,,Měli bychom si víc věřit" poznamenala Asira, když všech pět sedělo u kraje lodi, a tiše sledovali temnotu kolem nich.
,,Proč myslíš, že si nevěříme?" Zeptala se Taris, a ani jeden z nich neodtrhl pohled od krajiny.
Loď trochu utichla, málokdo mluvil.
,,Protože je to pravda" zamumlal Sirres.
,,Jsme Vyvolení" souhlasil Emalf. ,,Měli bychom o sobě vědět všechno, co se dá"
Ailine se sevřelo hrdlo a nic neříkala.
Mezi nimi zase nastalo ticho, zatímco loď klidně plula mezi horami.
,,Já věřila Alfa vlkovi" prolomila ticho Asira. ,,Měla jsem ho ráda, i přesto, co Alfa vlci udělali mému otci. Věřila jsem mu, dívala se mu do očí a oslovovala ho jménem. A pak mě zradil. Kvůli němu je moje matka mrtvá"
Všichni to chvíli ohromeně vstřebávali, než pokračoval Emalf: ,,Kvůli mě, zemřelo malé vlče. Kdybych jí nikdy nepotkal, pravděpodobně by ještě žilo. Zemřela jen kvůli tomu, že jsem Vyvolený"
,,Já opustila svou rodinu v nejhorší možné chvíli. Zbaběle jsem utekla, když přišli Alfa vlci a má matka se sestrou zemřeli. A pak jsem svou jedinou přeživší sestru opustila znova, a nevím jestli žije..." Řekla Taris a hluboce si povzdechla.
Na chvíli nastalo ticho, než se sveřil i Sirres. Vynechal spoustu věcí, řekl to mnohem stručněji než Emalfovi, a ten se v duchu naparoval, že toho ví víc než ostatní.
Asira konečně chápala, jeho odpor k vlčicím, i když jí přišel trochu nespravedlivý.
Přišla řada na Ailine.
,,Já..." Vykoktala vlčice, a hořečně se snažila najít nějakou výmluvu. Nemohla jim to říct. Ne, ještě ne. ,,Ehm, neumím ovládat svou magii" vyhrkla první věc, která jí napadla.
A v duchu dodala: Jednou vám to řeknu. Jednou.

Tuto noc se jim spalo poprvé od jejich setkání dobře a bezpečně. Loď se sice občas kymácela, ale to ani jednomu z nich nevadilo, hlavně že se pohodlně vyspí.
Emalf se rozhlédl po kajutě, kterou sdílel se Sirresem, a podíval se na něj. ,,Divím se, že si jim to řekl"
Sirres si odfrkl. ,,Lepší teď než později"
Na to neměl Emalf co říct.

,,Takže, ty ses zamilovala do Alfa vlka?" Zeptala se Taris.
,,Zamilovala je silné slovo" upozornila jí Asira. ,,Ale víceméně... Ano"
Taris si odfrkla, a nic neřekla.

,,Jsme tady!" Vzbudil je všechny hlas Zariaka. 
Vyvolení okamžitě nadšeně vyběhli na palubu, nemohli se dočkat, až uvidí tu slavnou základnu.
Ten pohled jim vyrazil dech.
První co uviděli, byla spousta skleněných budov v hoře, propojených mezi sebou, různě se vynořovali ze skály, a zase zanořovali.
Sem tam spatřili nějakou zářivou kopuli. Od chvíle, kdy Pharsa a její přátelé poprvé spatřili Silenovu základnu, uplynulo už spousta let, proto tu bylo mnohem víc budov, než na začátku.
Na široké, kamenné plošině stálo vedle sebe nejméně šest lodí.
,,A to není všechno" usmál se Zariak hrdě, a ani jeden z nich se nezmohl na jediné slovo.
Když loď přistála, překvapil je hlasitý jásot.
Taris zaslechla slova Vyvolení.
,,To provolávají slávu nám?" Zeptal se Emalf nevěřícně, zatímco se potěšeně rozhlédl po davu, který se nadšeně shromáždil na plošině.
,,Samozřejmě" odvětila Dcera krve, která prošla kolem nich a prošla davem, který jí spěšně udělal prostor.
V půlce se otočila na Vyvolené. ,,Tak pojďte" pobídla je, a oni rychle vyrazili za ní.
Sirres, Asira ani Ailine nebyli z té slavy, která se jim dostávala, zrovna nadšení, ale Emalf si to vyloženě užíval, a Taris to pomalu nevzrušilo, jelikož na to byla zvyklá.
Dorazili k velkým dveřím ve stěně a Dcera krve je pomocí hlasu otevřela.
Ocitli se v šedé chodbě, osvětlené jen loučemi a jakmile se dveře zavřeli, ruch venku utichl.
Vyvolení se ani nestačili dobře rozhlížet, jak je Dcera krve vedla složitě propleteným systémem chodeb a místností.
,,Tady by nebylo zase tak těžké se ztratit" poznamenala Taris.
,,Proto nikam nechoďte bez někoho, kdo se tu vyzná" ozvala se Dcera krve. ,,Je to mnohem větší, než vypadá"
Čím hlouběji se dostávali, tím více potkávali vlků, kteří se jim spěšně klaněli a zastavovali se, aby si je mohli prohlédnout.
,,Kam vlastně jdeme?" Zeptala se Asira.
,,Za Věštcem, kam jinam?" Odpověděla Dcera krve, a všichni Vyvolení se na sebe podívali. Část jejich cesty byla skoro splněna. Teď si jen poslechnou, proč tu vlastně měli jít.

Pro Azelyane nebylo zase tak složité, proplížit se na loď, vlastně to bylo až směšně jednoduché.
Schovala se v podpalubí a celou cestu sledovala trasu, kterou loď plula, aby později mohla Alfa vlkům nahlásit, kde se nachází základna.
Větší problém nastal, když přistáli, jelikož ona nemohla vyjít z lodi, protože by si jí okamžitě všimli.
Takže zatímco Vyvolení postupovali labyrintem chodeb, ona byla schovaná v podpalubí a přemýšlela, jak se odsud dostane, aby to mohla nahlásit Královně temnot.
V hlavě se jí začal rodit plán a ona se pro sebe usmála.

Vyvolení se ocitli před vysokými, černými dveřmi zdobenými zlatými podobami šesti vlků. Byli jemně vyřezávani a protkáni pravým zlatem, jejich přesnost a živost byla neskutečná.
,,To nechal vyrobit král Silen" vysvětlila Dcera krve. ,,Kromě jeho podoby, jsou tam Pharsa, Faramis, Arcalima, Las a Iris"
Asira se na dveře okouzleně podívala, ale nemohla se kochat dlouho, jelikož se vzápětí otevřeli.
Ocitli se v podlouhlé bílé místnosti se zdobenými sloupy po obou stranách. V čele se nacházeli čtyři trůny, pro čtyři vládce Lovců stínů.
A na jednom z nich, na zlatém, seděl Věštec.
Po jeho boku byl stříbrný trůn, na kterém se nacházela Paní sněhu, černá vlčice s bílými skvrnami.
Byl tu ještě smaragdový a rubínový trůn, na kterých ale nikdo neseděl, jelikož Dcera krve teprve přicházela a Vládce přírody tu z nějakého důvodu nebyl.
,,Vítám vás, Vyvolení" pozdravil je Věštec, a v očích mu zajiskřila naděje. ,,Na váš příchod jsme už dlouho čekali"

Dnes kapitola kratší, ale musela jsem to useknout tady XD