Alesira najednou prudce zvedla hlavu. Ucítila záchvěv neuvěritelně silné magie, ačkoliv se nacházela docela daleko. Přimhouřila oči a přivolala si k sobě Alfa vlka, s neblahým tušením. ,,Připravte se na příchod Vyvolených. Pokud příjdou, zabijte je, kromě Sirrese. Toho... Toho nechte mě"
Chladně se usmála. Připraví pro ně nečekané překvapení.

Nad jezírko se vznesl drahokam ve tvaru kosočtverce, a nesl v sobě všechny střípky. Třpytil se kapkami vody a zářil jasným světlem. To ale Vyvolení vůbec nevnímali, dokázali myslet jen na proud magie, který do nich z drahokamu sálal.
Každý vlk v Eldiaře, byl svým způsobem mocný, někdo víc, někdo míň. Asira, ta byla Stínobijec, a kdyby měla výcvik, tak určitě hrozivý. Emalf by mohl svou magii využít při zlodějství nebo dokonce v zabíjení. Taris by mohla dělat něco podobného. Magie od Ailine byla sama od sebe dost mocná, ale nepoužívala jí. A Sirres, se svými neobvyklými, třemi schopnostmi, taky nebyl slabý.
To byla jedna věc. Ale do nich proudila ryzí, čistá moc, podporovala jejich schopnosti, zvyšovala je na vyšší úroveň. Nemohli se tou silou přestat opájet. Zatím si to neuvědomovali, ale byli silnější, než kdokoliv v Eldiaře. A možná i dál.
Když proud magie ustal, všichni se zhroutili na zem, jak se snažili zpracovat to, co se právě stalo, snažili se s tou neskutečnou mocí splynout. Podívali se po sobě. Vypadali pořád stejně a zároveň jinak. A i jejich smysly fungovali na mnohem vyšší úrovni. Viděli, slyšeli a cítili věci, které předtím ne.
Ailine své nové schopnosti otestovala jako první. Uvědomila si, že Stíny už jdou zase vidět a očividně je neviděla jen ona.
,,Co to je zač?" Vyjekla Asira a pokusila se odplazit dál ke stěně. Stíny vydávali všemožné, děsivé zvuky, zakryli světlo, vydávající drahokamy.
Ailine jednala instinktivně. Natáhla se po té neuvěřitelné zásobě energie a klidným hlasem přikázala: ,,Neútočte na ně"
Všechny, i jí samotnou, překvapilo, že Stíny skutečně poslechli. Stáhli se pryč a poslušně čekali na další její rozkaz.
Ailine na to nevěřícně hleděla. Mohla jim poroučet! Ona opravdu poroučela těm, kterých se kdysi bála. Ať chtěla jak chtěla, získala dřív ztracené sebevědomí. Teď, když měla nad Stíny kontrolu, byla tou, jakou dřív. Samozřejmě, nijak zvlášť upovídanou, ale mazanou a nepředvídatelnou. To byla pravá Ailine, ne někdo slabý a uzavřený. Proč jsem se vlastně bavila s Alesirou? Mí pravý přátelé jsou tady, přímo přede mnou.
,,To... To jsou Stíny," řekla nakonec. Okamžik skrývání pravdy pominul. ,,Dřív jsem je viděla jen já, pronásledovali mě všude, kamkoliv jsem se hnula a kdykoliv jsem použila svou magii, bylo jich víc. Zjistila jsem, že je vidí i Alfa vlci. To Stíny je tehdy u Blackstaru zabili, ačkoliv ze své svobodné vůle. Já jim nikdy nemohla rozkazovat, měla jsem z nich strach a zároveň jsem je nenáviděla. Ale teď už ne. Teď jim můžu poručit cokoliv"
Mohla bych ovládnout svět, blesklo jí nečekaně hlavou. Nikdo by Stínům nedokázal vzdorovat. Ne! Nikdy jsem o nic takového nestála. Vždy jsem chtěla někoho, kdo mě bude mít rád, netoužila jsem po moci a strachu ostatních, z mého jména.
Nemohla říct, že by to nebyla lákavá představa. Ale ne pro ní.
Vyvolení se stále neuvolnili, přítomnost Stínů jim byla nepříjemná. Ailine se nedivila.
,,Dobrá... Ale co se to teď stalo? Co všechna ta moc, ta síla..?" Zeptala se Asira váhavě.
,,Myslím, že je na čase, ukázat Alesiře, jací jsou vlci Eldiary," řekl Sirres.

,,Nikdy jsem to nezkoušel," namítl Emalf. ,,Ale předpokládám že to výjde. Nějak to... Cítím"
Chtěli po něm, aby se je pokusil teleportovat přímo do Blackstaru. Nebylo proč, prodlužovat vládu Alfa vlků. Unavení nebyli a hlad taky neměli-díky té nové moci. Stále si s ní trochu nevěděli rady, bylo to pro ně něco nového, ale třeba Ailine, která už jí použila, si začala zvykat. V jejích myšlenkách dominovala Alesiřina smrt.
,,Tak, jdeme na to," řekl Emalf a zhluboka se nadechl. Soustředil se a natáhl se po té neuvěřitelné zásobě energie. Jeho dech se zklidnil, jakoby už věděl, co má dělat. A taky že věděl. Představil si Blackstar, tak dobře jak jen uměl a nesměřoval je přesněji do jedné z temných uliček, kterými procházeli, když tam byli se Sirresem. A pak tu magii vypustil.

V jednu chvíli stáli u Jezírka pravdy, v jeskyni, nacházející se v hoře, která byla na Dračím ostrově a pak se ocitli v uličce mezi dvěma chudšími domy, v Blackstaru.
,,My jsme to dokázali!" Zajásala Asira, ale Taris jí řekla: ,,Ještě neoslavuj. Máme co napráci. Vyčistíme tohle město od Alfa vlků a i celou Eldiaru"
Její slova v nich probudila skrytou hrdost, touhu po vítězství. Už neměli strach. Teď se můžou jít Alfa vlci zakopat pod zem. Protože oni jsou silnější.
Bok po boku vyšli z uličky, přímo na hlavní silnici, aby na ně měl každý výhled.
Byl právě ten krátký den, jestli se tak tomu dá říkat, jelikož to skoro nikdo nepoznal.
,,Už žádná tma!" Vykřikla Taris a zvedla čumák k obloze. Natáhla se po té neskutečné zásobě energie a jednoduše jí vypustila tolik, kolik bylo potřeba. Z jejího čenichu vyšlehl oslnivý paprsek zlatého světla, narazil do temných mraků a ty se vzápětí rozpustili. Eldiara konečně zase spatřila světlo.
Mnoho vlků v různých částech země začalo jásat, když jejich různobarevné kožichy zalévalo světlo a jejich myšlenky se upírali k naději. Za chvíli bude po všem, doufali.
Taris se skoro po tom kouzlu nevyčerpala, tak byli mocní.
,,A teď trochu vrátíme Alfa vlkům úder, co myslíte?" Zeptal se Emalf a věnoval jim domýšlivý úsměv, když si všiml, že se k nim jako černá masa, blíží Alfa vlci.
,,Kdo by s tebou nesouhlasil?" Řekla Ailine a Stíny kolem nich se probudili k životu.
Asira se podívala na Sirrese: ,,Co kdybychom otestovali svoje schopnosti?"
Sirres se usmál. ,,S radostí"
Postavili se k sobě zády a čekali na Alfa vlky. Začali se po nich natahovat temné šlahouny a stříleli po nich černé střely, ale Vyvolení nedovolili ani jednomu z toho, se přiblížit.
Taris pomocí světla tu tmu rozpouštěla, Sirres a Emalf jí mrazili, Ailine zaútočila svými Stíny, kteří okamžitě začali zabíjet bezmocné Alfa vlky, a Asira zjistila, že dokáže plně ovládat stínovou magii, takže brzy vytvářela svojí vlastní armádu, která se ke Stínům s vervou připojila.
Alfa vlků bylo čím dál víc, ale Vyvolení je zabíjeli a zabíjeli. Nikdo nebyl schopen, se jich dotknout. Byli dokonale sehraní, když si někdo nevšiml nějakého útoku, druhý mu pomohl. A skoro se u toho nenamáhali.
Nevěděli, že je z okna sleduje Alesira a chladně se usmívá. Mé Alfa vlky jste porazili. Ale co řeknete na moje překvapení?