Když už si Asmodeus myslel, že nemůže královnu nenávidět víc, vždycky ho dokázala přesvědčit o opaku.

Zacharias měl zacuchanou srst, někde ji protínaly krvavé šrámy, které dávaly najevo, že se nevzdal bez boje. Jenže to nestačilo, protože měl nyní poníženě skloněnou hlavu, kolem nohou obepnuté tmavé, lesklé řetězy-z issimitu-a na krku obojek z čistého kovu.

Jako vězeň. Jako poražený.

Do Asmodeuse vjel vztek, kterým by byl schopný srovnat se zemí skály a už vymýšlel, jak přeskočí stůl a prokousne hrdlo nejdřív té vlčici, která se opovážila unést Zachariase a pak jejím společnicím, včetně jeho bývalé vězeňkyně.

,,Dobře se podívej na ten obojek," řekla mu mechanická vlčice. Neznal její jméno a upřímně mu bylo ukradené. Záleželo mu hlavně na tom, co to je za osobu. ,,Než se k nám stačíš dostat, tenhle obojek usmaží tvého Zachariase blesky. Docela ironie, nemyslíš?"

Asmodeus vnímal, jak se na něj ostatní dívají-posměšně, zvědavě a hlavně beze strachu. Nemusel jim číst myšlenky, aby věděl, co se jim právě honí hlavou.

Slavný Chřestýš byl konečně pokořen.

Mohl by jim dokázat opak. Mohl by nasadit lhostejnou masku, pokrčit rameny a říct, že mu na Zachariasovi nezáleží tolik, aby se spojil s královnou.

Ale on to nedokázal. Zacharias byl jedním z posledních vlků, na kterém mu skutečně záleželo, i přes tu jeho horkokrevnost a tvrdohlavost.

Khana zlostně zasyčela a zachrastila ocasem, ale tentokrát to nemělo valný účinek.

Chřestýše už se nikdo bát nebude. Zatím.

Asmodeus se na vlčici zpříma podíval. Udělá, co řekne, aby Zachariasovi zachránil život, ale najde nějakou kličku, jak ho zachránit. A pak ona i královna shoří v plamenech a jejich popel rozpráší do moře.

,,Tohle byla velice zajímavá konverzace," ozval se Gannut a všechny oči se obrátily k němu. ,,Ale něco takového jsem čekal. Byl jsem si jistý, že mě nenecháte odejít, ačkoliv jsem úplně nepočítal s královniným mazlíčkem. Ale tak jako tak... Sbohem!"

Pod nohami se jim zatřásla podlaha a Gannut spolu s jeho vlky jakoby se propadl do země.

Asmodeus měl na to dost dobrý výhled, aby viděl, jak se jim pod nohami otevřela dokonale kulatá díra, která se nad jejich hlavami zase zacelila, sotva zmizel poslední vlčí chlup.

Mechanická vlčice zlostně vyskočila na stůl a zadívala se na dokonale hladkou podlahu, kde ještě před chvílí stál Gannut.

Asmodeus se pobaveně usmál a vrhl po rozzuřené vlčici-první její emoce, kterou za celou dobu viděl-domýšlivý pohled. ,,Xarol," řekl nahlas. ,,Přidal se k nim teprve nedávno. Dokáže... Když to řeknu dost neohrabaně, hloubit tunely a různé propasti, kdekoliv se mu zamene. Pravděpodobně čekal pod podlahou, v případě nebezpečí a proto na něj issimit nezafungoval. Velice užitečné."

Vlčice do něj zabodla chladný pohled, po vzteku nezbylo ani památky. ,,Být tebou, moc bych se nesmála," řekla mu ledově. ,,Budeš ho chytat ty, jestli nechceš, aby tady ten tvůj Zacharias zemřel."

Asmodeus přimhouřil oči.

,,Nedělej to," ozval se Zacharias. ,,Nespojuj se s nimi. Za to ti nestojím."

Stejně nemám jak mizet, pomyslel si Asmodeus kousavě a úplně ignoroval naléhavý pohled, který k němu v jednom kuse vysílala Limea. Moji nejsilnější vlci byli zbaveni magie a venku na nás čekají vojáci.

Věděl, že issimit rozptýlený v páře však nebude mít dlouhodobé účinky.

Samotný issimit se těžil v pevné podobě a v pevné podobě byl taky nejsilnější. Bylo však mnohem jednodušší ho rozdrtit nebo v případě potřeby i roztavit-jako roztavený měl nejkratší účinek, jako rozdrcený tak nějak středně.

,,Rád si poslechnu, co mi tady... Jak se vůbec jmenuješ?" Zeptal se Asmodeus a nasadil uvolněný výraz. Jako kdyby s někým smlouval a nikdo ho nevydíral. Musí si poslechnout, co přesně od něj vůbec chtějí, aby mohl vymyslet, jak je může zradit.

Vlčice vrhla letmý, skoro pobavený pohled na modrou vlčici po jejím boku a řekla: ,,Můžeš mi říkat Mechanická vlčice. Nebo má paní, co ti bude víc vyhovovat."

Asmodeus se na ni zaškaredil. ,,No, takže, má paní," řekl a vložil do toho silnou dávku sarkasmu, ale taky nenávisti a jistého příslibu. ,,Co si ode mě žádáte?"

Mezi jeho vlky se nerozlehlo žádné šokované šeptání, když se Chřestýš veřejně vydal do tlapek někoho jiného a Asmodeusovi neušel Fluctusův zklamaný výraz, když na něj nikdo nezačal pobouřeně ani zhnuseně křičet.

Asmodeusovi to zvedlo náladu. Jeho vlci byli přesvědčení, že Chřestýš vyklouzne z jakékoliv situace a že tohle spojenectví je jen tah, kterým Chřestýš vyhraje celou hru.
A on je nehodlal přesvědčit o opaku.

Dostane Zachariase a ještě něco k tomu-zničí královnu jednou provždy.
Mechanická vlčice se pomalu usmála, způsobem, který měl asi působit děsivě, ale na Asmodeuse to rozhodně nijak nefungovalo.

,,Rozpoutáme válku gangů," oznámila mu.
Asmodeus se na ni zaujatě podíval. To znělo dokonce zajímavě. ,,Mezi tebou a Bezměsíčními. Vyhraješ a získáš mi prince."

Asmodeusovi se silně nelíbilo, že mu někdo diktuje, co má dělat a rozhodně tomu nepomáhal pohled na Zachariase v okovech, ale přiměl se být klidný.

Vztekem jsi nikdy ničeho nedocílil, pomyslel si. Nech je věřit, že vyhráli. Nech je věřit, že chytili Chřestýše pěkně za hlavu, takže je nemůže kousnout. A pak zaútoč.

,,Gannut prince pravděpodobně teď zabíjí a jestli to nemá v plánu, tak ho pošle na opačnou stranu Eldiary, takže ho nikdy nenajdeme," poznamenal Asmodeus.

,,Upřímně doufám v tu druhou možnost," řekla Mechanická vlčice. ,,Mám své prostředky."

Asmodeus se napřímil a vzpomněl si na Zachariasův nepodařený úkol, při kterém měl získat Serena. Možná ho měla ona. Ani by se nedivil-dnes dostatečně ukázala prohnanost Garmorských zločinců, které se u královniných mazlíčků jen tak nevidí.

Asmodeus si však podrobně všímal každého jejího slova, jejího postoje, to jak se k něčemu vyjadřovala.

Byla voják, ne zločinec. Sice dost vychytralý voják, ale pořád ne zločinec. Stvořená z řádu a technologií. Ne z magie a chaosu.

,,A když ho zabije?" Dožadoval se odpovědi.

Mechanická vlčice pokrčila rameny. ,,Královna to pochopí," řekla a úplně ignorovala, jak po ní modrá a bílá vlčice, které tu byly s ní, vrhly podrážděný pohled. ,,A navíc, až jí pomůžu vyhrát válku, mrtvý bratr bude to poslední, co by ji mělo zajímat."

,,Hádám, že tu válku vyhraješ pomocí jisté garmorské špíny, co?" Odtušil Asmodeus chladně. To se jeho vlkům nebude líbit. Teda, zabíjení asi ano, ale ne zabíjení ve válce. Poslouchat něčí rozkazy jim jde asi stejně dobře, jako rozdávání radosti a štěstí.

,,Přesně tak," přikývla Mechanická vlčice.

Koneeečně se někam dostáváme! XD Přemýšlím nad tím, jak je tenhle příběh hrozně roztahaný XD No... Hodně XD
No nic, zatím ahuuuj XD