Layla otevřela oči a ke svému nesmírnému překvapení, pořád stála na tom samém místě, konkrétně v jeskyni s tím podivným kamenem, který však teď zářil mnohem méně.

Zamrkala a pak pokrčila rameny. Ať už to bylo cokoliv, očividně to nic neudělalo.

Už bych se měla vrátit, pomyslela si. Jenom litovala, že nepotkala žádnou příšeru, aby si s ní zabojovala a vybila si na ní vztek.

Jizva a dokonce i Královna rozrušeně plachtily kolem ní a několikrát zakrákaly, až se jejich drsné hlasy rozléhaly chodbami.

,,Co se děje?" Nechápala Layla, zatímco kráčela tunelem a náhrdelník jí svítil na cestu.

Vrány jí přirozeně neodpověděly.

Layla šla po svém pachu, zatímco si v hlavě představovala, jak se vrátí do Rablestu, na všechny se vykašle a bude si upravovat zahradu.

Ponořená do příjemné představy, zprvu nezaregistrovala ty hlasy.
Až když byly příliš hlasité a vytrhly jí že snění.
Zastavila se a s ušima nastraženýma se zaposlouchala.

Byla si celkem jistá, že to je někdo na povrchu. Jenže si nedokázala představit kdo-v Mrtvé ulici nikdo nežil. Že by jí tak rychle začal někdo hledat?

Zakoulela očima. Ona nikoho nepotřebuje. Vystačí si sama. Vždyť právě vkročila do Labyrintu a nic se jí nestalo.

Když zahlédla kužel světla, který vyzařoval vchod nad zem, uvědomila si, že hlasy jsou ještě silnější.
Už dokázala rozeznat, co říkají.

,,...a královští sourozenci porazili Temnotu, byť jejich sestra Lexirwa při tom zemřela. Jejich legenda patří k těm nejslavnějším na světě a někteří historici se domnívají, že se to opravdu stalo. Víme, že existovali, nebo minimálně královna Nora a vynálezce Salochin, ale co se doopravdy stalo, bude navždy záhadou."

Tak počkat.
Existovali? Legenda?
Layla začala mít nepříjemný pocit, že se něco strašlivě pokazilo.

Stoupla si pod otvor, ale nad sebou viděla jenom hvězdnou oblohu. Vyskočila na vysoký kámen a z něj se vyškrábala až na povrch.
A stala se středem pozornosti všech shromážděných vlků.

Laylu do očí bodalo nepříjemné světlo, takže měla problém rozeznat, co se vlastně děje.

Stejně na to nebyl čas.

,,Příšera z Labyrintu!" Vykřikl někdo a velký dav vlků, shromážděný před vchodem se dal do panického křiku a zběsilého útěku.

Proti Layle vyrazilo několik vlků, jejichž těla byla pokrytá železem, ze kterého se vysunuli jakési dlouhé tyče, které jiskřily blesky.

Královna se rozkrákala, zatímco Jizva se bojovně oháněla pařáty, jakoby vyzývala každého, aby se jen přiblížil.

Layla neměla sebemenší tušení, kde se to sakra ocitla, ale nehodlala to zjišťovat, ne když na ní mířili těmi bleskovými věcmi.

Takže si nechala nárůst křídla, mocně se odrazila od země a vznesla se do vzduchu, následovaná svými vránami.

Když si byla jistá, že je dost vysoko, vyrovnala se a začala kroužit nad městem, zatímco se v hlavě snažila utřídit panické myšlenky.

Layla z výšky sledovala, jak ti železní vlci uklidňují zpanikařený dav, který se pomalu rozcházel do jiných částí města.

Co se toho týkalo-byl to Fedgar a nebyl.
Layla v dálce uviděla palác a když se podívala k obzoru, viděla rozlehlé sněhové pláně.

Ale přesto... Mrtvá ulice, nad kterou se vznášela, byla bohatě osvětlená a než se Layla dala na útěk, měla pocit že zahlédla stánky a obchody.

,,Musím se uklidnit," zamumlala si pro sebe. ,,Protože jinak mi asi praskne hlava..."

Layla poodletěla dál od Mrtvé ulice a přistála v jedné temné uličce, kde jí nikdo nemohl vidět.

Posadila se a opřela se o stěnu, zatímco se snažila utřídit si všechno v hlavě.
Byla ve Fedgaru, ale zároveň nebyla. Tenhle Fedgar byl jiný, než jaký ho znala.
Tak kde se to sakra ocitla?

✴️✴️✴️

Když byla schopná trochu rozumněji uvažovat, rozhodla se že se vydá na průzkum a možná zjistí, co se vůbec děje.

Vykročila na hlavní cestu, která byla plná vlků-smáli se a povídali si-a která byla lemovaná stánky a obchody.

Svátek Ledu a Sněhu, došlo Layle. Tak proč celý zbytek Fedgaru vypadá tak divně?

Layla si totiž všimla, že budovy se změnili-šikmé střechy a fasády zdobené římsami nahradili domy, připomínající kostky, s velkými modrými okny. Lampy, které svítily vlkům na cestu, nehořely magickým ohněm, ale měly uvnitř sebe nehybná světla.

Co se to sakra děje? Pomyslela si Layla. Začala mít nepříjemné tušení.

Když došla na náměstí, uvědomila si, že i tohle prošlo změnou-byly tu jiné stánky, jiné sochy, jiní vlci.

Layla se marně rozhlížela po Valirovi, Salochinovi, Silenovi, dokonce i Arcalimě.
Nikdo z nich tu nebyl.

A tak se Layla odhodlala oslovit první vlčici, kterou uviděla.

,,Promiň," řekla, když se jí postavila do cesty. ,,Jsem ve Fedgaru, že ano?"

Krémově zbarvená vlčice, s bílým břichem a tlamou a na čumáku s karamelově hnědým flekem, překvapeně zamrkala očima, jež měly stejnou barvu, jako flek na čumáku.

,,No ano," řekla, očividně nejistá, co si má o té divné vlčici myslet. ,,Kde jinde bys byla?"

Layla si odfrkla. Kde jinde by taky byla, že?

,,Tak jinak," povzdechla si. ,,Co je za rok? Totiž, kdo je královnou?"

Krémová vlčice přimhouřila oči, jakoby začínala Laylu podezírat, jestli náhodou není duševně chorá. ,,Královna Faezana," odpověděla pomalu.

Layla strnula. ,,Jsi si jistá?" Ujišťovala se. ,,Ne Arcalima?"

Teď už byla vlčice dočista zmatená. ,,Ta žila před spoustou let," namítla. ,,Poslyš, co jsi zač?"

Layla začala pomalu ustupovat, zatímco nevěřícně kroutila hlavou.

,,Ne..." Vydechla a jak couvala, narazila do nějakého vlka, který se na ní podrážděně podíval.

Layla se ani nenamáhala omlouvat, prostě se jen otočila a vyrazila pryč-aniž by věděla kam, prostě vyrazila pryč.

Pryč od toho zmatku, pryč od všeho, co neznala.
V marné snaze, uniknout té hrozivé skutečnosti.
Protože bylo očividně jasné, že se ocitla v budoucnosti.

Takže, taková nudnější kapitola, ale vrátila se naše Layla! XD
Joo! XD
Heh, no nic XD
Zatím ahoj XD