Chris se vrátila na Jarní dvůr hned den na to. Co však nečekala, byl Tamlin v prachu. Nechápavě došla za Lucienem a podívala se na něj.

"Kde je Tamlin?"

"Odešel už brzo ráno."

"Neptala jsem se, kdy odešel, ale kde je?"

"To netuším."

"A víš důvod?"

"No... Ehm..."

"Ano? Já čekám."

"Jak bych to řekl... Tak trochu za mnou včera přišla Feyre něco řešit a Tamlin..."

"Si to vyložil tak, že vy dva...?"

Nemusela to ani dopovědět, oba věděli. Jen přikývl a ona si zničeně složila obličej do rukou.

"Kde je Feyre?"

"Někde tady bude."

"Fajn, tohle musím vyřešit, jinak mě z vás všech trefí!"

S tím už odešla a nenechala Luciena cokoliv říct. Propustila trochu moci a vydala se po ní za Feyre. Nepřekvapilo ji, že ji našla v zahradě. Nejdřív se ujistila, že jsou samy, pak zavrčela.

"Můžeš mi laskavě vysvětlit, co jsi včera předváděla?"

"Co myslíš?"

"Co asi?! To s Lucienem a Tamlinem! Na co jsi myslela, když jsi to udělala?!"

"To nic nebylo, vždyť mu to ani neublížilo."

"COŽE?! NEUBLÍŽILO! NAPADLO TĚ, ŽE MOŽNÁ KVŮLI TOMU ODEŠEL?!"

"Neřvi na mne! Stále jsem tvoje vladařka!"

"Ty nebudeš nikdy moje vladařka, to si pamatuj holčičko. To radši ať je vladařkou Ilaria než ty."

Poprvé po dlouhé době zmínila svou neteř, kterou si Rhysand upíchal s Amaranthou ještě v době, kdy vládla. Feyre sklonila hlavu, jelikož si na ni nemohla moc vyskakovat... Aspoň nyní ne.

Chris naštvaně odešla a rozhodla se trochu pomoct Tamlinovi s prací. V pracovně si sedla k papírům a různě je pročítala. Ani na oběd nešla. K večeru jí už přišlo divné, že se Tamlin neukázal. Vstala a zamířila ven. Po cestě si všimla, že i jejich hosté začínají být lehce nevrlí. Otočila se na jednoho vojáka.

"Připravte mi koně, pojedu se podívat po vladaři."

"Jistě, paní."

S tím odešel. Znovu se otočila na dvojčata. Pohledem se střetla s princem a jemně se usmála. Pak zamířila ven. Cítila, že se vydal za ní. Došla ke schodům a počkala na něj. Když k ní přišel, otočila se, a ani nestihla zareagovat, jelikož ji k sobě přitáhl a políbil. Usmála se, ale přesto se odtáhla, ale i tak si opřel čelo o to její.

"Co se děje?"

"Tamlin... Nevím, kde je a bojím se, že se mu mohlo něco stát."

"Takže se pro něj chceš vydat sama a bez vojáků? Víš, jak je to riskantní? Pojedu s tebou."

"Ne. Nikdo by neměl vědět, že spolu něco máme. Jste naši spojenci..."

"Správně, jsme spojenci, tak co je špatného na tom, že mi na tobě záleží?"

"Nechci, aby si někdo myslel, že jsem s tebou kvůli moci."

"Ty? Spíš my oba. I ty jsi mocná, ne jenom já."

"A co tím dokážeme? Nic. Prosím, zatím o tom pomlčíme. Třeba za pár týdnů, měsíců..."

"Jak dlouho myslíš, že tohle bude trvat? Měsíce, roky? Chrissie, čím dřív to řekneme, tím dřív tě mohu ochraňovat. Nechci, aby se ti ve válce něco stalo."

"A co ty? Na sebe nemyslíš?"

"Jsem na živu už tisíce let, bojoval jsem už v několika válkách. Další mě nezabije."

Políbil ji na čelo. Líbilo se jí, jak jí řekl Chrissie, ale ten zbytek ne. Jako by se o sebe nedokázala postarat sama. Věděla to, přesto nevěřila, že by další přežil. Uslyšela, jak k nim míří onen voják, tak ustoupila od Dagdana a otočila se na něj.

"Váš kůň je připraven."

"Děkuji. Princi."

Dagdanovi se uklonila a zamířila ke koni. Bez obtíží vylezla do sedla a rozjela se cvalem mimo panství. Projížděla lesy a rozhlížela.

"Tamline, kde jsi?"

Povzdechla si. Zpomalila a dívala se kolem. Jenže v tom její kůň zpozorněl. Postřehla to a rozhlédla se s nadějí, že ho uvidí, buď ve vílí, či zvířecí podobě. Jenže to, co spatřila nečekala. Pomalu se k ní přibližovalo monstrum s podobou vlka. Hlava vlka, tělo lva a ocas štíra... Kondra.

Neváhala a koně pobídla do cvalu a rozjela se, co nejdál od příšery. Bohužel pro ni, jí Kondra začala následovat a celkem rychle se přibližovala. Nebylo čemu se divit, kůň nesl ji, ona nenesla nikoho. Ohlédla se, aby viděla, že je skoro na doskok.

"Tamline!"

Nevěděla, zda se nachází poblíž, nebo daleko. Doufala, že zaslechl její vyděšený hlas. Jenže teď musela jednat. Pohled vrátila před sebe, ale bylo pozdě. Kůň vyděšený z Kondry skočil z útesu přímo do řeky několik metrů hluboko. Chris seskočila a zachytila se jednoho výběžku. Sklonila hlavu, aby spatřila, jak její kůň dopadl do vody a už jen viděla, jak vyplavalo jeho mrtvé tělo. To nebude stájní nadšený. Pohled zvedla, aby spatřila, jak Kondra stojí na vrchu a vrčí na ni. Chtěla k ní, ale jak?

"TAMLINE! Prosím pomoz..."

Zkusila své štěstí, i když přestala věřit, že jí je k něčemu. Už to vypadalo, že Kondra skočí za ní na nějaký výběžek, jenže něco jí stáhlo dál. Slyšela zvuky boje. Proto se rozhodla šplhat nahoru. Jenže v tom zvuky utichly a ona se vyděsila nanovo. Něco se blížilo k okraji, ale nebyla schopna rozpoznat co.

V tom spatřila smaragdově zelené oči a blonďaté vlasy, jak se sklání, aby ji našel. Nikdy nebyla asi šťastnější, že ho vidí. Tamlin k ní natáhl ruku a promluvil.

"Chyť se, pomůžu ti."

Neváhala ani minutu a chytila se jeho drsné ruky. S obtížemi ji vytáhl nahoru a posadil se s ní. Oba oddechovali a mlčeli. Po chvíli se na sebe podívali a usmáli. Tamlin vstal jako první a pomohl jí na nohy.

"Ublížila ti?"

"Pokusila se, ale skončila hůř."

Chris se dala do smíchu a společně se rozešli k panství. Problém byl, že se nacházel celkem daleko, takže po nějaké době se Tamlin stejně změnil a nechal ji na sebe nasednout. Rozběhl se zpět a ona se pevně držela jeho srsti.

Všichni vyběhli ven, když se přiřítili a zděsili se. Už jen proto, že Chrisiny šaty byly potrhané, vlasy měla rozcuchané, ale jinak se zdála v pořádku. Slezla z něj a Tamlin se přeměnil. První k nim přiběhl Lucien, který Chris objal. Tamlinovi se omluvil, ale ten si držel na obličeji neutrální pohled. Následně k nim přišla i Feyre a prohlédla si oba. Chris ji propálila pohledem, pak však nasadila úsměv a otočila se na Tamlina.

"Nevím, jak ty, ale já si jdu dát dlouhou a pořádnou koupel."

Nic neřekl, což ji překvapilo. Pohlédla na něj a všimla si něčeho, co dlouho neviděla... Tikalo mu v očích. Udržela pohled, který nic neříkal a zamířila do sídla, přesto moc dobře věděla, co se do pár minut stane. A stalo...

Lucien se zklamaně rozešel pryč a Feyre byl ukradený. A v ten moment se složil. Chris se hned u dveří otočila a vyděsila. Nečekala to venku mezi lidmi. A co hůř ne takhle. Sesypal se na zem a jediný, kdo začal reagovat byl Lucien. Rychlým krokem se rozešel zpět k němu, jenže se zastavil, když si všiml, že má Tamlin venku drápy. Ohlédl se vyděšeně na Feyre... Aspoň tak to mělo vypadat. Ve skutečnosti se díval na Chris.

Ta zalezla do domu a zavřela oči. Kolem ní se obalily stíny a změnily její vzhled. Vlasy zčernaly, šaty též a změnily celou strukturu. Otevřela své fialové oči a zmizela. Ne ale daleko. Objevila se kus od Tamlina a rozběhla se k němu. Klekla si i přes nebezpečně ostré drápy.

"Klid, jsem tady. Jsem u tebe."

Vzala jeho obličej do dlaní a natočila na sebe. Vlasy mu dala stranou a prohlížela si jeho obličej. Jenže on po ní sekl drápy. Jen tak tak uhnula a vstala, ale i on byl na nohou. Stalo se z něj divoké zvíře. Rhena ustoupila o pár kroků a zavrčela.

"Tak to zkus."

Zaútočil. Ladně se mu vyhnula. Takhle kolem sebe skoro až tančili, než Rheně došla trpělivost. Pozvedla svou moc a obemknula jeho mysl. Drápy mu vjela do mysli a oči jí žhnuly fialovou barvou. Udělala krok k němu.

"Klekni si."

Neposlechl. Ustoupil a sledoval ji skoro až vyděšeně. Takhle to párkrát zopakovala, ale mělo to stejný účinek. Všichni je mlčky sledovali, ale nejvíc užaslá byla dvojčata. Neznali takovou moc, i když žili tolik let. Poznali moc daemata, ale víc ne. Překvapil je i její vzhled. Chvíli si mysleli, že osobou před nimi byla Raelin, ale rychle pochopili svůj omyl. Raelin neměla takovou moc. Nepůsobila na ně jako žena před nimi.

"Řekla jsem, klekni si."

To už ji Tamlin poslechl a klekl. Došla k němu a opět poklekla. Její moc se uklidnila a stáhla. I jeho mysl byla opět prázdná. Jeho hlavu si přitáhla k sobě a pěvně ho objala. Začala se s ním pohupovat, jako by byl malý dítě. Zavřel oči a vdechoval její vůni. Až teď mu došlo, jak dlouho ji necítil. Jak dlouho ho takhle neobjala. Nechtěl to přiznat, ale chyběla mu.

"Už je dobře. Jsem tu. Dýchej, hezky zhluboka."

Poslouchal její hlas a uklidňoval se. Lucien se první dostal z transu a došel k nim. Položil Tamlinovi ruku na rameno a usmál se na Rhenu. Ta se od Tamlina odtáhla a vstala. Ustoupila o pár kroků a vydechla.

"To by bylo..."

Sledovala Tamlina, který k ní zrak též zvedl. Musela nasadit úsměv a neodpustila si.

"... Tak já zase půjdu, protože ty se dáš dohromady a bude po mně. Ráda jsem vás viděla a ahoj."

S tím zmizela ve stínech. Ze dveří u sídla vyšla Christine a vojáci za ní společně se sloužícími se rozběhli k vladaři. Pomohli mu vstát a odvedli do jeho komnaty. Chris se podívala na Luciena s něžným úsměvem, ale na Feyre vrhla pohled plný chladu. Neudělala nic, jen stála a koukala, jako by pro ni nebyl nic. A to ji naštvalo na maximum.