Sirres se začínal nudit. Asira se stále nevzbudila a drak mu odmítal cokoliv vysvětlit, nebo si s ním i jen popovídat.
A sledovat rychle ubíhající krajinu pod sebou, nebyla nejlepší zábava.
V tom si uvědomil, že přelétají hory a přál si zahlédnout základnu. Vzápětí svého přání litoval.
Zahlédl totiž místo, kde se základna nacházela. Nyní tam byli jen trosky.
Vjela do něj zlost. Alfa vlci museli zničit každé místo, kde se cítil aspoň trochu jako doma!
A co se stalo s těmi vlky, kteří tam žili? Co Vládce přírody, Azuma a ostatní?
Raději odvrátil pohled, a uvědomil si, že začínají stoupat nad vrcholky hor. Ochladilo se, což Sirresovi docela vadilo, jelikož jeho srst nepatřila k těm nejhustějším.
Jakmile se ocitli nad vrcholky i těch nejvyšších hor, Sirres zahlédl zapadat slunce, ačkoliv byla obloha z její větší části pokrytá temnými mraky.
Už si zvykal na pravidelný tlukot dračích křídel, ale najednou mu došlo, že se jich ozývá stále víc a nepravidelněji.
,,Nazdar!" Vykřikl zelený drak, a Sirres chvíli nevěděl, na koho mluví. V tom se po jejich boku objevili další tři draci-stříbrný, zlatý a rudý. 
A k Sirresově údivu a nadšení, každý z nich nesl jednoho vyvoleného. Ailine, Taris a Emalf.
Zdálo se mu to jako věčnost, kdy je viděl naposledy, i když to ve skutečnosti tak dlouho nebylo.
,,Mohli bychom je vzbudit, ne?" Zeptal se stříbrný drak a Sirresovi došlo, že je to dračice.
,,Podle mě to není dobrý nápad," poznamenal zlatý drak. ,,Budou akorát zmatení z toho, kde se ocitli"
,,Proto by to byla větší sranda," přidala se rudá dračice na stranu stříbrné.
,,Ale tady Sirres je vzhůru," řekl zelený drak, a všichni jeho kamarádi se současně podívali na Sirrese.
Tomu se to vůbec nelíbilo. Nikdy na draky nevěřil, bylo to moc divné i na Eldiaru, a to bylo co říct. A teď se ocitl ve společnosti čtyř z nich, pravděpodobně posledních ze své rasy.
,,Tajemnému by se líbil," prohlásil zlatý drak a ostatní zabručeli na souhlas.
,,Kdo je Tajemný?" Odvážil se Sirres zeptat.
Draci mu neodpověděli.
,,Hele, vážně bychom je měli vzbudit," připomněla stříbrná dračice po chvíli. ,,Myslím že se nespokojí s nějakou jednoduchou odpovědí"
,,Máš pravdu," souhlasil zelený drak. ,,Tak je tedy vzbudíme"
Všichni čtyři draci ze sebe vydali bručivý zvuk, který připomínal hrom, nebo to tak aspoň Sirresovi přišlo, vzhledem k tomu, jak blízko se u nich nacházel.
Asira prudce otevřela oči, stejně jako Taris, Emalf a Ailine.
Všichni čtyři vlci se nejprve zatvářili zmateně a pak nesmírně vyděšeně.
,,Ahoj," pozdravil je Sirres odměřeně a všichni se na něj podívali. Viděl jejich nechápavé výrazy a musel se hodně přemáhat, aby se jim nesmál.
,,Co se děje?" Zeptala se Taris, která se vzpamatovala jako první. ,,Kde to jsme? Kdo jsou oni? Kam letíme?"
Sirres řekl: ,,Vím toho asi tolik co vy"
,,Jste vtipní," poznamenala rudá dračice, která nesla Emalfa a on sebou při zvuku jejího hlasu prudce trhl. ,,Asi byste chtěli odpovědi na své otázky, co? Takže... Co se děje? No, pokud jste si nevšimli, právě letíme. Kde to jsme? Momentálně nad Zrádnými horami. Kdo jsme my? Říká vám něco slovo draci? Kam letíme? No, hádejte třikrát, na to určitě nepříjdete," její hlas doslova přetékal ironií.
Sirres si všiml, že se Emalf při jejích slovech ušklíbl.
,,Sopečná!" Okřikl jí zlatý drak nesouhlasně a rudá dračice ze sebe vydala pobavený zvuk. Zlatý drak se očividně ujal slova. ,,Já jsem Písečný, tohle jsou Sopečná, Pralesní a Ledová. Jsme poslední draci svého druhu. Draci všeobecně žili v Eldiaře-tehdy jsme jí nazývali jinak-mnohem déle než vy a dlouho před vámi, jenže pak se objevila neznámá nemoc, která všechny vyhubila. Nás ne, jelikož jsme byli předurčeni do budoucna, k velkým věcem. Od vylíhnutí jsme byli napojeni na podivný drahokam, díky kterému jsme neumřeli. Osobně jsme ho roztříštili, i když to byla hloupá a nesmyslná chyba, jak se později ukázalo. A tak jsme přežívali. Čekali jsme a ani nevěděli na co. A pak se objevilo proroctví. Ve stejné chvíli, co ho ten starý vlk vyřkl, jsme před očima uviděli vaše podobizny. Náš úkol byl, přiletět s vámi na Dračí ostrov, tedy až najdete drahokam. A to se stalo," odmlčel se, a podíval se na Sirrese. ,,Původně nás bylo pět, existoval ještě drak Tajemný, který měl dnes nést tebe. Zabili ho Alfa vlci"
Sirres nevěděl co by na to měl říct. Ani toho draka neznal a slova: ,To je mi líto,' se podle něj moc nehodila. A tak raději mlčel.
,,Takže letíme na Dračí ostrov?" Ujišťoval se Emalf.
,,Ano," přikývl zlatý drak.

,,To snad ne!" Vybuchla Alesira. Málokdy se nechala unášet svými emocemi, vlastně nikdy, ale to co spatřila jí šokovalo a rozzuřilo k nepříčetnosti.
Vyvolení kompletně zmizeli z Eldiary. Na mapě, kterou kouzlem vytvořila, už nezářili žádné tečky a podle nejnovějších zpráv, se v místech, kde se Vyvolení nacházeli, objevili draci.
Draci. Co o nich věděla? Popravdě, skoro nic. Alfa vlci na nic jako byli draci, nevěřili. Už jen proto, že byli pravděpodobně mnohem mocnější, než oni.
Alesira se zamyslela. Kdyby se jí povedlo, získat jednoho na svou stranu... A pak se jí v hlavě objevil dokonalý nápad.

Tahle kapitola je taky kratší, tak se omlouvám XD