,,Vezmeme to přes Brokic, nebo půjdeme přímo do Ondyxu?" Zeptala se Asira.
,,Nevím," zabručel Sirres.
Většinu konverzace obstarávala Asira, jeho odpovědí byli většinou jednoslovné a často neodpověděl vůbec.
,,A jak se ti líbí Prales?" Zajímalo jí, a Sirres si jen odfrkl.
Ve skutečnosti na něj Prales udělal velký dojem, všechno tu bylo tak obrovské a rozlehlé. Nebylo to sice přímo jeho prostředí, ale být zase v nějakém lese mu vyhovovalo.
,,Proč se mnou nemluvíš?" Nechápala Asira. ,,Myslela jsem, že tyhle věci okolo: Jsem vlk chladný a nemluvný, nesnáším vlčice a dejte mi všichni pokoj, jsme vyřešili"
Sirres se v duchu ušklíbl. ,,Ty to nechápeš, že ne?"
Asira si uraženě odfrkla. ,,No tak mi to vysvětli!"
Sirres si povzdechl. ,,Nesnášel jsem vlčice skoro celý život, a to čekáš, že se za těch pár dnů změním?"
,,Já to dokázala," zamumlala Asira pro sebe, takže jí Sirres nemohl slyšet. Nevšimla si ale, že při jejích slovech střihl uchem.
Dál šli mlčky, a brzy narazili na hlavní cestu do Ondyxu.
,,Neměli bysme jít po ní," upozornila ho Asira. ,,Spíš bysme měli jít podél ní"
Sirres musel uznat, že je to dobrý nápad, a tak sešli z cesty a kráčeli podél ní, ukrytí ve stínech stromů tak daleko, aby jí měli na očích, ale aby nikdo neviděl je.
,,Napadlo mě, že bysme mohli zkusit najít jeden z Lasových domků," řekla Asira po nějaké době cesty. Pralesem postupovali pomalu, jelikož tu bylo hodně překážek, kterým se museli vyhýbat.
,,Co to je?" Zeptal se Sirres bez známky emocí.
,,Jsou to domky na stromech, o kterých ví jenom málo vlků," vysvětlila Asira. ,,Dá se tam přespat, i když už mají svoje roky"
,,A jak to víš ty?" Zarazil se Sirres, a Asira zmlkla.
Takže i ona má nějaké tajemství, pomyslel si, a chtě nechtě to v něm probudilo zvědavost.
Přál si zeptat, kde je najdou, ale neudělal to, a jen se nechal vést Asirou, která se Pralesem pohybovala s ladnou zkušeností.
Dokázal si představit, jaký problém by s tímhle prostředím měli Emalf, Taris nebo Ailine, kteří vyrostli na víceméně pustých pláních.
Asira se najednou zastavila u jednoho stromu, a oznámila: ,,Jsme tady"
Sirres zvedl hlavu, a uviděl že na stromě se nachází malý, dřevěný domek. ,,Je to bezpečné?" Zeptal se nedůvěřivě, ale Asira už ho neslyšela, jelikož se proměnila ve stínový mrak a vystoupila vzhůru.
Sirres vždycky obdivoval Stínobijce, byli jedni z nejsilnějších vlků, jejich schopnosti byli takřka neomezené. Byla škoda, že Asiře se nedostalo žádného řádného výcviku.
Sirres se rozhlédl po nějakém kusu dřeva-jehož tady nebyl nedostatek-a sedl si na něj. Pomocí telekineze začal stoupat vzhůru a brzo přistál ve dveřích domku.
Byl docela malý, a tak si okamžitě lehl co nejdál Asiry to šlo.
Ta nejdřív domek prohledala, ale kromě několika přikrývek nic nenašla.
,,Jídlo už tu dávno není," poznamenala, ale to nebyl problém, jelikož ho měli v brašnách.
Nemohla se ubránit pocitu, že v podobných domcích, i když ne konkrétně v tomhle, spávali Faramis a Pharsa, ve své cestě za Arcalimou. Pharsa jí totiž zprvu považovala za vražedkyni svých rodičů.
Asira se podívala na Sirrese, a odfrkla si. Pharsa tu byla aspoň se svým druhem, ona schytala vlka, který by si přál být všude jinde, hlavně ne tady.
Zavřela oči, a brzy se ponořila do sladkého, bezesného spánku.

,,Pozor!" Sykla Dcera krve a zatáhla Emalfa do temné uličky, když kolem procházeli Alfa vlci.
Vyšla, až když si byla jistá, že jsou Alfa vlci dost daleko.
,,Co takhle si změnit barvu srsti?" Navrhl Emalf, zatímco šli městem.
Už nějakou dobu byli v Lomrestu, ale Emalf neměl sebemenší tušení, jak by měl ten střípek drahokamu najít.
,,Zbytečné," poznamenala Dcera krve. ,,Poznali by nás tak jako tak"
,,Tak to teda nechápu proč..." Začal Emalf, ale to už ho Dcera krve strčila do další uličky.
Přimhouřila oči. ,,Je tu nějak moc Alfa vlků," poznamenala.
,,Neříkal Věštec náhodou, že Alesira rozpoutala peklo?" Zeptal se Emalf.
,,To ano, ale Lomrest je malé a docela obyčejné město," odpověděla Dcera krve. ,,Mám takový nepříjemný pocit, že nás někdo zradil"
Emalf se na ní podíval, ta ulička byla tak úzká, že se dotýkaly boky, a teď si mohl zblízka prohlédnout její jasně zelené oči.
,,Kdo myslíš, že by to mohl být?" Zeptal se.
,,Nemusel nás nikdo zradit..." Uvažovala, aniž by mu odpověděla na otázku. ,,Spíš nedobrovolně"
Emalfovi došlo, kam tím míří. ,,Myslíš si, že Alesira pomocí Ailine zjistila, kde budeme hledat střípek drahokamu"
Dcera krve přikývla. ,,A jelikož ho nemůžou najít bez Vyvoleného, určitě nás budou muset chytit živé. Nebo přinejmenším tebe"
,,Já je nenechám, aby tě zabili," prohlásil Emalf slavnostně, ale Dcera krve se ušklíbla. ,,Nehraj si na hrdinu. Tihle Alfa vlci jsou mocnější, než všichni ostatní, nebude tak jednoduché je zabít"
Emalfa její prohlášení trochu urazilo, byl zvyklý, že ho vlčice zbožňovali, a to že se ocitl před výzvou, ho vzrušilo.
Vyšli zase z uličky, Dcera krve se neustále ostražitě rozhlížela, a přitom se ho tiše zeptala: ,,Necítíš, že by měl být střípek drahokamu poblíž?"
,,Ne," zabručel Emalf. ,,Vždyť já ani nevím, jak to mám sakra poznat"
,,Musíš věřit Věštci," odpověděla Dcera krve, a zabočila na jednu méně známější cestu.
,,Jak jste vůbec zjistili, kde se ty střípky přibližně nachází?" Zeptal se Emalf.
,,Věštec to viděl," řekla Dcera krve a s úšklebkem se na něj otočila. ,,Vážně bys měl někdy začít uvažovat"
Emalf si naoko uraženě odfrkl. ,,Náhodou, mě to myslí jako nikomu jinému!"
,,Ano, jako postiženému, zašlápnutému broukovi," posmívala se mu Dcera krve, a očividně jí to dost bavilo.
,,Jasně, jen se směj," kývl Emalf, ale pro sebe se usmál.
Prohledali snad celý Lomrest skrz na skrz, ale Emalf nepocítil ani špetku přítomnosti střípku drahokamu.
,,Už mě to nebaví," zavrčel Emalf. Ani se nemohli ubytovat v žádném hostinci, Alfa vlci měli všechno pod kontrolou a byli všude.
,,Tak to máš smůlu," řekla Dcera krve, když vyšli z města a utábořili se co nejdál od něj. ,,Musí být v Misidiru"
,,A co když ne?" Zeptal se Emalf.
Dcera krve ho probodla zeleným pohledem, který jasně říkal, co si o tom myslí, ale neodpověděla, jen si položila hlavu na tlapy.