Rhena plavala na jezeře, když si všimla té lidské dívky. Prohlížela si ji a čekala. Dívka k ní přišla a sedla si. Obě se na sebe dívaly. Nakonec se dívka nadechla a prolomila to trapné ticho.

"Máš štěstí, můžeš si letět, kam chceš a nemusíš se ohlížet."

Rhena se v duchu pobaveně ušklíbla. Kéž by. Každý den se ohlížela a musela se vracet. Ale jen k ní připlavala a vylezla. Došla k ní a položila si hlavu na její klín. Dívka se usmála a pohladila ji.

"Děkuji. Jak ti budu říkat..."

Dívka se zamyslela, ale to už k ní Rhena v hlavě promluvila. Nebo spíš se jí dostala do hlavy a do mysli jí poslala svoje jméno, aby si myslela, že ji to napadlo samotnou.

"Rhena."

Kývla a drkla do ní. Chtěla znát i její jméno. Nestála o to, aby jí nazývala lidskou dívkou. Dívka se usmála a pohladila ji.

"Jsem Feyre Archeron."

Feyre... Rhena musela přiznat, že to jméno bylo krásné, stejně jako jeho nositelka. Rhena roztáhla křídla a lehce jimi zamávala. Feyre se začala smát a sledovala ji. Rhena to ale nevydržela a promluvila k ní.

Ráda tě poznávám Feyre.

Viděla, jak se dívce zúžily zornice z šoku. Chvíli byla potichu, pak se ale zeptala.

"Ty mluvíš?"

Jenom skrz myšlenky, ale aspoň nějak.

"To chápu, jak se teda doopravdy jmenuješ?"

Rhena. Trefila ses přesně.

Feyre se začala smát, pak ale vstala.

"Co děláš celý den? Vyhříváš se na sluníčku?"

Vlastně jsi to uhodla přesně, jen ještě létám po okolí, ale je to občas nuda, být sama. Nechceš mi dneska dělat společnost?

"Nevím, jestli mohu."

Feyre se zahleděla na sídlo. Rheně neunikly dva stíny kus od nich. Stráže, co Feyre zjevně hlídaly. Přelétla ji a na muže zasyčela. Přistála před nimi a křídla nechala roztáhnuté. Syčela a jasně dávala najevo, ať se od jejího jezera drží dál. Mávla křídly a opět se stalo to, co se stalo s Chrisem a Rhysem. Její krásná křídla změnila vzhled na netopýří.

Uslyšela za sebou zalapání po dechu, zjevně ze strany Feyre. Muži zbledli a couvli. Její fialové oči plály temnotou, která doposud dřímala v jejím nitru a teď se probudila. Než však stihla něco udělat, opět se svezla v bolesti na zem. Křídla se vrátila zpět a Rhena s bolestí kňučela.

Nevnímala okolí, dokud k ní někdo nepřiběhl a nevzal do rukou. Cítila lehce mozolnaté ruce a pohlédla na jejich majitele. Feyre ji držela a prohlížela. Nemusela hádat, kdo stojí v okně pracovny, už to jednou zažila. Její druh k ní poslal láskyplné objetí a stejně jako ona cítil tu bolest, kterou jí Tamlin uštědřil. Vzpouzela se jeho moci, a to nemohl tolerovat.

Po chvíli bolest ustála a Rhena Feyre lehce štípla, aby jí pustila. Prohlédla si svá křídla a zatřepala hlavou, aby zase zahnala tu temnotu. Vzlétla a pohlédla na Feyre, která též vstala a vydala se za ní. Rhena letěla před ní a vedla ji na palouk nedaleko panství. Hlídací psi je stále sledovali a hlídali Feyre, ale tentokrát z větší dálky.

Řekni mi něco o sobě Feyre.

Feyre k ní zvedla zrak a zamyslela se. Pak usedla a Rhena slétla k ní. Začala poslouchat Feyřino vyprávění. O tom, jak přišli o všechny peníze, jak začali žít v chalupě a Feyre se později musela naučit lovit. O jejích dvou sestrách, Elain a Nestě. O muži, s kterým občas spala, Isaac Hale. Nakonec jí Feyre řekla o šedém vlkovi, Andrasovi, a o tom, jak ho zabila, a jak pro ni přišlo zvíře, které se změnilo v Tamlina. Když vyprávění skončila, Rhena uznale kývla.

Páni, nenudila jsi se.

"A co tvůj příběh Rheno? Řekneš mi něco o sobě?"

Rhena se zarazila. Snad poprvé chtěl někdo znát její příběh. Pohlédla na nebe, na švitořící ptáky, na listy, které vítr odnášel.

Nenarodila jsem se jako labuť. Byla jsem vznešená víla, jako Tamlin a Lucien. Moji rodiče byli významné víly a otce každý na našem panství poslouchal. Ráda jsem si hrála se svým mladším bratrem a naší sestřenicí, dokud se to celé nezměnilo. Matka bratra vzala do tábora, kde se měl cvičit a mě začala vychovávat babička, která mě učila etiketě a trestala i jen za malou chybu. Když jsem dospěla, stala jsem se jednou z mocných víl a skoro nikdo si proti mně nedovolil říct jediné slovo.

Jednoho dne jsem se s matkou vydala na návštěvu bratra, ale než jsme se k němu dostaly, byly jsme přepadeny. Matku krutě zabili a mě odvedli. Dodnes mě ve snu děsí její tvář... Tvář ženy, ke které jsem tolik let vzhlížela. Ženy, kterou zabili tak, že jí oddělili hlavu od těla a nechali ji tam vykrvácet, jako by byla jen odpad. Když jsem se probrala, byla jsem slabá a co hůř. Měla jsem tuhle podobu. Tamlin se o mě postaral a dal mi nový domov, i když mi nikdy neřekl, jak tohle prokletí, které na mně bylo uvrženo, zlomit.

"A tvůj otec a bratr? Co se s nimi stalo?"

Otec zemřel při pomstě za smrt mojí matky. Myslím, že si myslel, že zabili i mě. Pomstil se, ale někdo ho zabil. Bratr dodnes žije a do nedávna mě, stejně jako všichni ostatní, měl za mrtvou.

"A on ti nemůže pomoct?"

Nevíme, jak to zlomit.

To byla lež, stejně jako zatajila část svého příběhu. Ne, že by nechtěla, ale spíš měla strach z toho, co by se stalo, kdyby jí řekla celý příběh.

"A jaké jsi měla schopnosti?"

Byla jsem daemat, bytost, která umí lézt do hlavy jiným a mluvit k nim skrz myšlenky...

To že je dokáže i přes ně zabít vynechala, nechtěla ji vyděsit.

...měla jsem krásná křídla, která mě odnesla až k mrakům, a ačkoliv byla velká, nikdy jsem je netahala po zemi.

"Ty křídla, ve která se před pár minutami změnila?"

Ano. Moje moc byla rozlehlá a dokázala jsem, co jsem si usmyslela. Samozřejmě jen v určitých mezích, ale i tak. Jen občas jsem pocítila strach o svůj život, ale když jsem se stala labutí, vše se změnilo. Bojím se skoro každý den, když někam letím, že mě někdo střelí do křídla, aby mě ulovil a já bych se už nemohla vrátit domů, k muži, kterého miluji z celého svého srdce.

"Znám toho muže?"

Rhena si všimla úsměvu na Feyřině tváři. Dost ji to potěšilo, ale stejně jí to bolelo.

Ne, ale jednou ti ho snad představím. Až choroba, která se šíří Prythianem, bude zažehnaná, nebo až moje kletba bude zlomena. Slibuji.

Ještě chvíli si povídaly, než se vydaly zpět k panství. Rhena přistála u jezera a Feyre vešla do sídla. Rhena si položila hlavu na křídla a zkusila usnout. To jí ale překazil Chris, který se objevil kus od jezera a čekal na slunce, až zapadne.

Rhena se proměnila. Přišla k němu a políbila ho. Jeho ruce ji k sobě pevně přitáhly a objímaly ji. Rhena se po chvíli odtáhla a pohladila ho. Chris ji vzal za ruku a šel s ní do sídla. To už Rhena zbledla, ale šla s ním.

Kam jdeme?

"Mluvil jsem s Rhysem a o něco ho požádal, ale řekl mi, že bych měl tu prosbu směřovat na vladaře dvora, kde žiješ."

Co? Rhysi?!

Tuhle otázku směřovala k bratru, který se na druhé straně mostu smál. Rhena mu poslala vulgární gesto a šla s Chrisem. Vešli do sálu, kde seděl Tamlin a Lucien stál kus od něj. Ona se podívala na Tamlina a Chris ji pustil. Došel před Tamlina a uklonil se. Ještě se lehce podíval na Rhenu, pak pohled přesunul na Tamlina a promluvil.

"Rád Vás poznávám, vladaři."

Tamlin na něj jen kývl a čekal. Chris byl nervózní a Rhena se ho pokusila přes jejich pouto uklidnit. Chris se na ni usmál a pokračoval.

"Rád bych požádal o ruku princezny Rheny."

Rheně se zúžily panenky a sledovala ho. Proto ho Rhys poslal za Tamlinem. Tamlin se nadechl a promluvil k jejímu druhovi.

"Proč s tím nejdeš za vladařem Nočního dvora, ale za mnou?"

"Protože mi Rhysand oznámil, že bych měl požádat o její ruku vladaře, na jehož dvoře žije."

Tamlin se na Rhenu podíval. Ta jen pokrčila rameny a oba se podívali na Chrise. Tamlin teda promluvil.

"Miluješ jí?"

"Ano, celým svým srdcem. Miluji ji už od doby, kdy jsem ji poznal. Miluji její smích, její povahu, její srdce."

Rhena zrudla, když to říkal. Tamlin se podíval na Luciena a ten jen kývl. Tamlin se teda podíval na Rhenu.

"A ty ho miluješ?"

Rhena se usmála a začala kývat na souhlas. Tamlin se na ně díval. Pohledem těkal z Chrise na Rhenu. Pak se ale usmál.

"Máte moje požehnání."

Rheně se rozjasnily oči a Chrise pevně objala. Ten se s ní zatočil a políbil. Pak zašeptal.

"Miluji tě, lásko."

"I já tebe."

Oba se zarazili. Bylo to dlouho, co Rhena slyšela svůj vlastní hlas. Podívala se na Tamlina a vděčně se usmála.

"Děkuji, Tamline."

Kývl, ale pak vstal a rozešel se k nim. Na chvíli zaváhal, ale nakonec se Rheny zeptal.

"Feyre si tě oblíbila, mohla bys tady zůstat a dělat jí společnost?"

Rhena se otočila na Chrise a zamyslela se. Pak se znovu podívala na Tamlina.

"Dobře, ale mám taky požadavek."

"Jaký?"

"Dej mi kus své moci, nemohu za ní přijít ve vílí podobě, nemusela by mi věřit."

Tamlin se zamyslel, ale pak kývl. Jeden sluha přinesl šedý plášť, který Tamlin vzal do rukou. Plášť zčernal a Tamlin jí ho podal.

"Když ho budeš mít na sobě, budeš se moct přeměnit v labuť."

Rhena si ho vzala a zavázala kolem krku. Ustoupila od Chrise a zavřela oči. Ucítila tu moc. Oči opět otevřela, plášť přetáhla přes hlavu a objevil se lehký záblesk. Na jejím místě stála černá labuť. Rhena se na sebe podívala a roztáhla křídla. Lehce vzlétla a změnila se opět ve vílu.

Usmála se a pohlédla na Chrise. Vzal ji za ruku a přitáhl k sobě. Nechala ho a opět zavřela oči. Po chvíli se odtáhli a odešli spolu. Tamlin s Lucienem šli do svých pokojů a Rhena si sedla na postel ve svém pokoji. Chris si ho pečlivě prohlížel, pak se však usmál a přišel k Rheně. Políbil ji a sundal plášť.

Rhena mu svlékla košili. On z ní sundal šaty a svoje rty přesunul z jejích rtů na její krk a pokračoval ke klíční kosti. Rhena poprvé po dlouhé době roztáhla křídla, která po celá léta měla skrytá. Chris ji prsty pohladil po křídlech a Rhena zavrněla. Přitiskl se na ni a jejich rty se opět setkaly ve vášnivém polibku. Jeho ruce jí stáhly šaty a odhodil je dál od nich.

Rhena neváhala a rozepla mu opasek. Stáhla mu kalhoty, ale to už Chris jel polibky k jejím ňadrům. Jedna jeho ruka ji stiskla jedno ňadro a druhá se přesunula přes pupík k jejímu rozkroku. Pomalu jí obkroužil vstup, pak jedním prstem vnikl.

Pod jeho doteky se prohnula v zádech a vzdychla. Vnikl do ní i druhým prstem a zkoumal ji zevnitř. Rhena tiše vzdychala. Jeho rty se přesunuly mezi její nohy a zajel do ní jazykem. Rhena se opět prohnula v zádech a vzdychala pod jeho doteky.

Nakonec vylezl nahoru a pomalu do ní vnikl svým mužstvím. Oba si začali vzdychat do rtů, když se v ní začal pohybovat. Rukama zkoumal dál její tělo, jednou rukou jí hladil po ňadru a ztvrdlé bradavce, druhou zase hladil její křídla. Našel její citlivé místo na křídlech a ona se po chvíli v hluboké rozkoši otřásla. Chris též po chvíli došel k vrcholu.

Následně se oba snažili uklidnit jejich zrychlené dechy. Ani jeden se nepohnul a zůstali v milostném objetí, dokud se neuklidnili. Chris si lehl vedle ní a oba přikryl. Rhena se k němu spokojeně přitiskla a propletla si s ním prsty.

"Jsi můj a já tvoje. Teď už navždy."