Garmor byl pustý.
Lépe ho Aurin popsat nedokázal.

Procházeli těmi hezčími ulicemi, které však stále patřily k těm zastaralým-zdobené římsy, stěny a okna.
Kamenné cesty byly pečlivě udržované a podél nich stálo spoustu obchodů.
Jenže i tak šlo poznat, že to není město, jako všechny ostatní.

Čím déle šli, tím častěji viděli domy se zatlučenými dveřmi, čím dál více jich bylo špinavých a oprýskaných a na ulicích se objevovalo minimum vlků, kteří když je zaregistrovali, rychle zabočili jinam.

,,Kudy je Smrťákov?" Zeptal se Aurin nervózně.

,,To poznáš," odtušila Enyo. ,,Žádné místo v Eldiaře není jako Smrťákov."

Aurin začínal mít nepříjemný pocit. Smrťákov byl opředený tolika historkami, vraždami a posvátnou hrůzou, že se mu ježila srst jen při pomyšlení na něj. Jenom se modlil, aby to všechno bylo zbytečně přehnané.

,,U Bohyně!" Vyjekl Python, který to spatřil první. Jeho hlas byl protkán takovým zděšením, jaké u něj Aurin doteď nezažil.

Zvedl hlavu, aby se podíval na to, co ho tak vyděsilo a ztuhnul.

Budovy kolem nich byly čím dál chatrnější a nepřátelštější-vzduch začal páchnout shnilým masem a krví, která se nacházela prakticky všude.

Co však Pythona tak vyděsilo, byla polorozpadlá mrtvola nějakého vlka, který byl nabodnutý na ostrý kus dřeva, trčící ze země. Příšerně smrděl, kolem hlavy mu poletovaly mouchy a Aurin měl pocit, že se na ně dívá černým důlkem, který měl místo oka. Na některých místech ani neměl maso a šl, vidět bělavé kosti.

A pod ním bylo na ceduli napsané: Vítejte ve Smrťákově.

,,Asi... Asi budu zvracet," vyhrkl Aurin, protože cítil jak se mu zvedl žaludek a okamžitě se odvrátil.

Zatímco vyprazdňoval obsah svého žaludku, Python se k němu přidal, jen Enyo si udržela důstojnost-byť její tvář byla poznamenána zděšením.

,,Ještě pořád chcete do Smrťákova?" Zeptala se jich Enyo.

Python se na ní obrátil. ,,Neobrátím se, když už jsem tady," řekl, ačkoliv hlas se mu trochu třásl.

Enyo lehce přikývla, jakoby to čekala a podívala se na Aurina. ,,A co vy, Vaše Výsosti? Je možné, že najdete tu vaší Laylu ve stejném stavu."

Aurinovi se zatočila hlava, při té představě. ,,Jdu," řekl tiše. Layla byla naživu.
Musela být.

✴️✴️✴️

Aurin a Python si museli změnit barvu srsti, protože jejich vzhled byl všeobecně známý.

Aurina to stálo spoustu úsilí a i Python vypadal, že se s tím potýká, což Aurina trochu znepokojilo. To až tak moc jsme na magii zapomněli? Pomyslel si.

Jakmile vstoupili oficiálně do Smrťákova, počet obyvatel na ulicích se rapidně zvýšil. Pokud se jim vůbec dalo říkat obyvatelé.

Kolem nich klopýtali, nebo seděli opření o chatrné domy vlci, kteří měli v očích nepřítomný pohled-v případě, že ty oči vůbec měli. Kůže a srst na nich jen visela, Aurin byl schopný spočítat všechna jejich žebra. Měli propadlé tváře a většina z nich vypadala nemocně, s tou zacuchanou a špinavou srstí. Spoustu z nich nemělo aspoň jednu končetinu.

Všichni tři kolem nich mlčky procházeli a snažili se na sebe moc nepřitahovat pozornost-Aurin měl však pocit, že se jim to moc nedaří, jelikož mezi vychrtlými, bezmocnými vlky, až moc vyčnívali.
Taky si všiml, že jim všichni spěšně ustupují z cesty, v očích děs.

,,Myslím, že nás považují za jedny z těch, co jim tohle dělají," zašeptala Enyo.

,,To je dobře," zabručel Python a když se na něj oba podívali, rychle dodal: ,,Možná si to budou myslet i opravdoví zloději a kriminálníci a hned co nás uvidí si neřeknou ,jé, ti se mi líbí, co takhle je zmrzačit?' "

Aurin souhlasně zabručel. Podíval se na bílou vránu, která je neomylně vedla městem. Poletovala kousek před nimi a vlci jí rovněž uhýbali z cesty.

,,Jenže mi se chceme něco o magii naučit," připomněla mu Enyo. ,,Potřebujeme k tomu někoho z těch, co jí opravdu umí ovládat."

Python se zašklebil. ,,Tak se u toho aspoň nemusíme nechat zabít."

Aurin se do rozhovoru radši nezapojoval. Celé tohle místo mu nahánělo husí kůži. Stěny polodřevěných, či dokonce opravdu kompletně dřevěných budov, byly postříkané kapkami zaschlé krve, která tu proudila ve velkém množství. Jednou dokonce zdálky zahlédli velkou fontánu, v níž plavalo několik vlčích těl a voda v ní byla zbarvená rudou krví. Radši rychle zabočili pryč.

Aurin si začínal všímat, že čím déle jdou, tím více je ve vzduchu cítit oheň a krev. Viděli kolem sebe spoustu zbořených domů a krvavých, začerněných kráterů.

,,To musela udělat ta vzducholoď," řekla Enyo.

Aurin se zamračil. ,,Pokud vím, tak Faezana k ničemu takovému rozkaz nevydala," řekl zamyšleně.

Taky začali po ulicích nacházet spoustu čerstvých mrtvol-jelikož na sobě měli brnění, která je měla chránit, což patrně moc nefungovalo, Aurin poznal, že se jedná o strážné, kterými se to v Garmoru jenom hemžilo. Ne snad, že by k něčemu byli, což mu dokazovaly i mrtvoly na ulicích. Ať se snažili jakkoliv, zloději a vrazi je smetli k zemi jako mouchy.

Aurin se nedokázal ubránit myšlence, že když tohle dokážou obyčejní zloději a vrazi, co dokáže armáda magických lvů, která má nepochybně větší výcvik?

,,Tohle je strašné místo," zamumlal Aurin. Jeho nos si pořád nezvykl na pach rozkládajícího masa, krve a kouře. A nejhorší asi byla ta atmosféra temnoty a naprostého zla.

Vrána vletěla do nějaké uličky a oni jí následovali-když v tom poplašně zakrákala a prudce se k nim vrátila, ve stejnou chvíli kdy se Enyo zastavila a vyštěkla: ,,Ne!" Bylo však pozdě a oni už vkročili do slepé uličky, na jejímž konci čekali asi tři vlci.

Aurin se honem otočil, ale úniková cesta jim byla tak odříznuta. Dokonce i na střechách okolních domů stálo několik dalších vlků.

,,Vaše Výsosti," řekl jeden z vlků a Aurin si se zděšením uvědomil, že zatímco kráčeli městem, jeho maskování se vytratilo a on si toho ani nevšiml. ,,Jsme tak rádi, že jste osobně navštívil Garmor. A ještě s tak malou společností."

Aurin se podíval na Enyo a Pythona.
Python třeštil oči, ale z hrdla se mu linulo jakési pokřivené vrčení.

Enyo se tvářila chladně a vyzývavě, jakoby je varovala, ať si něco zkusí, byť musela rozhodně vědět, že tohle nemají šanci vyhrát. Ne v obklíčení nejméně deseti vlků.

Aurin ani nestihl nic dalšího zaznamenat a zatmělo se mu před očima.

To je tak příjemné, ukončovat kapitoly takhle! XD
No nic, zatím ahoooj! XD