Remusi, příteli,

tohle bys měl znát,
že Sirius už za chvíli
nebude náš kamarád.

Zůstane jen vzpomínka,
na to pako naše.
Zúží se nám skupinka,
z Tichošlápka bude kaše.

Ten pitomec, Godric ho chraň,
pořídil si motorku.
A ještě k tomu tuhle zbraň
parkuje u našich na dvorku.

Dnes večer ji projet chtěl,
aby věděl, co vše umí,
dokonce se proletěl,
ještě, že je jako z gumy.

Kámo, už když nasedal,
jak kdyby s tím uměl,
já se o něj děsně bál.
A taky jsem čuměl.

Nased jak král světa,
rozjel se a prásk!
Ten stroj sice dobře létá,
Sirius však sebou mlask.

Zůstal ležet na silnici,
rozpláclý jak žába,
teďka leží v nemocnici,
útěcha to chabá.

Motorka se zastavila
o švestku u nás v sadu,
síla kouzel způsobila,
že mám dole bradu.

Tomu krámu fakt nic není,
jenom sem tam škrábanec,
rychlé bude „zahojení".
Sirius je pitomec.

Už se celý jenom klepe,
až ho od Munga pustí,
jenom kastli vyklepe
a znovu to zkusí.

Chystej se tak, Remusi,
na setkání brzké.
Pohřeb on mít nemusí,
ale zapít ho je lidské.

James

P. S. Prostý popis na tohle jednoduše stačit nemohl...

A/N: K tomuhle záchvatu básnického apendixu připojuji i věnování, protože neznám nikoho, kdo by Siriusovi tak upřímně přál, aby se pořádně rozsekal, jako Wertscha. Tak snad si to užiješ <3