,,Můžete mi konečně začít trochu věřit?" Zeptal se Alakin netrpělivě. ,,Nejsem zas o tolik nedůvěryhodnější, než celá tahle parta!"

,,Já ti věřím," ohradila se Layla. ,,Teda... V rámci možností."

,,Proč by nás vedl do pasti?" Nechápala Kunna. ,,Předal nám prince a dostal nás z paláce. To mi zní, jako kdyby opravdu byl s námi."

,,Třeba pracuje pro někoho v Misidiru a tohle všechno udělal jen proto, aby nás mu naservíroval jako na stříbrném podnose," napadla Pythona děsivě logická myšlenka.

Layla se podívala na Werrica. Velmi jednoduše si dával dohromady spoustu věcí, bylo dobré si vyslechnout jeho názor.

Werric se tvářil zamyšleně a když zachytil její pohled, pokrčil rameny a řekl: ,,Možné to je."

,,U Bohyně," obrátil Alakin oči v sloup. ,,Mám v Misidiru kamaráda, žádného zlého šéfa. Možná ho dokonce znáte. Píše básně."

,,Jak se jmenuje?" Zajímal se Aurin.
Alakin na něj přimhouřil oči, jako kdyby to nebylo vhodné pro princovy uši.

Aurin si povzdechl. ,,Ptám se jen, abych zjistil, jestli ho znám," řekl.

Ledovou zemi a Lávovou zemi rozdělovala líná, ale široká řeka, která nepříjemně páchla a její proud v jednom kuse unášel popel. Museli se přes ní přebrodit na druhou stranu a Layla znechuceně nakrčila nos, když viděla, kolik špíny jí na srsti utkvělo.

V těchto částech, blízko u řeky, nebyla krajina podobná ani Lávové zemi, ani Ledové zemi. Země se tu kvůli tekoucí vodě dost rychle obnovila, ale pořád tu byla až moc zima na to, aby to k něčemu bylo, takže viděli kolem jen hlínu, ze které občas vyčuhoval nějaký polámaný keř.

Před nimi, trošku po jejich levici, viděla k obloze se tyčit velkou, tmavou siluetu pověstné sopky, ze které se zvedaly do vzduchu obrovská oblaka tmavého kouře.

,,Kdy naposledy vybuchla?" Zeptala se najednou a úplně ignorovala, že se ostatní baví o něčem jiném-Aurin se snažil vzpomenout, jestli zná nějakého Azana a Alakin vypadal, že je schopný mu prokousnout hrdlo, jestli si nevzpomene.

,,Ta sopka?" Ujišťoval se Werric a ani nečekal na souhlas a hned pokračoval: ,,Myslím, že tak před... Sto lety? Možná trochu víc."

,,Nechápu, proč tam někdo žije," uvažovala Kunna.

,,Já nechápu, proč někdo žije v Ledové zemi," ušklíbl se Python.

,,V Ledové zemi máš aspoň šanci na přežití a nedusíš se v jednom kuse kouřem," upozornila ho Enyo. ,,Ti nejsilnější tam přežijí. Jsme vybaveni hustou srstí a odolností. Jenže tady ti je srst nebo nějaká odolnost k ničemu, když bouchne sopka, tak umřeš."

,,Proč ji nezničí?" Zeptal se Seren nečekaně a všichni se na něj divně podívali.

,,Jak bys chtěl zničit sopku?" Nechápal Python.

,,Mag-" začal Seren, ale pak zabručel. ,,Já zapomněl. Magii už nikdo nepoužívá. Každopádně, mohli to udělat aspoň v minulosti, kdy se požívala víc. Když dokážou lvi zahladit Lávové moře, určitě nemůže být tak těžké, zničit sopku."

Werric naklonil hlavu na stranu. ,,Nejsem si úplně jistý..." Řekl. ,,Lví magie může být mnohem silnější než naše. A navíc, Lávové moře se vůbec nemůže srovnávat s takovou silou, jako je sopka."

Jak šli, krajina kolem nich se drasticky měnila. Teď tu nerostly už ani ty keře, široko daleko nebylo nic než tmavé pláně, pokryté vrstvou popela a ze které občas trčela nějaký ten kámen či kusy ztuhlé lávy.

Těsně před Misidirem se ozvala Layla: ,,Musíme si změnit barvy srsti. Nitra už možná rozhlásila, že hledá skupinku vlků našeho vzhledu a my nestojíme o chycení, že ne?"

,,Hravě bychom každého porazili," namítl Seren.

,,Možná, ale nemůžeme si dovolit žádné zranění," upozornila ho Kunna.

Přiletěla k ní Královna a naléhavě zakrákala, jako kdyby jim hubovala, že jsou moc pomalí.

,,Jsem jediná, komu dneska přijde živější, než obvykle?" Ozvala se Ferox. ,,Většinou nám jen ukáže směr a pak se nechá vozit. Tohle je až moc velké vzrušení."

Layla proti své vůli měla pocit, že taky na něco čeká, že se něco blíží a ani neví co.

Když se dostali na dohled, Layla si všimla, že spousta vlků prochází ven z města, s brašnami na zádech a dřevěnými vozy za sebou.

,,Všichni si vyrazili na dovolenou?" Napadlo Pythona, ale nikdo mu neodpověděl, jen sledovali ten znepokojivý výjev.

Chvíli čekali, jestli se vlna odcházejících vlků zmenší, ale nezdálo se, že by se k tomu chystalo.

,,Kašlu na to," zavrčela Layla, protože ji Královna neustále netrpělivě štípala do ucha a tak vyrazila k bráně a nikomu nemínila uhýbat-všichni museli uhnout jí. Ostatní ji rychle následovali, aby ji neztratili z dohledu a vzhledem k tomu, kolik vlků město opouštělo, se ani nemuseli zabývat strážemi.

Prodrali se do města a Werric cestou zastavil jednu vlčici, která před sebou postrkovala reptající vlče.

,,Ehm, omlouvám se, ale kam všichni jdou?" Zeptal se.

Vlčice se na něj udiveně podívala. ,,Ty jsi o tom neslyšel?" Zeptala se a pak přejela jejich skupinku pohledem. ,,Aha. Ledová země. Armáda královny Faezany byla rozdrcena a jejich nepřátelé, nějací lvi, mají v plánu obsadit i Kalosir. Jestli se jim to povede, nebude jim trvat dlouho, než se dostanou až sem a až se to stane, všichni chtějí být na druhém konci Eldiary. Vy byste měli taky."

Aniž by cokoliv dalšího dodala, strčila do vlčete a přidala se k proudu odcházejících vlků.

Werric vrhl vyplašený pohled k ostatním a Layla cítila ještě větší naléhavost pospíchat, než předtím.

Jestli to bude nutné, odletím sama, pomyslela si. Hm. Ale co zmůžu sama?

,,Jdeme najít toho tvého Azana, jestli už teda neodešel," řekla Alakinovi, který přikývl a vyrazil mezi uličkami Misidiru.

Jak postupovali městem a opustili hlavní cestu, davy vlků zřídly, ačkoliv na každém kroku šlo vidět, jak město opouštěli jeho obyvatelé-zatlučené okna, prázdné domy, zavřené obchody.

Misidir, s temnou oblohou nad sebou a neustále hrozby v podobě sopky, která se tyčila ne moc daleko od města, už tak vypadal dost pochmurně, tahle prázdnota mu moc neprospěla.

Královna Laylu zničehonic zatahala za srst, zlostně zakrákala a zvedla se do vzduchu.

Layla se na ni zamračila. ,,Co je?" Nechápala.

Královna významně zakrákala.

,,Azanův dům je tady. A svítí se tam," řekl Alakin-Layla si byla jistá, že v jeho hlase slyší skoro úlevu.

,,Já musím jít," řekla ostatním. ,,Královna chce, abych někam šla. Musí to být důležité."

,,Jdu s tebou," nabídl se Aurin.

Layla byla v pokušení mu odseknout, že nepotřebuje doprovod, ale pak jen pokrčila rameny, když Královna souhlasně zakrákala.

,,Počkáme na vás tady," řekl Alakin spěšně a aniž by na cokoliv dalšího čekal, vešel do domu.

Layla se otočila a následovala Královnu, která vyletěla uličkami města jako bílá kometa.

Layla musela dokonce běžet, aby ji neztratila z dohledu, když bílá vrána kličkovala mezi úzkými uličkami.
Aurin klusal vedle ní a přitom dostal dráždivý záchvat kašle, až se od něj Layla radši odsunula.

,,Blbý kouř," postěžoval si. ,,A to běhání tomu taky moc nepomáhá. Nemohla by zpomalit, nebo tak?"

,,Královna většinou není tak akční," řekla mu Layla zamyšleně. ,,Musí to být něco důležitého."

✴️✴️✴️

,,Jak dlouho může tohle vydržet?" Zeptal se Kelnan znepokojeně.

,,Ta bílá vrána nám to moc neulehčuje," zašeptala Starlia.

Už samotné proplížení do města bylo obtížné, když z něj proudilo ven tolik vlků.

Starlia, která si je pamatovala jen letmo z bitvy, zahalené v kovových brněních, si je nyní vykuleně prohlížela.

Nevypadali jako krutí vrazi a bojovníci, spíš jen jako vydešení tvorové-nemusela ani poslouchat jejich šeptané rozhovory, aby věděla, proč utíkají ze svého města.

Zahalila sebe a Kelnana stínem, ačkoliv se jí to neuvěřitelně hnusilo a byla v pokušení to z nich strhnout-jenže bílá vrána je naléhavě vedla hlouběji do města, úplně ignorovala vlky, kteří kolem ní procházeli, nebo skutečnost, že Starlia s Kelnanem si musí počínat opatrně, aby si jich nikdo nevšiml.

Ráda by se rozhlížela kolem sebe, aby si všimla všech rozdílů mezi jejich zeměmi, ale měla dost práce se soustředěním na magii a aby jí vrána nezmizela.

Zrovna jim zmizela v jedné uličce a následně se ozvalo nadšené zakrákání.
Starlia s Kelnanem vyběhli za ní a ocitli se přímo před dvěma vlky, z nichž jeden měl při sobě bílou vránu.

JOO! XD HALELUJA! XD
Po sto čtyřech kapitolách tu máme KONEČNĚ setkání Starlii, Aurina a Layly! XD
JOOOOOO! XD
No nic, zatím ahuuj XD