Doporučuji tu písničku, pustit k části s Alesirou^^

Misidir vypadal skoro stejně jako Lomrest, ale mnohem horší. Tohle město bylo něco jako Garmor v Ledové zemi, čili se tady shlukovali zloději a vrazi.
A jeden z těch vrahů, který tady ani nechtěl být, jelikož byl na cestě za svou obětí, měl úkol. Na příkaz Alfa vlků tedy byl tady a dostal zajímavou nabídku.

,,No fuj, tady bych žít nechtěl," poznamenal Emalf, když vkročili do Lomrestu.
Nikdo očividně nedbal na čistotu a pravidla, byla tu spousta chudých vlků, nad městem se vznášek puch mrtvol a všeobecně kolem panovala nepříjemná atmosféra.
,,Ale moc Alfa vlků tu není," poznamenala Dcera krve. ,,Asi se jim to tu líbí stejně jako tobě"
,,Aspoň na něčem se s těmi pitomci shodnu," řekl, a znechuceně obešel nějakou míchanici nečeho, o čemž radši nechtěl vědět, z čeho se skládá.
Dcera krve se neustále rozhlížela, a nelíbily se jí pohledy některých vlků, ale necítila ani jednoho Alfa vlka. Z nějakého důvodu jí to přišlo docela podezřelé.
,,Musíme najít ten střípek, ať odsud vypadneme co nejdřív," sykla Dcera krve, ale Emalf jí neodpověděl. Všimla si, že s ní nejde a okamžitě se otočila s vyceněnými zuby, jestli ho někdo náhodou nenapadl, ale on jen stál kousek za ní, s hlavou skloněnou, jakoby naslouchal.
Dcera krve ho zvědavě pozorovala, a uvažovala, jaké to asi je, cítit přítomnost těch střípků. Vlastně jí docela zajímalo, jaké to je být Vyvoleným.
Potřásla hlavou, když v tom Emalf vyrazil zase jedním směrem a Dceři krve nezbývalo nic jiného, než ho následovat.

Taris v Igosu nebyla poprvé, bylo to ohromné město, ačkoliv se Sarogu ani zdaleka nemohlo rovnat.
Igos byl především hezký na pohled, ale vevnitř byl zkaženější, než jiná města Pouště.
Měli ty problém s chudobou, a často se tu prodávali otroci, i přes přísný zákaz, který dnes samozřejmě neplatil, díky Alfa vlkům.
A proto se Taris a Paní sněhu dostali přesně na místo, kde nechtěli být, ačkoliv Taris říkala, že tady cítí střípek drahokamu.
Vmísily se do davu, jak se chtěli prodrat dopředu, a obě se snažili ignorovat, co se kolem děje.
Jejich cíl se nacházel na obrovském, dřevěném pódiu, na kterém stálo několik vlků.
Bylo tam pár Alfa vlků, kteří na to dohlíželi, jeden hlasatel a zbytek byli otroci.
Taris se nedokázala na ty připoutané vlky bez vlastních práv ani podívat.
Vlk by měl být svobodný za každých okolností, je divoký a nikdo nemá právo, brát mu jeho podstatu!
,,Proč tu jsme?" Sykla Paní sněhu a ignorovala rozhořčené výkřiky, když několika vlkům šláply na ocas a docela neohleduplně do nich strčily.
,,Nevím. Ale něco mě tu táhne-" začala Taris, ale když se dostali skoro úplně dopředu, její pohled bezpodmínečně přitáhl zrzavý vlk, jehož srst se leskla jako plameny ohně, ačkoliv bylo zataženo. Za chvíli mělo zase zapadat slunce.
On jediný vypadal úplně klidně, snad trochu znuděně.
Taris si byla jistá, že má něco společného se střípkem drahokamu.

Alesira konečně dospěla do svého cíle, přesněji se ocitli v malé jeskyni s ledovým stropem. Byl to pokoj tří sester, a Alesira poručila Alfa vlkům, aby posbírali všechny knihy a podobné věci do brašen, zatímco Alesira se opřela o nerovnou část stěny, která se najednou otevřela.
,,Zůstaňte tady," přikázala Alfa vlkům a vkročila do jeskyně.
Čekala že bude zavalená, nebo tak něco, ale ona vypadala jakoby se tady před lety nic nestalo.
Pokud Alesira cítila temnou magii v celém labyrintu, tak to bylo nic, v porovnání s tímhle.
Nikdy se necítila tak silná, opájela se tou neuvěřitelně temnou mocí. Tady se nacházel základ všeho. Tady vznikla a taky zanikla Temnota, první zlá a temná magie Eldiary.
Alesira se pomalu rozešla jeskyní, opatrně překračovala ostré úlomky kamenů, zatímco nad ní pulsoval modrý, ledový strop.
Nebylo tu ani jedna kostra, jak Lexirwy tak Tří sester.
Ale zbytky té magie, roztroušené a stále mocné, tu byly pořád.
Alesira si vzpomněla na rituál z deníku Tří sester, který si zapamatovala nazpaměť.
Její hlas se odrážel od stěn, a jeskyní jakoby proletěl tichý hlas:
Tik, tak.

,,Nevím jak a proč, ale ten vlk má něco společného se střípkem drahokamu," řekla Taris Paní sněhu a v duchu dodala: A taky mi někoho přípomíná...
,,Hele, on vypadá jako-" začala Paní sněhu, ale Taris jí umlčela: ,,Já vím, ale nikdo jiný to vědět nemusí"
Paní sněhu se očividně urazila, že jí Taris rozkazuje, ale ta už jí nevnímala  a svou pozornost upřela na hlasatele.
,,Kdo dá za tohohle vlka... Dvě stě zlatých?" Zeptal se, když jim po delším představování ukázal mohutného bílého vlka.
Dvě stě? Však tihle vlci pomalu nemají na jídlo, kde by sehnali dvě stě zlatých?! Pomyslela si Taris, ale pak si všimla, že se u pódia shromáždili převážně ti bohatí obyvatelé města. Ten zbytek jen přihlížel.
Když byl vlk koupen, byla řada na toho, o kterém Taris mluvila.
V průběhu koupi předchozího otroka si změnil srst na červenou a očividně si toho nikdo nevšiml.
Hlasatel na něj kývl a on poslušně přišel až k němu, ačkoliv byl stále spoután okovy.
,,Tak tohle je Mizar. V boji nic moc," při těchto slovech se takzvaný Mizar zatvářil dotčeně. ,,Ale jako sluha postačí. Navíc, pro mladé vlčice je to ideální druh"
Taris se chtělo zvracet. 
,,Takže... Sto padesát zlatých?" Řekl hlasatel a okamžitě se objevilo několik kupců, z čehož většina byly vlčice.
Hlasatelovi se v očích zableskla jiskřička a rychle se opravil: ,,Tedy, dvě stě zlatých"
Mizar se tvářil znuděně, a Taris která stála velmi blízko měla pocit, že si pro sebe řekl: ,,Stojím za mnohem víc"
Taris si nad tím egoistou odfrkla, zatímco přemýšlela jak ho odsud dostat.
,,Taris..." Začala Paní sněhu, ale oslovená jí ignorovala.
,,Taris," řekla Paní sněhu, ale hlasitěji. Když jí dotyčná stále nevnímala, poslala na ní sněhovou kouli, přímo do čumáku.
,,Co-" zeptala se Taris rozhořčeně, ale Paní sněhu jí nedala čas na otázky. ,,Blíží se Alfa vlci!"
Taris se ohlédla, a opravdu si uvědomila, že se davem začínají prodírat tmaví Alfa vlci.
Znovu se otočila na Mizara, který už stál skoro pět set zlatých a sykla: ,,Já ho tu nemohu nechat!"
Paní sněhu dostala nápad, a když ho Taris v rychlosti řekla, ta souhlasila.
Jakmile byli Alfa vlci blíž, Taris v sobě nashromáždila všechnu dostupnou magii a vystřelila do všech stran zářivé paprsky světla, kterými oslepila skoro polovinu davu.
Paní sněhu ve stejnou chvíli zmrazila okovy, poutající Mizara, takže se rozpadli a otrok se na ně s úsměvem podíval.
Úsměv ho přešel, když Paní sněhu vyštěkla: ,,Jdeš s námi, po dobrém nebo po zlém!"
Mizar si radši vybral první možnost, seskočil z pódia zatímco byli ostatní oslepeni, a rozběhl se s Taris a Paní sněhu hlouběji do města.