Cestou domů jsem zahlédla ty tři. Smějí se..........Čemu asi?

,,A prý Roxana: Co je na tom vtipného? Je to značkový " pronese Azi Roxaniným tónem.

Možná bych...............pomalým krokem kráčím k nim. ,,Ahoj." Pozdravím. ,,Amm......Ahoj." Tenhle tón bohužel znám. ,,Hele přišla jsem se omluvit. Roxanu znám už od dětství a tohle je pátá škola. Nechtěla jsem být hnusná. Mám momentálně spoustu problémů a nechci do mého života zatahovat ostatní. Moc děkuji za záchranu Clawe" Usměju se. Teď ještě doufat, že se tak fakt jmenuje. V hodině ho tak aspoň někdo oslovil.

Všichni tři si vymění pohledy. ,,Dobře......" pronese Azi s úsměvem. ,,Chápeme. Stačilo říct." Dodá. ,,A pak jsem vám chtěla nabídnout pomoc. Slyšela jsem, že vy se té soutěže zúčastníte. Mohla bych vám navrhnout plakáty."

Ahm.......noooo........ ,,My už návrhy máme, ale pomoc by se nám hodila." Beru to jako souhlas. ,,Moc děkuji.Je ú...." Přijde mi esemeska.
Bellinko?S kým si to tam povídáš? Ty máš kamarády? Nechceš je pozvat k nám?
Mamka......to snad ne! Kouknu se okolo a uvidím mamku v autě jak na mě radostně mává v autě. ,,Ježiši...." sklopím zrak. ,,Omlouvám se......." to ne! Zrovna teď?! Mami prosím odjeď.......

Při mé smůle, ale vystoupí. ,,Belli?! Nechceš pozvat kamarády k nám?!" Usměje se.

Trochu kratší 😂