Nepochop mě špatně, z tebe nebylo možné vystřízlivět rychle, skoro se mi zdálo, že ani pomalu to nepůjde, ale znáš mě. Já a jídlo si rozumíme tak moc, že nakonec i ta nedávná hádka byla odpuštěna. A stačila k tomu jediná vafle, já vím. Jak tě znám, nazval bys mě příliš lehce odpouštějícím.
Zvláště pak, když se se mnou pohádal jen kvůli tobě. Protože si na mě všimnul, jak moc jsi mi ublížil. To díky němu jsem dokázal ty pocity uzamknout. Ale zlobil jsem se, že to vytáhl. Bylo to jako Pandořina ebenová skříňka, na kterou jsem nechtěl myslet. Vůbec.