O dva dny později se za branou objevil kůň s jezdkyní a před nimi šel Tamlin ve své zvířecí podobě. Rhena si jezdkyni prohlédla. Mladá dívka s dlouhými zlato-hnědými vlasy a šedo-modrýma očima. Byla hrozně hubená, zjevně dlouhou dobu nejedla. Sledovala ji a nevěřila, že zrovna ona zabila Andrase.

Jejich oči se střetly, ale Rhena před pohledem mladé lidské dívky neuhnula. Viděla v jejích očích zlost a strach. Strach z Tamlina a zlost... To Rhena nevěděla. Poklidně je sledovala, když však uslyšela dveře, svůj pohled přesunula na Tamlina. Roztáhla svá křídla a vzlétla. Cítila, jak ji mladá lidská dívka sleduje.

Vletěla do domu a následovala Tamlina ke křeslu. Ohlédla se, aby viděla, jak ji dívka následuje. Tamlin se svezl do křesla a přeměnil. Rheně neušlo, jak dívka málem vykřikla v úžasu a prohlížela si ho. Jeho zlaté vlasy a zlatou masku posázenou smaragdy. Pak pohled přesunula na jeho tmavě zelenou halenu a bandalír. Rhenu samotnou překvapilo, že na sobě neměl žádné zbraně. Přistála na vedlejším křesle a sledovala dívku. Tamlin promluvil, čímž přerušil ticho, jež mezi nimi panovalo.

"Měla bys něco sníst."

Rhena se na něj podívala. Nebyla tak hloupá, aby jí nedošlo, co se bude dít. Pak pohlédla na dívku a nakonec vzlétla. Odletěla z místnosti a hledala Luciena. Jako vždy ho našla v knihovně.

Máme návštěvu.

Sdělila mu přes mysl a vznášela se nedaleko. Lucien odložil knihu, kterou dosud držel v ruce a pohlédl na Rhenu.

"Žena?"

Dívka. Lidská dívka.

Lucienovi se zúžily panenky a neváhal ani chvilku. Vydal se do místnosti, kde pobýval Tamlin s tou dívkou. Rhena letěla před ním a vedla ho. Když vešel, chtěla vletět za ním, ale ucítila, jak ji volá její druh.

Kývla na muže, aby pochopili a odletěla. Nenáviděla tohle panství, ale přesto bylo po celá staletí jejím domovem. Rhena vyletěla ven. Ještě zakroužila u okna, za kterým všichni tři seděli, pak odletěla.

Nemusela dvakrát hádat, kde její druh je. Zmizela v temnotě a objevila se v kraji pod Horou. Neletěla moc dlouho, ale nechtělo se jí riskovat, že by se přemístila až k němu. Už na dálku viděla jeho blonďaté vlasy. Co ale nečekala byl černovlasý muž stojící u něj. Její bratr.

Přistála na hladině a podívala se na muže. Rhys ji pohled oplatil. Stále neznal pravdu o tom, kdo tato černá labuť ve skutečnosti byla. Rhena na něj též pohlédla, pak pohled přesunula na svého druha a sdělila mu skrz jejich pouto.

Našli dívku, která nenávidí víly, a proto jednu jen tak zabila.

Kde je teď?

Na Jarním dvoře.

Chris jen lehce kývl, ale Rhysovi to neuniklo. Pohlédl na labuť a klekl si. Natáhl k ní ruku a Rhena neváhala a přitiskla se k jeho ruce.

"Takže ty jsi ten zvěd, který Chris má. Měl bych ti děkovat."

Jeho hlas byl milý a něžný. Pohled zvedla na Chrise, který jen zavrtěl hlavu, na znamení, že on nic neřekl. Rhys se usmál a hladil ji.

"Nejsem slepý, jak si někteří myslí. Vidím, jak se spolu domlouváte, i když ani jednomu nevidím do hlavy. Jak to děláš?"

Rheně se zúžily zornice. Odtáhla se a sledovala ho. Nemohla stáhnout štít, netroufla si. Co by řekl na to, že žije? Nebo na to, že je prokletá? Její malý bráška, který už nebyl malý, a přesto ho tak vnímala. Vždy ho brala jako dítě, ale nyní poznala v jeho očích, že ten malý kluk byl pryč.

Sklonila hlavu a stekla jí slza. Chris i Rhys se zarazili. Pak však Rhena roztáhla křídla a vzlétla. Její moc byla sice značně oslabena, ale i přesto dokázala něco, co ani Chris nečekal. Její křídla změnila vzhled. Z labutích křídel, krásně opeřených, se staly blanitá křídla, která měla v její vílí podobě, netopýří.

Rhysův pohled byl plný překvapení. Rhena letěla a vlétla do temnoty, do které zmizela. Snášela se na jezero a slunce pomalu zapadalo. Avšak v tom ucítila silnou bolest v křídlech. Padla k zemi a zasyčela. Křídla se vrátila do jejich původní podoby. Zvedla hlavu a setkala se se zelenýma očima, které se ni z okna dívaly. Tamlin. V mysli zaslechla vyděšený hlas svého druha.

Jsi v pořádku?

Ano, jenom si Tamlin všiml, že kletba slábne a už dokážu měnit i takové maličkosti, jako jsou má křídla. Tak mi jasně ukázal, co se stane, když to udělám.

Zaslechla výhružné zavrčení. Nedivila se. Chris nenáviděl, když na ni jiný muž vztáhl ruku, natož zrovna syn muže, který ji proklel. Pak se ale uklidnil. Jejich pouto bylo v jednom jiné. Druzi, co se přijmou, se nedokáží pomalu ani ovládat, když na toho druhého byť jen pohlédne někdo jiný. Chris musel snášet pohledy všech a nemohl si dovolit nic udělat. Každou noc si na to stěžoval a Rhena ho bedlivě poslouchala. Musela s ním souhlasit. I ona cítila pohledy jiných žen, které po Chrisovi prahly.

Víš, že jsi mi teď dost zavařila?

Jak to?

Rhys se vyptává, co jsi zač. Myslím, že jestli si pro něj nepřijde Amarantha, asi mu neuteču.

Rhena mu poslala, jak se směje. Sice Amaranthu z duše nenáviděla, avšak chápala Chrisovi modlitby. Ten jen zavrčel.

Ty jsi to nadrobila, přileť si to sníst.

To se tam mám objevit a ošidit tě o tak úžasné vysvětlování bratru své družky? To se mi jíst nechce.

Až tady skončím, tak se u tebe objevím a dám ti sníst něco jiného.

Rhena zrudla a chvíli na to se přeměnila. Usedla u jezera a zahleděla se na oblohu. Tak moc jí chyběly noci na Nočním dvoře. Sledovala nebe a ani neslyšela, jak se u ní někdo objevil. Postřehla ho, až když jí objal zezadu kolem pasu a políbil na krk. Ty rty by poznala všude. Usmála se a naklonila hlavu na stranu. Chris se taky usmál a zašeptal ji sladce do ucha.

"Takové chvilky mi občas chybí, když se budím sám."

Rhenu lehce bodlo u srdce, když to řekl. Každé ráno se budila ještě před úsvitem a odlétala, než se vzbudil. Nedokázala si představit být na jeho místě. Každé ráno se probudit a první věc, kterou by viděla by byla, že její druh mizí ve zvířecí podobě.

Chris tu lítost vycítil a donutil ji se něj podívat. Jeho rty se přitiskl k těm jejím. Líbal ji s něhou a opatrností, ale přesto v tom polibku Rhena poznala i trochu touhy. Jeho jazyk jí vnikl do úst a zkoumal ji, avšak po chvíli se odtáhli. To se ale za nimi ozval známý mužský hlas.

"Tak tohle mi musíte vysvětlit."

Rhena zbledla a pohlédla do fialových očích, které je sledovaly.