Harryho probudilo Dracovo bolestné sténání. Už to znal; Draco měl noční můry možná častěji než Harry. Věděl, jak se jeho milovaný cítí, a tak ho pevně objal.

„Všechno je v pořádku, jsem u tebe," zašeptal konejšivě.

Draco vyděšeně otevřel oči. Harry slyšel splašený tlukot jeho srdce.

„Neboj se, jsem tady s tebou. Co se ti vlastně zdálo?"

Draco vzdychl. Byl to vlastně pořád jeden a ten samý sen. V tom snu Smrtijedi Harryho zabili a Draco zůstal sám, naprosto paralyzovaný hrůzou a výčitkami svědomí.

„Nezasloužím si tě," řekl Draco. „Jsi příliš dobrý pro někoho, jako jsem já. Jednou ode mě odejdeš. Je to s tebou příliš krásné, než aby to mohla být pravda. Harry, vždyť já jsem bývalý Smrtijed a ty jsi hrdina kouzelnického světa. Proč bys ztrácel čas se mnou? Možná tě to teď baví, protože rád zachraňuješ lidi, ale co budeš dělat, až se k tobě někteří z tvých přátel obrátí zády, protože jsi se mnou?"

„Tak a dost těch řečí," vykřikl Harry přísně. „Mnohokrát jsi mi dokázal, že žádný Smrtijed nejsi a nikdy jsi nebyl. Jestli ti někdo bude vyčítat minulost a neakceptuje tě jako mého přítele, nebudu ho nadále považovat za kamaráda."

„Vážím si toho, co pro mě děláš, ale pořád tomu nemohu uvěřit. Proč sis vybral mě?"

„Draco, já tě miluju, vždycky jsi byl pro mě důležitý." Harry si odkašlal.

„Víš, asi teď není úplně nejlepší chvíle, ale jak jinak už tě mám přesvědčit, že to s tebou myslím vážně? Jsem si naprosto jistý, že jsi to ty, s kým chci strávit celý život. Tak teda Draco Malfoyi, vezmeš si mě?"

Pokračování zítra :-)