[Před dvaceti lety] 

,,Nesahej na mě!" vyjekla má matka.  Seděl jsem v obývacím pokoji a sledoval jejich hádku.  Otec ji dal pěstí...

Stiskl jsem víčka k sobě a držel je zavřený.  ,,A ty...jsi chlap ne!?  To pořád budeš bulet?!" chytil mě za paži a strhl na zem.

Kopl mě do obličeje.  Otřel jsem si krev ze rtů a vstal. Nasadil jsem si kamenný výraz a popadl nůž.

,,Levi!" matka se mě snažila zastavit.  ,,Notak pojď nebo se mi bojíš postavit?!" vykřikl otec.

,,Zabiju tě!" vykřikl jsem a rozběhl se na něj. Otec se, ale vyhl a chytil mě za ruku a zlomil mi ji.

Snažil jsem se zadržet bolest, ale slzy mi tekly proudem.  ,,V deseti letech jsem byl na mnohém větší úrovni než ty!" chytil matku za vlasy.

A přímo před mýma očima ji znásilnil. Se strachem v očích jsem sledoval oči své matky...
Plné strachu a beznaděje. 

Před mýma očima ji, pak ubil k smrti. Moje nohy se třásly strachem, ale v hlavě se mi vybavovalo jen jak ho zabiju...
Moje mysl zůstala chladná i po tom, co znásilnil i mě...

Nenávidím ho z celého svého srdce...
Nenávidim jeho rodiče, že takové monstrum porodili...nenávidim, každičký detail na jeho odporném těle...

Omlouvám se matko...
Nemohl jsem nic udělat...

[Součastnos] 

Trhnutím jsem se probudil na židli u Erenovo postele.  Oddechl jsem si, že to byl jen sen...

Eren ještě spál a tak jsem ho budit nechtěl a odebral jsem se do koupelny, kde jsem si opláchl obličej.

,,Jsi odrazem svého otce..." zašeptám a zamračím se.

Stisknu hranu umyvadla a mračím se...
Pomstím se...