Rhena druhý den seděla v pokoji a přemýšlela o všem, co se stalo. Po chvíli vstala a došla k oknu. Měla krásný výhled na zahradu a na trojici stojící v ní. Usmála se, ale něco uvnitř ní brečelo. Chtěla brečet, utéct a schovat se, jenže nemohla.

Karty byly rozdané a bylo na ní, jestli vyhraje, nebo půjde za rodiči. Zhluboka se nadechla a pomyslela na vše, co zažila. Byla královna. Královna Temnot a musela ochránit svoje sídlo a víly žijící v něm.

Potom začala řešit šaty na oslavu letního slunovratu. Poprvé po dlouhé době na sebe vzala bílé šaty. Večer zamířila na plošinu, kde se vše odehrávalo. Samozřejmě si ji hned našel Lucien.

"Ty máš bílé šaty, já žasnu."

"Nesnáším světlé šaty, ale pro jednou."

Zasmála se a spolu hledali Feyre. Našli ji u skleniček s vílím vínem. Lucien ji zastavil dřív, než se stihla vína napít.

"Být tebou, tak to radši nepiji."

"Proč?"

Feyre se lehce zamračila na bublinky v nápoji. Lucien tedy pokračoval.

"Vílí víno za slunovratu."

"Hm."

"Myslím to vážně. Vzpomínáš, co se stalo posledně, když jsi neposlechla mé varování?"

"Taky si vzpomínám, jak jsi mi tvrdil, že čar ostružiny jsou neškodné, a pak už jen vím, že jsem napůl blouznila, a tak tak jsem pletla nohama."

Namítla. Rhena si vybavila jisté odpoledne před několika týdny. Dlouhou dobu potom se s Lucienem mohli potrhat smíchy, dokud Luciena Tamlin nehodil do zrcadlícího jezírka. Tomu se Rhena smála ještě víc a možná by letěla za Lucienem, kdyby se neschovala za Feyre.

"No, tentokrát mluvím pravdu."

Odvětil Lucien a už Feyre chtěl pohár vzít, ale ona ho odtáhla z jeho dosahu.

"Tam by mě vykuchal, kdyby tě přistihl, jak to piješ."

"Ty se pořád řídíš svými nejlepšími zájmy."

Feyre se pořádně napila. Chvíli se zdálo, že jí to nic neudělalo, jenže pak se dala hlasitě do smíchu, až i Lucien zasténal.

"Lidské trdlo."

"Namaluji tě."

Sdělila mu a následně se rozhihňala, když jí ta slova vyklouzla z pusy. Lucien musel zaklít.

"Kotlík mě spal a uvař."

Rhena se dala do smíchu. Než stihl jeden z těch dvou něco udělat, Feyre do sebe nalila druhý pohár. Než však stihla další, Lucien jí chytil za loket.

"Zatraceně, Feyre, chceš, abych se zabil, až se budu snažit ti zabránit, aby sis rozbila tu svou smrtelnou hlavu na nějaké skále?"

"Cože?"

"Blázne. Opilý blázne."

Feyre se zjevně chtěla stát součástí hudby, nechat se unášet její rychlostí a proplétat se mezi tóny. Možná by se i stala, kdyby ji Lucien nedržel.

"Feyre, přestaň."

"Ty přestaň. Přestaň být tak děsně vážný."

Feyre odtančila s Lucienem v patách. Rhena se za nimi smála a myslí vyhledala Tamlina.

Feyre se trochu napila vína a teď tančí směrem k tobě, pobav se.

Zahlédla i na tu dálku, jak se na Feyre usmál. Nechala je a sama se dala do tance. Tančila mezi všemi a občas pohledem vyhledala ty tři. Když je neviděla, vypátrala je aspoň myslí. Občas si ji nějaký muž přitáhl k sobě a tančil s ní, ale chvíli na to se zase odtáhla a takhle se to opakovalo.

Jakmile už nemohla popadnout dech, vzdálila se a sedla si do trávy. Zvedla hlavu k nebi a hledala hvězdy, které tak důvěrně znala. Taky je i našla. Tři krásné hvězdy zářící na obloze. Máma jí kdysi tvrdila, že každá hvězda patří jedné spřízněné duši, avšak nerada přiznala, že její hvězda je zároveň i hvězda Rhenina otce. Ta nejblíž prý byla Rheny a druhá Rhyse.

Občas si na dětství vzpomněla, ale jen na pár útržků. Pomalu zapomínala na ty hezké časy, kdy ji miloval i otec. Na časy, kdy byla nevinné dítě, neznající svůj osud. Jasně si pamatoval na první den, kdy na ni otec zařval, že už není jeho dcera. Ten večer probrečela. Ruku jí zdobil náramek, který mu ten den přinesla, a který celé roky nosil u sebe.

O nohu se jí otřela černá kočka a mňoukla. Rhena se usmála a objala ji. Takhle tam spolu seděly do úsvitu, pak se Rhena vrátila do Tamlinova sídla s Kellou v patách. Vojáci, kteří nebyli na oslavě se od Kelly drželi dál, už jen proto, že měla podobu Shade Cat. Kella se hrdě nesla, občas Rhenu předběhla, ale vždy se otočila a počkala na ni.

Spolu vešly do knihovny a tam setrvaly do druhého dne do oběda, kdy Rhena s knihou usedla u jídelního stolu, tentokrát už bez Kelly. Byla ráda, že tam byli všichni. Ti tři mezi sebou něco prohodili, ale Rhena jen poklidně jedla a četla si, dokud její pozornost nepřilákaly kroky na chodbě. Zvedla hlavu v moment, kdy se Feyre schovala za závěs a Tam ji zakryl kouzlem.

Chvíli na to do jídelny vešel cizinec. Rheniny panenkyse zúžily šokem. Mužův krok byl nepřirozeně elegantní a připomínal pohyb kočky,když došel k jídelnímu stolu a zastavil se několik metrů od Tamlina. Jeho černévlasy byly jemně rozcuchané a ve fialových očích se zalesklo pobavení. Rhysand.