Mluvili a opravdu se snažili spolu nějak domluvit. Sice občas zvýšili hlas, ale hned se zase uklidnili. Rhena se postavila k oknu a poslouchala ho. Dokud k ní nepřišel a neobjal kolem pasu. Přitiskl ji k sobě a rukou sjel na její bříško, které pohladil.

"Děje se něco? Zamlkla jsi."

"Přemýšlím."

Stočila na něj hlavu a lehce se usmála. Chris jí tolik obětoval. Nedivila se, že měl vztek. Jenže v to oba zpozorněli. Něco se stalo a oni to cítili. Jako by to byl nějaký otřes. Spolu se přemístili do přístavu. To, co spatřili je vyděsilo. Voda klesala. Skoro až zděšeně se rozhlédli.

"Cítíš ten zápach?"

"Ano, ale odkud..."

"Podívej."

Ukázal k obzoru. Oním směrem se nacházel Hybern. A co hůř po nebi se linul černý mrak.

"Déšť se blíží."

Ozval se za nimi nějaký muž, jenže tohle nebyl bouřkový mrak. Popel... Voda klesala, vítr ustál a na Hybernu se nacházela aktivní sopka. Už to zažili, ale jen jednou a z vedlejšího ostrůvku. Tohle bylo horší.

"Svatá Matko."

"Může to ohrozit nás i Velaris."

"Já vím, Rheni. Dostaň se do Velarisu. Varuj Rhysanda, musí zvednout ochranu. Já se postarám o naše město."

"Ress,..."

"Už je na cestě, neboj se. Leť."

Rhena na nic nečekala. Roztáhla křídla a vzlétla na nebe. Nemusela se přemísťovat, ale musela získat čas. Temnota ji dostala do Velarisu rychle a bez potíží. Slétla k domu, křídla si stáhla za záda a vešla dovnitř. Zamířila rovnou ke schodům, ale nečekala Mor, která se objevila ve dveřích.

"Co tu děláš?"

"Máme problém a velký. Kde je Rhys?"

Ani se neotočila, ale tušila, že Mor poznala naléhavost v jejím hlase. Nenapočítala by ani do pěti a Mor ji už odpověděla.

"V ložnici, s Feyre."

"Výborně."

Přesně to v tuhle chvíli potřebovala vidět. Bratrova ptáka. Došla ke dveřím, zvedla zrak ke stropu a zaprosila. Pak bez otálení vstoupila a rukou si zakryla oči. Opravdu to vidět nepotřebovala. Feyre vykřikla, a zjevně spadla do postele a Rhys ji přikryl, jelikož zaslechla zašustění peřiny. Otočila se směrem ke dveřím, když Rhys zavrčel.

"Rheno!"

"Nic jsem neviděla a vidět nechci, ale máme tady problém. Můžeš být té lásky a obléknout se? Feyre, ty zůstaň v posteli."

Slyšela, jak její bratr s mumláním vylezl z postele a oblékl se. Došel k ní a tehdy se k němu otočila. Neodpustila si úsměv, který jí chvíli na to přešel. Vzala ho za ruku a vedla ven. Šel s ní. Nebránil se. Možná se pohádali, ale pořád byli sourozenci. Seběhli schody, pod nimiž stála jak Mor, tak Cassian s Azrielem. Všichni tři je pozorovali, hlavně ji, jak táhla vladaře za sebou. Všichni vyšli ven, Rhys si zhmotnil křídla a všichni vzlétli. Vedla je k přístavu, kde přistáli. Až v ten moment promluvila.

"Podívej na vodu?"

"Co mám vidět?"

Přesto došel ke kraji a zahleděl se dolů. Skoro až zbledl, když spatřil, o kolik voda ustála. Otočil pohled na sestru, která prstem ukázala k obzoru. Všichni se tím směrem zahleděli a zkoprněli. Popel se rozprostřel po celém obzoru.

"Co je to?"

Oba se otočili na Cassiana, který nerozuměl. Sice vycítil, že to neznamená nic dobrého, už jen kvůli ovzduší, které nasáklo popelem. Rhena se ohlédla na Rhyse, který též pohlédl na sestru a ujišťoval se. Jen přikývla. Zamyslel se, pak se podíval na přítomné.

"Cassiane, Azrieli, dostaňte všechny, co nejdál od přístavu. Mor uvědom všechny o blížícím se nebezpečí. Musíme jednat, rychle."

"Co se děje?"

"Vybuchla sopka?"

"No a? Toho se máme bát?"

"Té ne, ale něčeho mnohem horšího."

Cassian se již na nic neptal a s Azrielem vzlétli. Všechny začali svolávat. I Mor se přemístila, aby splnila Rhysandův úkol. On se otočil na sestru, ke které došel a objal. Omlouval se tím, za celou jejich hádku. I ona se k němu přitiskla a tím se omluvila i ona. Pokud by se měli naposledy vidět, nechtěli být rozhádaní. Odtáhli se od sebe a usmáli. Rhena zmizela a nechala Rhyse ve Velarisu. Objevila se u Chrise, který ji objal.

"Rhen?"

"Velaris je v bezpečí, co tady?"

"Ress všechny poslal z pobřeží. Ale štít udrží mimo jen monstra, ne tohle."

"Já vím."

Oba se zahleděli na pobřeží. Blížilo se to. Obrovská vlna tyčící se nad domy. Nadechla se. Musela pohnout. Zavřela oči a ucítila Chrisovi ruce na svých bocích. Neubránila se úsměvu.

"Poprvé se mě u toho chceš dotýkat?"

"Vždy jsem chtěl."

Zašeptal jí sladce do ucha. Úsměv ji neopouštěl, ani když jí věnoval polibek na krk, pak ji již nechal soustředit se. Zvedla ruce a štít zvednutý nad městem Temnot se začal zhmotňovat. Ucítila teplo z Chrisových rukou, jak do ní přes šaty pulzovalo. Chránil ji. Oba věděli, že musí štít udržet po celou dobu. Sice byl přístav a blízké pobřeží vyklizeno, tak i přes to musela držet.

Ucítila, že se k nim připojil i Ress s Kellou a oba sledovali její počínání. Ress byl pojistka, kdyby nevydržela, aby je dostal stíny pryč. Kdyby však zklamal i on, měla je aspoň Kella ochránit. Pro všechny případy museli věřit, že ona vydrží. Na štít narazila spousta slané vody a Rhena se napjala ještě víc. Jedna věc je zhmotnit štít, který nic nedrží. Věc druhá bylo udržet štít s velkým množstvím vody na něm.

Ress skoro až zděšeně sledoval vodu, která zakryla velkou část štítu a tím i část města zahalila do stínu. Chris Rhenu podpíral a podporoval ji. To bylo jediné, co pro ni mohl v současné situaci dělat. Naštěstí se takové chvíle děly jednou za několik staletí, ale vydržet ten tlak bylo obtížné.

Zatnula zuby a pot jí stékal po čele. Slábla, ale musela ještě chvíli vydržet. Voda klesala a brzy se dostala zpět do přístavu. Teď zbývalo vydržet ty menší vlny, které byli též nebezpečné. Kella se jí otřela o nohu, ale nerozhodila ji. Právě naopak. Víc se soustředila. Po chvíli se moře opět uklidnilo a ona se mohla Chrisovi sesunout do náruče.

Pevně ji chytil a zvedl. Vyčerpáním si opřela hlavu o jeho hruď a oddechovala. Nabírala zpět vydanou energii a on k ní dál posílal trochu své moci. Sám to nesměl přehnat, jinak by spadl i on a kdo by je pak odnesl? Štít se zase vrátil do původní podoby a obyvatelé se začaly pomalu vracet. Všichni tleskali a blahopřáli, že to jejich paní vydržela a ochránila jejich domovi.

Ona však stočila zrak na Resse a jemně se usmála. Překvapilo ho to, ale úsměv jí opětoval. Musel uznat, že magie měla dost, aby tohle dokázala. Stejně tak i ona byla vděčná jemu, že zůstal a neopustil je. Možná měli vztah, že ji nenáviděl, ale neopustil ji a věřila, že by jí kryl záda až do konce. Aspoň pro zatím.