Být sama...............tenhle pocit samoty zná každý.Nikdo ale tolik jako já.

Být sám znamená netrpět     Anabell

Nová škola, nové zážitky a nové šance.Tohle si myslí asi každý a doufá.Ale když už mění školu po páté, přestane. Přestane doufat ve společnost a radši se podá samotářství. 

,,Svačinu máš zlatíčko?" ptá se máma, když vystupuju z auta. ,,Ano mami........." Znechucení v hlase je sice trošičku výraznější, ale nejsem malá.............. ,,Dobře.Nikde se nezdržuj.Hned po škole jdi domů. Hezký první den Belli" usměje se a odjede. Porozhlédnu se po škole. ,,To bude zase rok" povzdychnu a vydám se ke dveřím školy.

Kráčela jsem s nuceným úsměvem ke své skřínce. Spousty lidí. Nemám ráda tolik lidí pohromadě. Bohužel pro mě mi nechce mamka zařídit soukromou školu.

Zrovna jsem otevírala svoji skřínku, když....... ,,Ahoj Bell" Nenene. Prosím! Snad to není.... ,,Ahoj Roxano. Dlouho jsem tě neviděla." zamračím se. Roxanu znám od dětství. Hrozná holka, co dostala vždycky co chtěla. Zničila mi život.

Roxana mi vytrhne skicák z ruky. ,,Co to tam máš?!" usměje se a jednu stránku vytrhne. ,,Tohle potřebovat nebudeš." roztrhne ji. ,,Dej mi to!" zamračím se a skicák se jí snažím vytrhnout. ,,Hej! Dej jí ho!" objeví se někdo za Roxaninými zády. Roxana hodí skicák do koše vedle, usměje se a odejde. Dotyčný mi skicák podá. ,,Ahoj.Jí si nevšímej. Taková je skoro na všechny. Jsem Moony" usměje se. Mezitím příjdou i dvě holky.Pravděpodobně jeho kamarádky. ,,Hmmmmmmm" skicák si vezmu a s nezájmem se otočím. ,,Tak snad poděkuješ ne?" ozve se jedna z nich. ,,Azi nech to plavat. Někteří bohužel neví, co to je vychování." řekne ta druhá. Drobně se zamračím a jdu do třídy. 

Tohle je první část :)

Herci z wattpadu: Moony, Ann,Azari,já.

Pak vás označím :3

Omlouvám se za chyby a za obrázky. Až dostanu mobil, nebudou tak odfláknutý.