. Otočil ji a podíval se jí do modrých očí.

"Od teď tato tiára patří tobě. Nos ji s hrdostí a zůstaň navždy svá."

Posadil ji na její hlavu. Theře připadala těžší, než si představovala, ale nedala na sobě nic znát. Oba se usmívali, dokud se neozval jeden voják.

"Vaše Veličenstva! Nerad Vás ruším, ale stalo se neštěstí. Jarní dvůr byl napaden."

"Cože?!"

Král se zamračil a rychle se rozešel ven ze sálu. Thera mu byla v patách a nic neříkala. Onen voják se uklonil a pokračoval.

"Jeden z jejich kočárů byl napaden a všichni v něm zabiti."

Thera se podívala po přítomných a hledala vladaře Jarního dvora. Nikde ho však neviděla. Došla k jeho rodině a zeptala se.

"Kde je Ios?"

Nikdo jí neodpověděl, ale jeho dobrý přítel kývl ke schodišti. Pokoj? Thera se tam rozešla a neřešila, že by ji její milý hledal. Ani neklepala a rovnou vešla do pokoje, kde Ios spal. Seděl u stolu a něco psal, ale v ten moment se podíval na ni. Zamračila se, zavřela a zamknula.

"Cos to udělal?"

"Já?"

"Ano ty. Vím, že jsi to udělal ty."

Zavrčela a došla k němu. Ios ji vzal za ruku a díval se jí do očí. Byl u toho, když jí král žádal o ruku a nebyl z toho nadšený. Věděla, že ji miluje, ale ona ho brala jen jako kamaráda. Rukou ucukla a sledovala ho. Jeho fretka, Hydra, vylezla There na rameno a pomazlila se.

"Andros... Unesli ho."

"Cože?!"

Andros byl jeho přítel. Theře neušlo nikdy, jak se na vladaře občas dívá. Tím samým pohledem ona hleděla na svého současného manžela. Vybavila si, jak tam seděl s ostatními. Jen se na něj zamračila a Hydru položila na prázdnou židli.

"Ale Andros sedí dole s ostatními."

"To není Andros, je to někdo jiný."

"Iosi..."

Najednou někdo zabušil na dveře. Oba se tam podívali. Thera odemkla a otevřela. Dovnitř vešel její král. První se podíval na ni, pak ale pohled přesunul na Iose.

"Thero, nech nás prosím o samotě."

"Ale..."

"Žádné ale."

Propálil ji pohledem. Thera se podívala na Iose, ale povzdechla si a odešla. Nevěděla, co má dělat. S hosty se začala bavit a všímala si, jak s ní nikdo nechce řešit, co se děje. Chvíli na to přišel král a za ním šel Ios. Podívala se na ně a zarazila se. Král k ní došel, vzal ji za ruku a usmál se. Spolu odešli do trůnní síně a podíval se na ni.

"Co ti řekl?"

"Nic moc. Přišel jsi dřív, než mi cokoliv řekl."

"Dobře."

Pohladil ji a rozešel se zpět za ostatními. Poznala, že je v pozoru a hlídá každého. Znala ho nejlépe ze všech a tenhle jeho postoj vídala často.

"Naxi, co se děje?"

Naxos se zastavil a podíval na ni. Pomalu k němu došla a pohladila. Opřel se tváří o její ruku a zavřel oči. Usmála se a sledovala ho.

"To nic, zvládnu to."

"Budu tu vždy pro tebe."

"Vím."

Odtáhl se od její ruky a políbil ji. Najednou se však odtáhl a odešel. Theru nechal o samotě. Podívala se na trůny a povzdechla si. Teď nosí na svých bedrech blaho království. Doufala, že Naxos ví, co dělat a nechá ji se vše potřebné naučit.

Ahojky,
ano, každý si pamatujeme, jak jsem tuto svatbu psala ve druhém díle. Bude tu sice pár neschod s tou kapitolou, ale vemte prosím v potaz, že tehdy to byl sen, a nyní už realita. A rovnou zde máte i naši nevěstu:

Vaše Kvena