Jakmile dojeli do tábora, král přenechal Theře svůj stan, nicméně za ní večer stejně zašel. Pohlédla mu do očí a pochopila. Její bratr doufal v otce a místo toho přijela ona. Vydechla a zamířila za bratrem. Vojáci se po ní otáčeli, ale když spatřili Durandal připevněný u jejího pasu, radši si šli po svém.

Vstoupila do jeho stanu a prohlédla si ho v košili. Když ji spatřil, chvíli měl v očích šok, pak ale oba vybuchli smíchy. On stál v košili, ona stále ve zbroji. První se uklidnil Andros a promluvil.

"Nemělo by to být obráceně, sestřičko?"

"Mělo, ale nijak mi to nevadí."

Oči mu zajiskřily a pevně ji objal. Poprvé ji viděl ve zbroji. Pak si ale všiml meče a ustoupil o krok.

"Ty jsi ho sundala..."

"Ehm... Ano?"

"Znáš historii toho meče?"

Thera přikývla a vytáhla jej z pochvy. Podívala se na meč s černým ostřím a usmála.

"Čepel vykována z druhu oceli, který se vyskytoval jen v Černé zemi. Než ho víly vytěžili a vytvořili z něj několik zbraní. Na jílci je kůže černého baziliška a dřevo je z bílého dubu. Poslední bílý dub rostl na kontinentu na jihu Vallahanu. Když byl ukován náš praděd jím zabili poslední samici duhového baziliška na jihu kontinentu. Náš otec ho používal, když připlul s ostatními na Prythian."

S tím ho podá bratrovi. Andros si jej převezme a potěžká. Chvíli uvažuje, pak jej jílcem otočí čelem k ní.

"Je tvůj, otec by to tak chtěl."

"Ne, chtěl by, aby ho měl jeho prvorozený syn."

"Jenže to ty ses odvážila a vzala jej sebou. Je tvůj, Thero. Bojuj s ním dobře."

Thera ho s úsměvem převzala zpět a uklidila do pochvy. Pak zvedla zrak a v očích se jí objevily slzy. Andros pochopil a přitáhl ji k sobě. Nevěděli, jak na tom jejich otec je, natož kde je. Konečně se zklidnila a odtáhla. Pohladila ho a ustoupila.

"Už půjdu, chci se ještě vykoupat."

"Hodně štěstí s ohříváním vody. Tannyll má hromadu práce s ohříváním jídla."

Thera se zarazila, když zaslechla jméno vladaře Podzimního dvora. Stočila na něj pohled a ušklíbla se.

"To nevadí, Myrdin tu je též."

"No ten bude ještě šťastnější."

Oba se zasmáli. Bratr vladaře byl morous a nenáviděl ženy. Spíš je bral jako svůj majetek. Na rozdíl od vladaře Letního dvora, Ivasaar. O jeho ženě a družce se říkalo, že to ona nosí kalhoty a vladař nosí sukni. Často se tomu se sestrami smáli, přesto měli vladaře v úctě. Jeho družka byla moudrá žena, co se týkalo jejich dvora. Ale v bitvě se nikdo nechtěl postavit proti Ivassarovi.

Thera se zamyslela a vzpomněla si na Liluth, paní Podzimního dvora. Lehce posmutněla, když jí došlo, že paní je doma a stará se o jejích pět dětí. Opět se otočila a odešla ze stanu. Po cestě potkala opět mnoho vojáků a postřehla, jak Ivassara, tak Tannylla.

Vešla do stanu a pohlédla na kádi s horkou vodu. Došla k ní a vyzkoušela vodu. Pomalu se svlékla, vlasy svázala do drdolu a vlezla do kádi. Blaženě zavrněla a zavře slastí očí. Užívala si to teplo, dokud na ramenou neucítila něčí ruce. Lekla se, ale ucítila vůni muže za sebou. Oči neotevřela ani, když se k ní naklonil a zašeptal jí do ucha.

"Být nepřítel, jsi už mrtvá, drahá."

"Být nepřítel, nedostaneš ani možnost se mě dotknout."

Oči konečně otevřela. Král se culil od ucha k uchu a hladil ji po ramenou. Rukou sjel pomalu do vody a přejel jí po klíční kosti, ňadru, až na břicho. Ruku zase vytáhl a odtáhl. Obešel kádi a celou si ji prohlédl.

"Je hřích po tobě toužit?"

"Ano Vaše Veličenstvo. Kotlík by Vám neodpustil."

Naxos zaklonil hlavu a rozesmál se. Došel k posteli a sedl si na ni. Stále ze sebe nespouštěli zrak. Thera vylezla z vody, hodila na sebe košili a došla k němu. Přitáhl si ji na klín a pohladil. Propletli si prsty a mlčeli. Chvíli si hráli, než se Thera šeptem zeptala.

"Co tě trápí?"

"Nic."

"Vidím to na tobě, tak mi nelži, prosím."

"Odpusť princezno, ale nechci, aby sis s tím dělala starosti."

"Tak co se děje?"

"Monstra se blíží. Velekněžka, kterou máme s sebou, si myslí, že to nezvládneme, pokud nám štěstěna nebude přát."

"To neříkej. Zvládneme to. Vrátíme se domů a vezmeme se. Ty a já budeme spolu stát před Matkou a stanu se konečně tvou. Tak neříkej, že to nezvládneme."

Král se usmál a víc ji k sobě přitiskl. Vstal s ní v náruči a položil ji. Pak si lehl za ní a přitáhl k sobě. Společně usnuli.

Ještě se nerozednělo a ozval se roh. Oba byli hned na nohou a už se dostávali do zbroje. Vyšli ven a zahlédli blížící se problémy. Král měl pravdu. Monstra se blížila a rychle. Pohlédli na sebe a Thera se mile usmála a pevně mu stiskla ruku. Bitva právě přišla za nimi.

Ahojky,
jsem zpátky a budu upřímná, začala jsem psát další díl o Rheně, proto teď tolik nevydávám, nicméně na ni si ještě nějakou dobu počkáte. Nicméně doufám, že jste si tuhle užili a snad se brzy zase uvidíme.

Vaše Kvena