73.Ledové pustiny

Màu nền
Font chữ
Font size
Chiều cao dòng

,,Nesnaž se proměnit," zavrčel nějaký tlumený hlas, zatímco Ferox sebou škubala v sevření něčích čelistí. Ostré tesáky se jí nepříjemně zarývaly pod peří. Horší byla však štípavá bolest v křídle, která jí stoupala do hlavy a nedovolovala jí myslet na nic jiného. ,,Ještě, než bys to stihl, prokousla bych ti hrdlo."

Ta slova projela Feroxinou myslí jako kometa-ať už k ní mluvil kdokoliv, byla to vlčice, která nevěděla, kdo je, proto ji oslovovala jako samce.

Ferox jí visela v tlamě, zatímco se vlčice vydala prázdnými chodbami paláce pryč a Ferox se snažila neupadnout do bezvědomí, jak ji strašlivá bolest v křídle zachvacovala čím dál víc.

Zírala na tmavě šedé, až černé tlapy, které zlehka dopadaly na hladkou podlahu a snažila se otočit hlavu, aby se na vlčici, která ji chytila, lépe podívala. Nedokázala však dostatečně obrátit hlavu, takže se musela spojit s tlapami. Když na ně tak zírala, všimla si, že polštářky má zbarvené v světlém, tyrkysovém odstínu.

Vlčice se naokamžik zastavila a Ferox uslyšela cvaknutí a pak skřípot otevírajících se dveří. Vstoupila do jiné místnosti a dveře se s prasknutím zavřely.

Vlčice odhodila Ferox od sebe a ta prudce narazila na zem a bolestivě dopadla na zraněné křídlo.

Tím se zabírala jako první-a zhrozeně zakrákala, když uviděla jen spálené, černé pírka a maso prosvítající pod nimi.

Naříkavě zakrákala a opatrně nechala křídlo viset u boku, aby ho zbytečně nezatěžovala. Pokusila se proměnit, ale z nějakého důvodu toho nebyla schopná-jako kdyby její magii něco blokovalo.

,,Nový vynález," řekla vlčice, která stála u dveří a Ferox se na ni poprvé podívala.
A v tu chvíli bylo Ferox okamžitě jasné, že našla tu, pro kterou se sem vydala.
Kdyby neměla křídlo spálené skoro na uhel, možná by se radovala. ,,A až se bude vyrábět hromadně, s tou vaší garmorskou špínou bude konec."

Ferox konečně pochopila, co na ní Kunnu tak vyplašilo.

Vlčice měla srst zbarvenou v různých odstínech tmavě šedé až přes černou, s různými trojúhelníkovými fleky. To bylo v pořádku. Na tom nebylo nic zvláštního. Co však Ferox značně vyvádělo z míry-a co bylo potvrzení toho, že je to vlčice, kterou hledají-byly tři černé, mechanické rohy na každé straně hlavy, složené ze tří menších částí, mezi kterými prosvítala tyrkysová záře a které se s tichým cvakáním neustále otáčely. Vlčice upírala na Ferox chladné, světlounce tyrkysové oči, které ji děsily asi nejvíc.

Ferox hlasitě zakrákala a snažila se jí dát najevo, že se potřebuje proměnit, aby s ní mohla mluvit.

Vlčice přimhouřila oči. ,,Někdy je to docela nevýhodné," připustila. ,,Třeba teď. Nemůžu tě vyslýchat, když ti ta energie brání v použití magie."

Ferox neměla sebemenší tušení, o čem to mluví, ale nehodlala to teď řešit.

Vlčice několika kroky překonala vzdálenost mezi nimi, nešetrně ji popadla do zubů a vyšla z místnosti. Ferox bolestně zakrákala, když jí křídlem projela další žhavá bolest-a rozhodně tomu nepomohlo, že ji ta vlčice pustila na studenou podlahu chodby.

,,Teď se můžeš proměnit," řekla vlčice chladně, zatímco se postavila přímo za ní, pravděpodobně aby hlídala, že neuteče. ,,A nezapomeň, že můj plamen je přímo za tebou."

Ferox se neochotně natáhla po své magii a místo toho, aby ji vyslala kolem sebe, jak to vlci museli udělat, když chtěli nějak svou magií ovlivnit okolní prostředí, ona ji nasměrovala přímo na sebe. Cítila, jak se její tělo zvětšuje a bolest se přemisťuje z křídla na jednu z předních tlap, ale než se vůbec stihla zorientovat, vlčice ji strčila zpátky do místnosti a Ferox vyklouzla magie z tlapek. Stejně by nic dalšího moc nesvedla. Když měla poraněné křídlo, neměla jak utéct.

A s panickou hrůzou si uvědomila, že nemůže svou srst zastřít jinou barvou-nikdo, kromě její sestry, neznal její pravou barvu srsti a ona se vyžívala v tom, že ji každý den měla jinou. Navíc ji díky tomu nikdo nepoznal.

Teď tu stála-nebo, lépe řečeno ležela na podlaze, protože ji popálená tlapa nedokázala nést-se svým pravým vzhledem, před touhle strašlivou vlčicí.
Ta zase vkročila do místnosti a zavřela za sebou dveře a pak přejela Ferox chladným pohledem.

,,Vrány jsou chytré stvoření," řekla zdánlivě bez kontextu. ,,Proto jsem si říkala, která vrána by vletěla do kuchyně, když se nachází v Garmoru-může hodovat prakticky na každé mrtvole, která se tady válí. A pak mi došlo, že tu žádné vrány nežijí. Okamžitě mi bylo jasné, že je to nějaká magie a když sis takhle poletovala palácem, nebylo těžké tě najít. Teď je otázka, co s tebou..."

Ferox se mezitím letmo rozhlížela kolem sebe-místnost byla velká, s vysokým stropem a celá zbarvená v bílé barvě. Nebylo tu skoro nic, dokonce ani okno, až na postel v rohu, nějakou truhlu a spoustu drátků a kousků železa, povalující se všude na kachličkové, studené zemi. Taky si všimla, že je tu příjemné teplo, i přes skutečnost, že tu nebyl žádný krb a brzo si uvědomila proč-podél stěn se táhly železné trubice, ve kterých hučela horká voda, která místnost zahřívala.

Obrátila se zpátky k vlčici a snažila se ignorovat štiplavou bolest v tlapě-ani se na ni nepodívala a místo toho si ji chladila o studenou podlahu.

,,Když jsi tak chytrá," zavrčela a snažila se zakrýt roztřesenost a vzlyky bolesti, které se jí draly do hlasu. ,,Určitě si přišla na to, proč ta vrána do toho paláce letěla, když tolik riskuje. A když tu není co ukrást."

,,Už jsem zažila, že by to někteří udělali jen proto, aby dokázali, že to dokážou," odpověděla ji vlčice chladně. Ferox měla pocit, že neumí mluvit jinak, než mrazivě studeně, jako ledový vítr.

,,Já ale ne," řekla Ferox a na konci se jí zlomil hlas, jak jí do tlapy vystřelila pulsující bolest. ,,Vlastně jsem hledala tebe."

Hleděla jí přímo do očí, snažila se v nich najít nějaké překvapení, ale viděla jen mrazivé pusto a chlad.

,,Jestli chceš smrt, stačí říct," prohlásila vlčice nevzrušeně.

Ferox zavrtěla hlavou. ,,Jsi chytrá. Ale jsi dost chytrá na to, abys věděla, že v Garmoru je princ Aurin? A jsi tak geniální, abys věděla, jak ho zachránit? Ze spárů garmorské špíny?"

Možná to byl jenom záblesk, ale Ferox měla pocit, že konečně zahlédla jiskřičku zájmu, v těch ledových pustinách.

Konečně se objevuje další postava, na kterou jsem se těšila! XD
Důležitá postava a hlavní rival Chřestýše! XD Když teda opomeneme královnu, samozřejmě XD
Každopádně, zatím ahoooj XD

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen2U.Pro