Temnota. Všude kolem ní byla jen samá temnota a objímala ji. Pamatovala si, jak viděla bratra ležet mrtvého, a pak byla tma. Stáhla se hluboko dovnitř a schoulila se do klubíčka. Nechtěla tomu čelit, znovu by to nedokázala. Arim to začalo, pak matka, otec a nyní i její bratr. Děsilo ji, že kdyby Raelin pustila víc do svého života, zemřela by i ona. Zůstala by sama, což si nedovedla představit. Její rodina zemřela, všichni kolem ní umírali.

Plakala a temnota ji kolébala ve své náruči. Alastor převzal kontrolu a ona ho nechala. Proč by se namáhala znovu ovládnout. Uvědomovala si to riziko a možná i proto než padla do temnoty, kolem nenarozené dcery zvedla ochranu. Udržet ji mimo Alastorův vliv pro ni znamenalo vše. Slyšela hlasy, ale ignorovala je. Zdáli se jí tak vzdálené, a ještě se oddalovali.

"Rheno."

Ten hlas byl blízko. Donutila se zvednout hlavu, aby se střetla s ustaranýma fialovýma očima. Dlouhé, černé vlasy ženě spadaly na záda a kolem Illyrijských křídel. V krásných tmavých šatech přistoupila k dceři a poklekla. Rhena se na ni nevydržela dlouho dívat, proto hlavu opět sklonila k zemi. Styděla se. Ressina ji něžně uchopila za bradu a zvedla hlavu. Tolik toho měly společného. Nevyjímaje jejich lásce k rodině.

"Odpusť mi, selhala jsem."

"Neselhala. Kde jsi nabrala tenhle dojem?"

"Neochránila jsem tebe, nepomohla jsem otci a nechala umřít Rhyse."

Rhena si jasně pamatovala těch pár chvil, kdy trávili všichni jako rodina. Rhysand vždy seděl u matky a s nadšením sledoval dění kolem. Vzpomínala si, jak se o něj matka s láskou starala, jako když se starala o Rhenu, když byla malá. Žárlila na Rhyse, že mohl s matkou vyrůstat, zatímco ona musela snášet tvrdou výchovu jejich babičky.

"Nikdy jsi mě nezklamala. Holčičko moje, nikdy jsi neselhala. Vždy jsem na tebe byla pyšná, ať jsi dělala cokoliv. Možná jsem ti to neukazovala dostatečně, ale vždy jsem tě milovala. A nebyla jsem jediná."

Ressina se ohlédla a úsměv neopustil její rty. I Rhena se tím směrem podívala. Kráčel k nim hrdě muž s rukama za zády. Na tváři se mu usadil upřímný úsměv, který Rhena skoro neznala. Aspoň ne mířený na ni. Došel k nim a dřepnul si vedle své ženy. Natáhl ruce k dceři a přitáhl ji do objetí. Láskyplné objetí, jež jí skoro nedopřával. Přitiskla se k němu a zabořila hlavu do jeho černé haleny. Nebyl jí otcem, přesto ji však nyní objímal, i když již byl po smrti.

"Moje malá hvězdičko. Přeci to teď nevzdáš, když ses dostala tak daleko."

Kdy ji naposledy řekl hvězdičko? Rhena si to ani nepamatovala, ale ten něžný hlas ji uklidňoval. Jeho i matčiny ruce jí držely, jako by byla dítě. Jako by nebyla dospělá žena, které bylo už přes pět set let.

"Selhala jsem, Rhys je pryč. Válka stále běží a moje síla dochází."

"Otevři oči."

Rhena ho poslechla. Odtáhla se a pohlédla do jeho očí. Najednou v nich opět viděla tu tvrdost, s jakou ho vídala vládnout. Něžně uchopil její tvář do dlaní a nespouštěl z ní oči.

"Míval jsem sny, že mé děti budou lepší vládci než já. A ty jsi to s bratrem dokázala. Mělo mi už dávno dojít, že jsem se choval jako idiot. Vzpomínáš, když jsem ti vyprávěl příběhy, když jsi byla malá? Napjatě jsi poslouchala a nadšeně si je užívala."

"Představovala jsem si, že je spolu vyplníme. Ukázal jsi mi, že za sny stojí bojovat. Jenže pak..."

"Jsem se k tobě otočil zády a hodil tě vlkům. Přesto jsi vstala a ukázala mi, že jsi schopná bojovat o svůj život. A když jsem zjistil, že jsem udělal chybu, bylo už pozdě to vrátit. Měl jsem strach, že mé pokusy tě ochraňovat budou k ničemu a uvidím tě umírat."

"Nepotřebovala jsem ochránit, chtěla jsem jen otce."

"Já vím. Teď už to vím a mrzí mě, že jsem ti jím nedokázal být. Chtěl jsem tě chránit víc než cokoliv."

"A já chci ochránit svůj lid víc než cokoliv."

Všichni tři se postavili a Ressina se na ni hrdě usmála. Konečně roztáhla křídla a žila život po svém. I Malion si uvědomil pár věcí. Chytil dceřiny ruce.

"Tolik jsem si přál zjistit, kdo jsi."

"Chtěla jsem totéž."

"Zdá se, že jablko nepadlo daleko od stromu."

"Chvíli ti to trvalo, že?"

"Tolik mi chyběl tvůj úsměv."

Opět chytil její obličej a políbil na čelo. Šla v jeho stopách a stala se jím, aniž by to plánovala. Skutečně byla otcova dcera. Ti dva byli součástí toho druhého, ač chtěli nebo ne.

"Jsem vděčný, že jsi moje dcera."

Rhena se od otce odtáhla, který ji pustil a ustoupil k Ressině. Objal svou ženu kolem pasu a možná se na chvíli zatvářila znechuceně, rychle to nahradila úsměvem. Též ho rukou objala.

"Ještě je tu někdo, kdo ti chce něco říct."

"Kdo?"

Rhena svraštila jedno obočí, než za sebou ucítila teplo. Známé teplo, které ji objalo kolem pasu. Poznala vůni podzimního koření a přitiskla k pevné hrudi. Nemusela se otáčet, aby věděla, kdo ji objal.

"Mrzí mě to."

"Nemusí. Nemohla jsi za mou smrt."

Jeho zvučný hlas ji zašimral do kůže. Stočila hlavu na stranu, aby se střetla s jantarovýma očima. Ari se smutně usmíval. Jeho teplo cítila celé roky i po jeho smrti a věděla, že ji bude hřát navždy.

"Mohla jsem něco udělat."

"Nevěděli jsme, co se stane. Přesto nám byly tyto role dány. Já měl umřít, abys získala svou moc a našla svého druha."

"Ale..."

"Nezlobím se na tebe. Tolik jsi obětovala a truchlila jsi dost dlouho. Nic ti nevyčítám, právě naopak. Jsem pyšný, že jsem měl tu čest být tvůj manžel. Vždy s tebou zůstaneme, všichni tři. Teď se musíš vrátit."

"Není kam bych se vracela."

"Ale ano je. Čeká tam Chris, který je vyděšený. Stejně tak tam čeká i Kella a tví přátelé. Vladaři Alastora drží, ale musíš bojovat i ty."

"Ale Rhysand..."

"Poslouchej."

Rhena se na něj nejdřív nechápavě podívala. Pak zavřela oči a zaposlouchala se. I její rodiče mlčeli a poslouchali. Chvíli bylo ticho, než zaslechla hlasy, jak jí volají. Avšak dva ji zaujaly. Jeden byl z venku a druhý jako by ten dotyčný byl uvnitř ní. Všechny smysly nasměřovala na ty dva hlasy.

"MAMI!"

RHENO!

Šokovaně otevřela oči a pohlédla na Ariho. Přikývl. Rhysand žil a někdo přivedl Saie. Její syn tam stál a volal ji. Oni ji volali. Poznala zbylé hlasy. Tamlin, Lucien, Chris, Kella a další. Všichni se ji snažili probudit. Podívala se na rodiče, kteří přistoupili a chytili ji každý za jednu ruku. Její matka se na ni usmála.

"Musíš domů. My zůstaneme a budeme po tvém boku. Máme tě rádi."

Všichni tři ji drželi a poslali do ní silnou magickou podporu. Cítila, jak se kolem ní shlukla světlá léčivá magie její nenarozené dcery. Všichni ji hnali domů, k rodině a přátelům.

---

Chris Saie našel rychle. Spolu se vrátili akorát, aby spatřili, jak vladařům dochází energie. Pegas přistál kousek od nich a Chris se Saiem seskočil. Oba pozorovali, jak se démon svíjí na zemi, zatímco se ostatní klepou pod náporem využité magie. Say na nic nečekal a rozešel se k ní.

"Mami! Prober se!"

"Ubožáku, tohle nezabere."

Démon se zasmál, než se opět rozkřičel bolestí. Jenže jeho křik byl brzy utnut a nahradilo jej jen ticho. I Tamlin s Lucienem a Kellou se k Saiovi přidali a opět na ni mluvili. Volali ji. Rhysand se k nim přidal a přes most na ni křičel.

Kolem nich se propletlo dlouhé hadí tělo a stočilo se kolem démona. Baziliščí hlava se objevila vedle Saiovi, a i Mimi se přidala. Ani jí se nelíbilo, že se její matka nachází v takové situaci a konečně se probrala z šoku.

Démon se zmítal pod náporem magie. Avšak jako by Rhysandova magie polevila a on opět vykřikl. Jenže tohle nebyl on. Rhena se zřítila k zemi a Rhys stáhl svou moc. Na všechny se zvedly fialové oči, což Mimi se Saiem využili. Say ji uchopil za ruce a Mimi se o ni otřela hlavou.

"Mami, bojuj!"

Say ucítil léčivou moc, kterou jistě neposlal Chris. Pochopil, že uvnitř ní se nachází ještě jeden život, který bojuje za jejich matku. Vyslal do ní trochu svého tepla, aby tomu malému pomohl a pokračoval ve volání.

Přišla další vlna syrové magie a odhodila jak jeho, tak Mimi dál. Mimi zvedla hlavu a pohlédla nejdřív na Saie, pak na matku. Vladařům došla magie, a i oni se zhroutili k zemi, aby nabrali dech. Alastor mohl vyhrát, ale zjevně i on vedl vnitřní boj o nadvládu. Chytil se za hlavu a křičel. Kolem něj se shromáždil temný plamen, který střídal barvu s normálním. Všichni užasle hleděli, jak se uvnitř onoho těla odehrává bitva. Oči opět rozlepila. Fialové žhnoucí oči plály vzteky.

"Alastore, vypadni!"

S tím přišla poslední vlna magie. Tentokrát silnější než ty předchozí a následoval pád Rhenina těla. Chris s Rhysandem a ostatními se vyhrabali na nohy a doběhli k ní. Chris ji zvedl a odhrnul prameny jejích vlasů z obličeje. Dýchala. Say sedl vedle něj a přiložil matce na hruď ruce. Poslal do ní oheň, který ji rozehřál. Neměl jí spálit, jen zahřát a probrat. Pomohlo to. Rhena rozlepila unavená víčka a na všechny se usmála.

"Jestli jsme tu všichni, buď se všechno strašlivě pokazilo, nebo jsme vyhráli."

Rhysand se dal do smíchu spolu s dalšími. Z očí mu teklo pár slz a klekl k nim. Chris Rhenu podepřel, aby se posadila. Usmála se na bratra, který nevydržel a pevně ji objal. Když ji pustil, už ji držely další ruce. Rhena k sobě Saie přitiskla a políbila do vlasů. Očima vyhledala Tamlina s Lucienem. Oba si ji s úsměvem prohlíželi. Poté vyhledala Ilariu, která k nim běžela. Oči měla od slz a padla k nim na kolena. K Rheně přilezla a přitiskla se k ní spolu se Saiem, který ji již držel. I Mimi přilezla a Kella vlezla Rheně na klín, kde se uvelebila. Rhena na všechny vladaře pohlédla a vydechla.

"Děkuji."